Když zemřel Havel, pojmenoval po něm ulici v Gdaňsku, vzpomíná bratr zavražděného primátora
Mariánská bazilika v polském Gdaňsku se v sobotu zahalí do černé barvy. Bude se tu konat pohřeb zavražděného primátora města Pawla Adamowicze. Jaký to byl člověk? Kde a jak se utvářel jeho pohled na svět? A o co se snažil jako primátor? Ve Dvaceti minutách Radiožurnálu odpovídal spisovatel, novinář a primátorův bratr Piotr Adamowicz.
Jaký jste byl starším bratrem? Hádali jste se, nebo jste byl pro něj vzorem a dělali jste hodně věcí společně?
Zajímavá otázka. V určitém věku - vzhledem k tomu, že jsem byl starší - jsem pro něj byl tím, kdo ho inspiroval. Mně vždycky zajímaly dějiny a on se začal v chlapeckém a mládeneckém věku zajímat o historii. To bylo na konci sedmdesátých let.
Když zemřel Havel, chtěl po něm pojmenovat ulici v Gdaňsku, vzpomíná Piotr Adamowicz, bratr zavražděného primátora Pawla Adamowicze
V osmdesátých letech, když Pawel chodil na gymnázium a začínal studovat na univerzitě v Gdaňsku právo, zakládal takové malé opoziční skupiny. To bylo ještě za tuhého komunismu.
Když byl ještě na gymnáziu, vydávali spolu s kamarády ilegální školní časopis. On ho tiskl. Musíme si uvědomit, že tehdy byl v Polsku výjimečný stav. Účastnili se různých pouličních demonstrací a psali po zdech různá hesla.
V polovině osmdesátých let jsem byl kolportérem nezávislých vydavatelství. Pawel se mnou dost často jezdil z Gdaňsku do Krakova a tam jsme měli kontaktní místo v dominikánském klášteře. Vždy jsme tam nabrali dva ruksaky a dvě velké tašky samizdatových knížek a vezli jsme je do Gdaňsku. Od nás jsme zase vozili na jih jiné knížky. Pawel byl tedy také šiřitelem nezávislé literatury.
Potom v roce 1988, kdy už se komunistický režim sice drolil, ale stále se ještě držel, byla na univerzitě v Gdaňsku stávka jako výraz solidarity se stávkujícími z gdaňských loděnic. Pawel se stal předsedou stávkového výboru. Tak vypadaly začátky jeho zapojení do veřejného života a vůbec do politiky.
Není pochyb o tom, že v době, kdy Pawel Adamowicz stál v čele Gdaňsku, se město velmi změnilo. O jakém Gdaňsku váš bratr snil? Čeho tam chtěl dosáhnout?
To město se velmi změnilo. Hovorově bychom řekli, že ho to nakoplo. To se u nás tak říká. Změnila se jeho infrastruktura. Vzniklo mnoho důležitých staveb.
OBRAZEM: Památku zavražděného gdaňského primátora uctili lidé po celém Polsku
Číst článek
Zásluhou odvážných rozhodnutí se postavil fotbalový stadion, na kterém se hrála utkání mistrovství Evropy v roku 2012. Je to asi jeden z nejhezčích stadionů v Evropě. V Gdaňsku postavili také důležitý tunel pod slepým ramenem Visly, který odstranil zácpy v centru města. Čechům tohle asi moc neřekne, ale kromě velkých investic se v posledních letech můj bratr zaměřoval také na různé sociální programy.
Byla pro něj také důležitá pomoc uprchlíkům, lidem z vyloučených sociálních skupin. Považoval za důležitou otevřenost vůči komunitám lidí s jinou sexuální orientací. Účastnil se mnoha sympozií a konferenci na Západě.
Navrhl chartu sociálního chování, podle které by se měli lidé řídit. Na ni velmi negativně reagovali lidé z vládnoucí pravice. Vojvoda, jako krajský představitel vlády se snažil tuto chartu v Gdaňsku zrušit. Jenže se mu to nepovedlo. Soud většinu rozhodnutí mého bratra potvrdil.
Je třeba zdůraznit, že můj bratr rozhodně neměl levicové názory. O mém bratrovi se dá říct, že byl liberálním konzervativcem. Nejdřív se řadil k hnutí Mladé Polsko, ale pak byl určitou dobu velmi pevně spojený s prostředím gdaňských liberálů, které vedl dnešní předseda Evropské rady Donald Tusk. Velmi dobře se znali, tykali si.
Bratr byl politikem křesťansko-konzervativního založení, ale byl také otevřený tomu, že tu jsou nějací uprchlíci, lidé s jinou sexuální orientací, které je třeba brát s respektem. A to se nelíbilo v pravicových a krajně pravicových kruzích.
Pokud Pawel Adamowicz jako primátor Gdaňsku podporoval menšinové skupiny, jaké měl vztahy s církví, s duchovními?
Pawel je, tedy byl člověkem hluboce věřícím. Katolíkem. Pravidelně chodil do kostela. Měl svatbu v kostele. Jeho děti byly křtěné a chodily na hodiny náboženství. Dá se to říct takto:
Loupil kvůli penězům na taxi a kasino. Kdo je Stefan W., který zavraždil primátora polského Gdaňsku?
Číst článek
S částí církve měl vztahy velmi dobré. Tedy s některými duchovními. S jinými byly korektní a s některými byly špatné.
Lidé jsou prostě jenom lidé. Gdaňský arcibiskup Leszek Slawoj Glódž je, dalo by se říct, velmi konzervativním duchovním. Je v Polsku známý, že patří ke konzervativnímu křídlu církve. Pawel si s ním tykal. Mluvili spolu. Platila mezi nimi zásada vzájemného respektu a úcty.
Oproti tomu s některými obyčejnými knězi se mluvit nedalo. Kromě toho, že jsou konzervativní, silně podporují vládnoucí stranu Právo a spravedlnost. Objevili se také případy, že před loňskými volbami v kostelech doporučovali věřícím, aby hlasovali pro kandidáta vládní strany. To se prostě dělo. Proč to neříct. Bratr už tu není a vy se ptáte na jeho vztahy s církví, tak vám říkám, jak to zkrátka bylo.
Váš bratr měl asi také velmi dobrý vztah k Česku, protože ihned po úmrtí bývalého českého prezidenta Václava Havla navrhl pojmenovat jednu z gdaňských ulic po něm.
To se stalo doslova během několik hodin potom, co se roznesla zpráva, že umřel Václav Havel. V Gdaňsku tehdy právě dokončili takovou důležitou dvouproudou ulici s tramvají, která zlepšila dopravu v jižních čtvrtích Gdaňsku, kde je nová zástavba. Už si přesně nepamatuji, jak to bylo, ale myslím, že za několik hodin Pawel rozhodl, že se ta ulice bude jmenovat Václava Havla.
Pawel o něm a o Chartě 77 věděl od počátku osmdesátých let. Věděl, že existuje taková skupina disidentů díky Rádiu Svobodná Evropa a BBC. Věděl, že opozice v Československu sice není tak početná jako v Polsku, ale že je aktivní. Havel byl takovým symbolem české opozice, podobně jako Lech Walesa v Polsku. Když tedy zemřela taková osobnost jako Václav Havel, bylo přirozené, že bylo vhodné ji uctít.
Celý rozhovor vysílaný v pátek v podvečer v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu si můžete poslechnout ze záznamu v článku.
