Sinvár se podle dostupných informací celé měsíce skrýval v tunelech pod Gazou. Údajně byl obklopen živými štíty, rukojmími. Řada komentátorů poznamenává, že Sinvára nevypátrali izraelští zpravodajci, ale že byl dopaden a zneškodněn prakticky náhodou. Nevypovídají tyto okolnosti něco o tom, jak vypadá a jak postupuje izraelská operace v Gaze?
Určitě to vypovídá o tom, že stávající situace v Gaze je nesmírně chaotická a nepřehledná. Izraelská armáda de facto čelí jednotkám, možná menším skupinkám zbývajících členů Hamásu, které se postupem času snaží zneškodňovat.

A i když byl Sinvár tím mužem číslo jedna, po kterém izraelská armáda a tajné služby dlouhodobě pátraly, trvalo to velmi dlouho, než se k němu dostaly. Zjevně mu ale ve středu skončilo dosavadní štěstí, tak jako velké části dalších členů teroristické organizace Hamás.

Například jeruzalémský zpravodaj listu The New York Times píše, že osud Sinvára byl déle než rok spojen s tím, jak se vyvíjela válka v Gaze. Může teď jeho konec znamenat zlom v postupu izraelských sil proti Hamásu? Může už v nejbližší době premiér Netanjahu prohlásit, že Hamás je poražen?
Je pravda, že tohle je určitě nesmírně důležitý a symbolický moment, protože Jahjá Sinvár byl nejen známý jako architekt těch bezprecedentních útoků na izraelské civilisty, ale zároveň byl nejméně smiřitelnou a nejvíce radikální tváří Hamásu. Byl známý jako fanatik odhodlaný bojovat do posledního muže a do poslední kapky krve, což samozřejmě velmi ztěžovalo cestu k případnému příměří a ukončení války.

Takže teď se určitě nabízí příležitost, zásadní moment, kdy by se skutečně válka mohla chýlit ke konci. Ale důležitou otázkou je osud zhruba stovky izraelských rukojmích, který není zcela vyjasněný.

A nebylo by logickou cestou získat zpět rukojmí za cenu kompromisní dohody s Hamásem?
To se samozřejmě nabízí a v rámci izraelské společnosti i politiky takovéto tlaky na premiéra Netanjahua a jeho vládu dlouhodobě jsou.

Problémem nicméně zůstává fakt, že v tuhle chvíli není zřejmé, kolik z těch zhruba sta rukojmích je pořád ještě naživu a kdo je drží. Protože tady nejde jenom o Hamás, ve hře jsou i jiné radikální organizace jako třeba Palestinský islamistický džihád.

A dokonce se objevily i nějaké spekulace, které samozřejmě v tuhle chvíli nejsou a nemohou být potvrzené, ohledně toho, že někteří z těch rukojmích už skrze tunely mohli být propašováni z Pásma Gazy pryč.

Tohle všechno situaci komplikuje. Tuto chvíli by ale určitě Netanjahu mohl využít pro začátek ukončení války, protože jeden z hlavních cílů, tedy zásadně poškodit Hamás jako organizaci, se de facto podařilo naplnit.

Ještě krátce k samotnému Sinvárovi. On byl tím, kdo především odmítal ústupky při jednání s Izraelem. Nedalo by se očekávat, že jeho nástupci v čele Hamásu budou ochotnější ke kompromisu při dohodě o příměří a osvobození rukojmích?
Sinvár byl skutečně dlouhodobě známý svými velmi radikálními postoji, kdy už v roce 2018 v rozhovoru pro italské noviny prohlásil, že bez toho, aniž by Palestinci umírali, se otázka Gazy a otázka celého izraelsko-palestinského konfliktu v zásadě nemá šanci dostat na titulní stránky novin.

Je nicméně zásadní, kdo bude jeho nástupcem. Jestli to bude nějaký pragmatičtější vůdce, nebo jestli to bude nějaký další fanatik, který půjde v Sinvárových stopách. V tuhle chvíli se nabízí dvě důležitá jména. Jedním z nich je Sinvárův bratr Mohammad, který v tuhle chvíli stále působí v Gaze jako vojenský velitel.

A jako druhé jméno, což by právě byl ten pragmatičtější vůdce, se nabízí Chálid Mišál, nyní v katarském exilu, kde dlouhodobě zastává vysoké pozice v politickém křídle Hamásu.

Petr Dudek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít