Indie si s Ruskem pomáhá navzájem. Zvláštní sympatie za tím ale nejsou, vysvětluje indolog Hříbek
Ruskou invazi na Ukrajinu velká část mezinárodního společenství odsoudila. Během hlasování v OSN se na stranu Ruska přidala jen hrstka zemí, další desítky ale zůstaly stranou, včetně dvou nejlidnatějších zemí Číny a Indie. „Nemyslím si, že to jsou zvláštní sympatie vůči Kremlu. Je to dlouhodobá politika Indie na půdě OSN. Vlastně už od počátku nezávislosti, kdy si Indie s Ruskem navzájem pomáhají,“ přibližuje indolog Martin Hříbek.
Připomíná, že Indie v minulosti neodsoudila ani sovětské invaze do Maďarska, Afghánistánu ani do Československa v roce 1968, přestože tehdejší premiérka Indira Gándhíová tento krok na půdě indického parlamentu otevřeně kritizovala.
Indie se chová pragmaticky, i pokud jde o nákupy surovin z Ruska, kdy zvýšila odběr zlevněné ruské ropy. Zároveň ale jde jen o jednotky procent indické spotřeby. Jakmile se situace vrátí do normálu, pravděpodobně upřednostní dovoz ze zemí Perského zálivu.
Snahou Indie je vyhnout se tomu, aby kvůli Ukrajině musela obětovat to, co je pro ni prospěšné, což je v případě Ruska především spolupráce ve vědě a v dovozu zbraní. Zvláště v Asii je podle Hříbka rozšířený postoj, že válka na Ukrajině není „naše“ válka.
„Indie se snaží argumentovat, že Ukrajina není jediný konflikt na světě. Dívejte se i do oblastí, kde my vidíme bezpečnostní hrozby pro Indy: Pákistán, Čína a dění v Jihočínském moři a konflikty kolem námořní hranice,“ říká pro Český rozhlas Plus indolog z Ústavu asijských studií Univerzity Karlovy.
24:44
Čína a Indie stojí o ruské zdroje. Nechtějí si ale zavřít cestu na světové trhy, tvrdí ekonom Švejnar
Číst článek
Překonat Čínu
Tyto země prý také daleko více slyší na to, že jde o narušení suverenity státu jeho silnějším sousedem, než že jde o boj za svobodu a demokracii. Narativ, že by právě Západ měl být nositelem těchto hodnot, totiž v Indii není přijímán bezvýhradně.
„Už kvůli koloniální zkušenosti, protože bojovníci za indickou nezávislost byli většinou vzdělaní na britských školách. Tam se naučili principy liberalismu a demokracie. A pak to srovnávali s realitou britské správy v Indii. To pokrytectví je motivovalo chtít změny, které by zlepšily jejich postavení, a později i přímo nezávislost,“ vysvětluje.
Hříbek dále uvádí, že vliv Indie neustále roste a v pacifické oblasti je nezbytným partnerem Spojených států, Japonska a dalších pro zadržování Číny.
„Razí princip strategické autonomie, kdy vede zahraniční politiku všemi směry a od nikoho si nenechá mluvit do toho, s kým a v jakých oblastech bude spolupracovat,“ dodává.
„Ekonomickou ambicí Indie je stát se preferovaným partnerem pro zahraniční investory místo Číny a stát se výrobní základnou světa. Někde se jí to daří lépe, někde méně. V případě textilního průmyslu investice jdou spíš do Bangladéše, u elektroniky do Vietnamu, ale Indie si věří, že má takovou masu pracovní síly a velikost trhu, že bude alternativou vůči Číně,“ doplňuje.
Zůstane Indie největší světovou demokracií, anebo jí hrozí posun k autoritářství? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
