Katalánci si můžou splnit svůj sen o odtržení od Španělska. Díky imigrantům
Gagandeep Singh Khalsa je pro katalánského nacionalistu možná neobvyklé jméno. A skutečně, než se Khalsa před devíti lety přestěhoval z Indie do Barcelony, netušil, že Katalánci mají vlastní jazyk, kulturu a historii. Natož, že se chtějí odtrhnout od Španělska.
Dnes je Khalsa, jak se v Barceloně říká, independentista, tedy zastánce samostatnosti.
Je přesvědčený, že Katalánsko Madrid k ničemu nepotřebuje. Je součástí významné komunity migrantů, která může v chystaném říjnovém referendu o nezávislosti Katalánska převážit hlasy na stranu zastánců odtržení.
V době sílící xenofobie v celé Evropě zůstali Katalánci překvapivě vstřícní k příchozím migrantům. A teď se jim možná otevřenost vyplatí při referendu. Rozepisuje se o tom server Politico.
Nouze, strach, obavy. Zkušenosti uprchlíků a vysídlených Němců se podobají, říká německý ministr
Číst článek
Mezi lety 2000 až 2010 se počet obyvatel Katalánska zvýšil o 20 % na 7,5 milionu. Příčinou je především imigrace. Mnoho čerstvě příchozích sice ještě nemá volební právo, nezanedbatelná část z nich ale už může rozhodovat v referendu.
Jen v letech 2009 až 2015 získalo španělské občanství 220 000 nových obyvatel Katalánska. To znamená zhruba 3 % populace. Podle aktivisty Saoky Kingola, který se v kampani za nezávislost soustředí na migranty, může v referendu volit až půl milionu lidí, kteří se narodili v cizině.
To sice není tak závratné číslo, může se ale jednat o rozhodující hlasy. Pokud totiž zastánci nezávislosti zvítězí, pak s nejvyšší pravděpodobností jen velmi těsným rozdílem. Současné průzkumy favorizují zastánce setrvání severovýchodního regionu Španělska v rámci monarchie o pouhé čtyři procentní body.
Migranti jako jazýček na vahách?
Odhady výsledků referenda – které se navíc bude konat pouze za předpokladu, že si je Katalánci dokážou vybojovat na vládě v Madridu – jsou značně nespolehlivé. Obecně platí, že ti, kdo mají katalánské rodiče, jsou spíše pro nezávislost a ti, kdo mají rodiče z jiných částí Španělska, preferují setrvání v rámci království.
Na východ EU mají být posílány skupiny běženců, ne celé vesnice, upřesnila po kritice europoslankyně
Číst článek
Čerstvě příchozí imigranti pak stojí zhruba někde uprostřed. Podle průzkumu provedeného univerzitou v Barceloně z nich zhruba třetina podporuje odtržení, třetina chce zachovat stávající uspořádání a třetina by k referendu vůbec nešla. Ti, kdo prosazují oddělení, se je snaží oslovit vstřícnou rétorikou a politikou, která jim usnadní získání pracovního povolení a občanství.
„Pokud by šel k volbám každý legální rezident, utržili by unionisté drtivou porážku,“ soudí Diego Arcos, mluvčí argentinské komunity v Barceloně. A Saoka Kingolo k tomu dodává: „Mluvíme zhruba o deseti procentech elektorátu. Pokud se je podaří přesvědčit, že volba má smysl, bude to mít velký dopad."
Kořeny katalánského úsilí o nezávislost sahají do 18. století, na jehož začátku připadlo toto území španělské koruně. Ve 30. letech 20. století si Katalánci krátce užívali autonomie, než byli brutálně potlačeni fašistickým vůdcem Frankem během Španělské občanské války. Až do roku 1975 pak platil zákaz výuky katalánštiny na školách a jejího používání na úřadech.
Novou krev do žil vlilo katalánskému separatismu až nové tisíciletí. Před dvěma lety tam zvítězila koalice stran usilujících o nezávislost, která slíbila, že nejpozději do letošního září vypíše závazné referendum o odtržení země. Madrid se ale referendu brání s tím, že odporuje španělské ústavě.
„Dnes už musíte mít jasné stanovisko, jestli jste pro odchod nebo setrvání," říká Míriam Hatibi, mluvčí neziskové organizace Ibn Battuta, která se snaží napomoci integraci muslimů do katalánské společnosti.
První muslimští přistěhovalci se začali angažovat v místní politice před deseti lety, teď se zájemci už ani nedají spočítat. Katalánci si jejich rostoucí význam uvědomují a slibují jim rovnoprávnost a zapojení do všech rozhodovacích procesů.
Kvóty nefungují, rozdělila se jen osmina plánovaných běženců. O které země mají zájem?
Číst článek
Dalším příkladem může být Ana María Surra, která se narodila v Uruguayi a přistěhovala se do Barcelony, aby byla blíž svému synovi. Přiletěla v roce 2005 a už zůstala. Dnes je poslankyní za Katalánskou republikánskou levici, která je součástí vládnoucí koalice.
Identita a ekonomika
Katalánci mají podle Surry k odtržení dva dobré důvody: identitu a ekonomiku. Mají odlišný jazyk, kulturu i historii. A do španělské státní kasy přispívají víc, než kolik dostávají zpátky. Chtějí proto mít nad vlastními financemi plnou kontrolu.
Pro imigranty stojí otázka nezávislosti trochu jinak. Na většinu platí hlavně příslib zaměstnanosti, dokladů a důstojnosti. Pokud nebude Španělsko plundrovat katalánské zdroje, dokáže země nabídnout přistěhovalcům lepší práci, cituje server Politico poslankyni Surru.
„Pokud dostaneme potřebné dokumenty, budeme občany první kategorie stejně jako všichni ostatní. Budeme moci volit, účastnit se veřejného života, budeme pro Katalánsko přínosem," je si jistá Surra. Vládní tajemník pro rovnost, migraci a občanství Oriol Amorós slibuje okamžité občanství všem legálním residentům v Katalánsku, jakmile se region stane nezávislým.
Imigranti, kteří aktivně podporují Katalánce, mohou zároveň čelit ústrkům ze strany madridské vlády. Mohou přijít o pasy nebo hrozí, že úřady nepovolí víza pro členy rodiny, kteří žijí v cizině.
„Katalánsko je národem imigrantů, stejně jako třeba Spojené státy. Pomáhaly ho vytvořit různé generace přistěhovalců. Lidé tu chtějí zůstat, protože po nikom nechceme, aby se vzdal své původní identity, místo toho je podporujeme, aby byly součástí pestré společnosti. Toto znamená být Kataláncem," říká Amorós.
Když Khalsa přicestoval z Indie do Katalánska, začal se učit nejprve španělsky. Pak mu ale školitel poradil, aby se učil i katalánsky. „Katalánci ocenili i to, že jsem uměl jen pár základních slov. Obával jsem se, že jim bude vadit můj plnovous a turban, ale oni měli radost, že slyší katalánštinu. Nikdy jsem neviděl zemi, kde by svůj jazyk tak milovali. Jsem zároveň Sikh, Paňdžábec i Katalánec," říká Gagandeep Singh Khalsa v rozhovoru pro server Politico.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus
