V Karabachu už není o co bojovat, celá Arménie vypadá jako po válce, popisuje zpravodaj Dorazín
Válka o Náhorní Karabach skončila vítězstvím Ázerbájdžánu, po kterém se poražení Arméni museli stáhnout ze značné části území neuznané republiky. „Už není o co bojovat. Válka skončila a v nejbližší době nehrozí obnovení konfliktu v plné míře,“ popisuje Martin Dorazín, který na místě donedávna působil jako zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu.
Při předávání území nakonec nedošlo k větším incidentům kromě pokusu obsadit zlatý důl na pomezí obou států. „Důl ale patří Rusům a ruské mírové síly si velmi rychle zjednaly pořádek a dohodly se s oběma stranami. To byla vlastně jediná chvilka napětí,“ doplňuje.
Zatímco v Náhorním Karabachu má většina obyvatel starosti hlavně s opravou svých domovů, v samotné Arménii vyvolává prohra velké emoce – opoziční strany požadují rezignaci premiéra Nikoly Pašinjana a v ulicích se konají demonstrace.
Společnost je ale rozdělená a část veřejnosti si podle Dorazína uvědomuje, že za porážku nesou vinu i předchozí vlády, které „rozkradly zemi a nedbaly na stav armády“. Změna vlády v takto kritické situaci by mohla vést k ještě horším důsledkům.
„Celá Arménie vypadá, jako by se přes ni nedávno přehnala válka. Většina komunikací je rozbitá, vesnice jsou jako po vlně tsunami a někde lidé žijí jako ve středověku. Oni se možná naivně spoléhali na ruskou základnu v Gjumri, ale Rusko od toho na počátku dalo ruce pryč,“ podotýká novinář.
Symbolické vítězství
Naopak v Ázerbájdžánu se slaví, už během války se po celé zemi oslavovalo dobytí každé vesnice.
„Považují to za své velké vítězství. Začátek a konec války už v kalendáři zaznamenali jako státní svátky. Je v tom i pocit zadostiučinění, že lidé vyhnaní před 30 lety z nárazníkových oblastí kolem Náhorního Karabachu se mohou vrátit,“ uvádí Dorazín.
„Neočekávám, že by se tam vrátilo mnoho lidí. Není o co stát a je otázka, proč Ázerbájdžán o území tolik usiloval, když tam kromě jednoho zlatého dolu nic není – bylo to důležité ze symbolických a strategických důvodů, nešlo primárně o návrat obyvatel,“ míní.
Převaha jedné strany?
Ázerbájdžánská armáda je početnější než spojené síly Arménie, Náhorního Karabachu i dobrovolníků. Ve válce měla i technologickou převahu: „Během konfliktu jsme nechtěli popisovat výzbroj arménské armády, protože to byl velmi žalostný pohled. Sice musíme být nestranní, ale každá taková informace může jedné ze stran pomoci,“ vysvětluje zpravodaj.
3:54
Válka zničila i největší farmu v Zakavkazsku. Své pozice tam měli vojáci Náhorního Karabachu
Číst článek
„Nemluvili jsme o tom, ale když jsme se hodinu táhli po cestě za armádním vozidlem táhnoucím 50 let staré dělo, u kterého hrozí, že mu upadnou kola, tak jsem pochopil, že tohle pro arménskou stranu nedopadne dobře,“ dodává.
Významným faktorem ázerbájdžánského vítězství byla i přímá podpora ze strany Turecka. Podle Dorazína bylo jen otázkou času, než dojde k válce, a zřejmě šlo i o rozhodnutí tureckého prezidenta Erdogana, který se cítí být stále silnějším hráčem v regionu.
Jeho záměrem prý bylo vyzkoušet sílu Ruska v zakavkazské oblasti: „Mají nesmírně korektní vztahy. Rusko zapomnělo na sestřelení svého letadla, protože mají společné cíle v Sýrii nebo v energetice. Turecko potřebuje jako partnera. Erdogan si uvědomuje, že Rusové z Arménie neodejdou, ale pomohl svému příteli Ilhamu Alijevovi k politickému a vojenskému vítězství.“
