„Soud zejména zjistil, že hlavním důvodem pro kroky úřadů byla neschopnost matky řádně se starat o syna s ohledem na jeho zranitelnost a zvláštní potřeby. Toto zdůvodnění bylo založeno na omezených důkazech,“ stojí v tiskové zprávě soudu. Podle něj se rozhodovalo na základě zastaralých zpráv psychologů, navíc neexistovala téměř žádná analýza nebo vysvětlení, jak mohl být chlapec i nadále „zranitelný“.

Norka se na soud obrátila kvůli tomu, že jí norské úřady zbavily rodičovských práv k jejímu synovi a povolily adopci pěstouny. Syna jí Norové odebrali v roce 2008 – matka s ním pobývala po narození v rodinném centru, kam šla dobrovolně, protože potřebovala pomoc a neměla kde bydlet. Dle personálu centra po narození dítě ztrácelo na váze a „matka neměla dostatečné pochopení pro jeho potřeby“.

Žena se zhruba měsíc po narození syna rozhodla z centra odejít. Ještě téhož dne jí pracovníci syna odebrali a dali k do péče pěstounům s tím, že bylo třeba kontrolovat, zda je dítě krmeno každé tři hodiny. O rodičovská práva přišla v době, kdy synovi už byly více než tři roky.

Norský soud tehdy sice matce přisvědčil v tom, že se u ní změnila situace – vdala se a porodila druhé dítě – její prvorozený syn prý ale měl specifické potřeby na rozdíl od druhorozené holčičky. Neměla prý pro „zvláštní potřeby prvního dítěte pochopení“. Nepomohlo jí ani to, jak probíhala setkání se synem, a to, že si chlapec, kterému bylo v době rozhodování 3,5 roku, zvykl u pěstounů, u kterých žil od tří týdnů věku.

Přelomový rozsudek

Rozsudek je důležitý také pro Evu Michalákovou, kterou norská sociální služba Barnevernet zbavila rodičovských práv v roce 2016. Dva synové jí byli odebráni z péče o zhruba pět let dříve. I Michaláková se obrátila na Evropský soud pro lidská práva. Ten v polovině června požádal o vyjádření norskou vládu, čímž spor spolu s dalšími 15 případy odebrání dětí Barnevernetem posunul do další fáze. Do ní se přitom 90 procent stížností u soudu vůbec nedostane.

Že bude rozsudek přelomový, říkal ještě před úterním verdiktem český zmocněnec při štrasburském soudu Vít Schorm. „Z uvedeného důvodu výsledek řízení, a zejména odůvodnění velkosenátního rozsudku ve věci Strand Lobben a ostatní proti Norsku významně předurčí, jakým směrem se budou ubírat řízení v dalších 16 případech oznámených Norsku v červnu 2019, včetně případu české matky,“ uvedl na dotaz iROZHLAS.cz.

Případ norské matky se totiž dostal až před velký senát, kde rozhoduje 17 soudců. O většině stížností přitom podle Schorma rozhoduje buď výbor tří soudců, nebo senát o sedmi soudcích. Jen zlomek případů soudí velký senát. Česká vláda přitom ve sporu Strand Lobben figurovala jako tzv. třetí strana a dávala k němu právě kvůli případu Michalákové vyjádření.

Ve stejné situaci jako Češi je nyní i slovenská vláda, a to kvůli případu norsko-české rodiny Ladických, kterým byla odebrána dcera Maxine.

„Evropský soud pro lidská práva v rozsudku potvrdil svoji dřívější judikaturu, která primárně chrání biologickou rodinu s tím, že rodinná pouta mají být zachovaná vyjma případu, kdy je to zcela nevhodné pro dítě. Soud sice přiznává státům v tomto ohledu prostor pro volnou úvahu, ale ten není neomezený. V tomto ohledu soud přikládá důležitost tomu, zda vnitrostátní orgány před umístěním do náhradní péče zkoušely jiná, méně drastická preventivní a podpůrná opatření a zda se tato opatření ukázala jako neúspěšná,“ okomentovala rozsudek slovenská zmocněnkyně pro lidská práva Marica Pirošíková.

Tereza Čemusová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít