Co hořelo v Notre-Dame? 21 hektarů dubového lesa, obnova krovu potrvá mnoho let, říká odborník
Pařížskou katedrálu Notre-Dame poznal jako málokdo – odborník na konstrukce historických staveb František R. Václavík si mohl prohlédnout původní krov ze začátku 13. století. „800 let to vydrželo, během jednoho dne se něco podcenilo, a skončilo to takovýmto způsobem. V Paříži se muselo něco podcenit. Vzhledem k tomu, jaká se dnes dodržují pravidla, to muselo být něco fatálního,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Při jaké příležitosti jste katedrálu Notre-Dame navštívil?
Se skupinou odborníků jsme navštívili krovy katedrály při příležitosti velké výstavy, která byla v roce 2009 věnovaná historickým krovům Evropy. My jsme pro tuhle výstavu dělali model krovu katedrály Sv. Ducha v Hradci Králové a v rámci toho jsme navštívili několik krovů po Paříži. V rámci konference, kde se představovaly krovy z Německa, Francie, Polska, z celé Evropy, jsme v katedrále Notre-Dame vešli tam, kam se normálně nechodí.
Katedrála Notre-Dame trpěla už v minulosti. Jaký je příběh národního symbolu Francie?
Číst článek
Je to naprosto úžasný prostor, říkají tomu les katedrály, protože to byl hrozně hustý krov. Je to původní krov ze začátku 13. století, a vzhledem k tomu, že katedrála nezažila žádný ničivý požár, vydržel 800 let až do dneška. Je to ztráta něčeho absolutně nenahraditelného. Hasiči zachránili konstrukci, tedy obvodové zdi a klenby, což je zásadní, ale nezachránila se bohužel konstrukce krovu, která byla významnou památkou v rámci dějin stavitelství.
V jakém stavu byly krovy v roce 2009?
U katedrál jsou opravy kontinuální, u většiny z nich fungují stavební huti, které se o ty katedrály starají kontinuálně, například v Itálii nebo ve Francii od středovku až dodnes. Je to kontinuální proces obnovy. Katedrály jsou postavené většinou z vápence, což je hornina, která podléhá erozi, to znamená, že se neustále mění kamenné prvky.
Dřevěné se mění daleko méně. Francie má to obrovské štěstí, že má klimatické podmínky, při kterých nedochází k žádným zásadním výkyvům – celkový úhrn srážek je nižší, nebyly tam ničivé požáry. Často se tam potkáte s tím, že jdete na střechu a je tam dodnes krytina ze 13., 14. století a pod tím jsou skoro běžně krovy, které jsou ze 12., 13. století. U nás v Česku máme celkově 25 krovů datovaných do 14. století, ale to jsou malé krovy, ve Francii jsou takové celé katedrály.
Vlastní krov byl v pořádku, samozřejmě prodělal různé opravy a ztužení v 19. století, to bylo takové období, kdy se tím hodně zabývali. Je to ale autentický krov, který vznikal postupně v rámci dostavby katedrály.
Má krov Notre-Dame nějakou zvláštnost?
Francouzské krovy jsou výrazně odlišné od toho, co známe u nás ve střední Evropě. Jsou to většinou velmi husté krovy, v tomhle případě šlo o dubové dřevo, s poměrně malými profily, ale hustě kladené. Struktura byla tedy velmi hustá, dokonce se uvádí, že na to muselo padnout 21 hektarů dubového lesa. Od nás se liší i jinou tesařskou tradicí.
Dá se to přirovnat k něčemu v Česku?
Stavba se dá z hlediska významu bezpochyby přirovnat k Chrámu sv. Víta, tam ale nemáme krov z doby výstavby ze 14. století, ale je tam ocelový krov z konce 19. století. Podobné konstrukce máme na menších kostelech.
Malá vížka, která se při požáru zřítila, je nenahraditelná věc – je to, jako kdyby spadla jedna z věží svatovítské katedrály. Jiný příměr tady nemáme. Pro Francouze to musí být strašný smutek, něco, co my z dálky nemůžeme prožívat, protože to většina lidí vnímá jako nějakou senzaci. Je to pro nás nepředstavitelný pocit, nemáme žádnou paralelu.
Dalo se tomu požáru nějak zabránit, nebo bylo hned jasné, že se požár rozšíří rychle?
Něco se tam muselo podcenit. 800 let to vydrželo, během jednoho dne se něco podcenilo, a skončilo to takovýmto způsobem. Už ve 14. století pokryli střechu olověným plechem, aby zabránili požáru. Požár města způsobovalo třeba to, že rozžhavená suchá šindel lítala vzduchem a zapalovala okolní střechy – to je i případ našich kostelů, které takovým způsobem chytly, nebo blesk a tak dále.
František R. Václavík
Stavební historik, který po absolvování AVU Praha pracoval devět let na Památkovém ústavu v Pardubicích. Od roku 2009 provádí stavebněhistorické průzkumy v rámci soukromé praxe po celé České republice.
V Paříži se muselo něco podcenit a vzhledem k tomu, jaká se dnes dodržují pravidla, muselo to být něco fatálního a je s podivem, že tam nebyly další mechanismy, které by tomu zabránily, nějaké speciální hasicí systémy a podobně.
Francouzský prezident už ohlásil obnovu celé katedrály, jde vůbec krovy obnovit do původní podoby?
To, že shořela krovová konstrukce a dřevěné konstrukce, je jedna věc. Další je to, že bylo poškozeno zdivo a klenby – když ne ohněm, tak obrovským množstvím vody, která se tam nalila při hašení. Problém katedrály je teď úplně komplexní. Při obnově krovu je důležité, jakým směrem se půjde.
Kdyby se měla obnovovat konstrukce do její původní podoby, což považuju za nejlepší řešení, bude to velmi náročné, protože je to klasická tesařská práce, která vyžaduje znalosti tradičního řemesla. Takoví mistři jsou i u nás, je to ale obrovská práce: opět 21 hektarů dubového lesa, jejich zpracování, komplexní práce na mnoho a mnoho let. Obnova by měla být vedena nejpřísnějšími požadavky obnovy památky takového druhu, ale nevím, jak to teď Francouzi myslí.
