Pravice udržela nejsilnější pozici v Evropském parlamentu
Čísla za celou Evropu se sbíhají už od nedělního večera do bruselského sídla Evropského parlamentu. Právě tam experti sestavují na základě předběžných výsledků stále přesnější tabulky, které napovídají, jak budou politické síly nově rozloženy. Nejsilnější pozici by si v parlamentu měly udržet strany pravice a pravého středu.
Podle údajů ze 17:30 by si postavení nejmocnějšího klubu měla udržet frakce Evropské lidové strany, Evropských demokratů. Ta má získat 276 křesel. Druhou nejsilnější formací by měli zůstat socialisté, kterým je připisováno 201 míst. Třetí liberálové mají mít 66 europoslanců.
Jak přitom upozornil odcházející předseda Pat Cox, ostatní výsledky ukazují na silnější euroskeptický rozměr a výraznější zastoupení krajní pravice v novém parlamentu.
V těchto historicky největších volbách mohlo volit celkem 350 miliónů lidí, mnozí ale zůstali doma. Parlamentní špičky a také Evropskou komisi zarazila hlavně extrémně nízká účast v nových členských zemích. Tam totiž přišlo volit jen necelých 27 procent lidí, na Slovensku dokonce jen 16 procent.
Celková účast tak znamená další historické minimum voleb do EP. K volbám přišlo podle nejnovějších informací 45,5 procenta voličů, což je nejméně od roku 1979, kdy se poprvé volilo přímo. Kromě apatie lidí je dalším společným znakem voleb to, že jednoznačně účtovaly se stávajícími vládními garniturami.
S výjimkou Španělska, Řecka a Lotyšska vyhrála volby v zemích pětadvacítky opozice. Drtivý propad postihl britské labouristy Tonyho Blaira, vládnoucí pravici ve Francii nebo SPD německého kancléře Gerhardra Schrödera, která získala jen 22 procent hlasů.
Příčiny neúspěchu spatřuje Schröder v obavách prostých občanů z negativních důsledků rozšíření EU. Současně ujišťuje: nemůžu nabídnout jinou, než reformní politiku. Kancléře podpořili i Zelení, kteří odmítají korekci jeho politiky, a to přesto, že se stali třetí nejsilnější stranou na politické scéně.
SPD navzdory porážce ve volbách neuvažuje ani o rekonstrukci vládního kabinetu, ačkoliv se o ní už delší dobu na veřejnosti spekuluje. Regionální špičky SPD také podpořily kancléře, požadují ovšem důraznější politiku v boji proti nezaměstnanosti.
Volby přinesly také celou řadu překvapivých výsledků. V Belgii uspěla krajní pravice, vysoké zisky obdržely nově vzniklá uskupení. V Rakousku třetí příčku obsadil Hans Peter Martin, bývalý evropský poslanec, za kterým nestála žádná politická strana. Bez větší finanční pomoci získal 14 procent hlasů.
Martin se stal populárním jako rebel, který vystoupil z řady a veřejně pranýřoval privilegia evropských poslanců až finanční intriky při vyplácení diet a cestovného. Lidé ho zkrátka volili kvůli tématům, která propagoval. Vítězem voleb je se sedmi křesly z celkových 18 opoziční sociální demokracie. K urnám přišlo 42 procent Rakušanů.
Na Slovensku v eurovolbách uspělo pět politických stran, nejvíce hlasů získali kandidáti Dzurindovy Slovenské demokratické a křesťanské unie. S minimálním rozdílem následuje HZDS, Směr, KDS a Maďarská koalice. Také rozdělení 14 křesel je rovnoměrné - kromě Maďarské koalice, která získala dvě, náleží ostatním stranám po třech evropských mandátech.
V Polsku účast voličů v hlasování jen mírně přesáhla 20 procent. Volby vyhrála opoziční centristická Občanská platforma, která do Štrasburku vyšle 15 z 54 polských poslanců. Na druhém místě ale překvapivě skončila ultrakatolická, nacionalistická a krajně euroskeptická Liga polských rodin. Evropské volby znamenaly krutou porážku pro levicové strany.
Podle profesora Václava Bělohradského z Univerzity v Terstu ukazují výsledky voleb do Evropského parlamentu a zejména nízká voličská účast to, že se Evropa v současnosti ubírá špatným směrem. "Evropa se strašidelně vzdálila i eurem a o obrovským zdražením, které euro přineslo do Evropy. Evropa se lidem v této podobě nelíbí a cítí se poníženi touto technokratickou vzdálenou maastrichtskou Evropou," míní Bělohradský.
Nový Evropský parlament zasedne poprvé 20. července. Poslanci budou pět let spolurozhodovat o většině nové evropské legislativy, která sama bude jako hlavní zdroj práva v celé unii buď platit přímo, nebo bude přenášena do národních právních řádů.
