Denně chodí synovi na hrob. ‚Mám pocit, že se někdo snaží zabránit dovyšetření,‘ říká otec Jána Kuciaka
Slováci si připomínají první výročí vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Za uplynulé měsíce se kvůli této tragické události na Slovensku dalo hodně věcí do pohybu a to, co platilo před rokem, už neplatí dnes. Jména skutečného zadavatele dvojnásobné vraždy se ale zatím Slováci nedozvěděli. A každý den na něj čekají také rodiče zavražděného novináře, se kterými natáčel Radiožurnál.
Před rokem 21. února poznamenala obec Štiavnik na severu Slovenska tragická událost. Tamního rodáka Jána Kuciaka někdo zavraždil. Zpravodajka Českého rozhlasu na Slovensku navštívila po roce rodiče investigativního reportéra.
Hřbitov ve Štiavniku leží hned vedle hlavní silnice. Najdete na něm hroby několika Jánů Kuciaků, je to v regionu typické jméno, jen na jednom je ale velké kovové psací pero a také nápis, že dotyčný se stal obětí vraždy.
K tomuto hrobu chodí každý den Jozef Kuciak a Jana Kuciaková, vzpomínají na svého syna a modlí se za něj a také za to, aby se jeho smrt vyšetřila.
„Nevěděli jsme o tom vlastně nic, jak se vyšetřuje vražda… jak z nějaký detektivních příběhů. Zkrátka byli jsme takoví znejistění, navíc když jsme se poprvé setkali s vyšetřovacím týmem, byli to většinou takoví mladší chlapi. Já jsem myslel, že budou starší a zkušenější, ale nakonec se ukázalo, že bylo dobře, že byli mladí - ještě asi nebyli dostatečně pokažení, tak se vyšetřování rozběhalo celkem dobře,“ svěřuje se Radiožurnálu Jozef Kuciak.
Dodává, že teď už je to jiné: „Horší je to už teď, máme pocit, jakoby se někdo snažil zabránit tomu, aby se to dovyšetřilo.“
‚Nemůžeme zůstat ticho‘
Kuciakovi teď denně bedlivě sledují nejen vyšetřování, ale i média, vyjádření politiků nebo kroky aktivistů, kteří kvůli Kuciakovi přitáhli do ulic desetitisíce lidí.
„Ty první protesty jsme vlastně ani nezachytili, my jsme byli v takovém útlumu… víceméně jsme byli mimo. Potom nás potěšilo, že jsou přeci jen lidé, kteří se zajímají, a že je to i hodně mladých lidí. To nás podpořilo v tom, že ani my nemůžeme zůstat ticho,“ říká otec zavražděného novináře.
Jozef Kuciak sedí v modrých teplákách v skromné kuchyni a drží za ruku svou ženu, ta ale před novináři mlčí.
Na bílých stěnách jsou diplomy a fotografie Jána Kuciaka a jeho sourozenců. Dohromady byli čtyři, možná proto byla Jozefu Kuciakovi kdysi blízká sociálnědemokratická politika Roberta Fica. Když mu ale chtěl tehdejší premiér po telefonu kondolovat, neuspěl.
Rodiče Kuciaka přestali věřit ve stát a spravedlnost a úleva podle nich nepřijde, ani když se najde skutečný zadavatel vraždy.
„Syna nám to nevrátí. Mně jde spíš o to, aby se v téhle společnosti něco změnilo, protože je to zatím tak, že se to může kdykoli zopakovat, stát se to i jiné rodině, a to je to nejhorší. Pokud se to skutečně neočistí a nezjistí se všechny věci, na kterých Janko pracoval, tak klidný nebudu. I kdyby hned někoho odsoudili, tak nějaký stín pochybností vždy zůstane,“ uzavírá Jozef Kuciak.
Kuciakovi nestojí o žádná velká gesta, nechtějí z domu jejich syna udělat muzeum a nechtějí ani výtěžek z knihy o synovi. Chtějí pouze, aby se na práci jejich syna nikdy nezapomnělo a pokračovalo se v ní, protože je podle nich důkazem, že stát přestal fungovat.
