• Evropský parlament se po odhalení skandálu Katargate blíže zaměřil na vztahy poslanců se třetími zeměmi, členstvím ve „spřátelených skupinách“ a zahraniční výjezdy.
• Server iROZHLAS.cz vystavil účet českým europoslancům za jejich cestování, nyní přibližuje širší obraz této praxe.
• „Problém není samotná cesta do zahraničí, ta je zcela v pořádku a v souvislosti s diplomatickou prací europoslanců. Co ovšem problém je: kdo a za jakých podmínek tuto návštěvu platí,“ kreslí tenkou hranici mezi lobbingem a korupcí Raphaël Kergueno.
• Odborník na lobbing v evropských institucích z Transparency International v rozhovoru zdůrazňuje, že bychom neměli opomíjet morální stránku věci.

Rozhovor Brusel / Štrasburk 5:00 4. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zahraniční cesty europoslanců i v případě, že jim část výdajů proplatí zvací země, jsou v unijních institucích zcela legitimní. A zatímco lobbing je za transparentních podmínek a dodržení pravidel přípustný, korupce, jakou jsme viděli v kauze Katargate, je nepřijatelná. Jak rozlišit lobbismus a korupci?
Nejviditelnější rozdíl je v tom, že k lobbismu se váže legislativní rámec. Na úrovni Evropské unie existuje registr lobbistů, který vymezuje pravidla chování, která vám striktně přikazují, co můžete a co nesmíte dělat.

Například já jsem také lobbista, protože se zasazuji o to, aby se lobbovalo transparentně. Mým úkolem je potkávat se s europoslanci, členy Evropské komise a vysvětlovat jim argumenty, abych je přesvědčil, že naše otevřená komunikace a transparentní přístup je lepší, což je role lobbistů.

Prací lobbistů ale není předávat europoslancům balíky peněz a kupovat si tak jejich hlasy. Protože přesně tohle je něco, co se stalo v kauze Katargate. Zainteresovaní lidé dávali peníze europoslancům pro jejich osobní obohacení a ti pak hlasovali ve prospěch těch, kdo jim peníze věnovali. To je korupce, o tom nemůže být pochyb.

Zásadní rozdíl je v tom, že při korupci lidé platí za to, aby v tomto případě europoslanci konali v jejich zájmu za jejich peníze, kdežto lobbisté se snaží vysvětlovat a obhajovat své názory.

Problém, který se nyní snaží v Evropském parlamentu vyřešit, je nastavit opatření, která ochrání před korupcí a udrží transparentnost celého procesu lobbingu. V tomto ohledu má totiž parlament velmi vágní pravidla, která jednoduše nestačí.

Jak to myslíte?
Například zmíněný seznam lobbistů v Evropském parlamentu není povinný, europoslanci se tedy mohou scházet s kýmkoliv. Naopak Evropská komise si ho stanovila jako povinný, takže musíte být na seznamu, musíte prokázat, kdo jste a jaké jsou vaše zájmy, než se potkáte s kýmkoliv uvnitř Komise.

Pro Evropský parlament je to jiné. I lidé, kteří nejsou transparentní a neprezentují se v registru, mohou uvnitř budovy organizovat akce, setkávat se s úředníky, ovlivňovat legislativu.

Z našeho pohledu, pokud někdo není na seznamu, mělo by to být varování a skutečně bychom si měli klást otázku: Proč nejsou součástí transparentního registru? Měli bychom si vzít poučení z Katargate, protože právě nejednoznačná pravidla umožnila uskutečnit tento skandál.

Výměna laskavostí

I v případě, že by byl seznam lobbistů vyjasněn a bylo by naprosto transparentní, kdo se s kým setkává, nehrozí tam přesto případ, kdy se z lobbingu stane korupce?
Aby tam byl korupční prvek, muselo by dojít k výměně laskavostí. Například by europoslanec těžil z nějakého benefitu a pak by nehlasoval proti tomu, kdo mu onen benefit dal. Opět se při konkrétním popisu vrátím ke Katargate. Někdejší viceprezidentka Evropského parlamentu (Eva Kailiová), která byla zároveň šéfkou socialistické frakce, dokázala přesvědčit celou stranu, aby hlasovala pro to, že Katar je v podstatě rájem pro práva pracujících.

Ale dokud se lobbisté nesnaží koupit hlasy jakýmkoliv způsobem nebo pouze vytvářejí nátlak, pak to není korupce, ale je to lobbing, je to snaha ovlivnit či směřovat rozhodování. Můžeme jmenovat spoustu organizací, které se tak chovají, a není to pouze z oblasti byznysu, jsou to také nevládní organizace, ale také akademici. Jakmile však poruší kodex chování a jdou nad jeho rámec, pak se pohybujeme v oblasti korupce. V případě Katargate máme velmi jasný usvědčující materiál, kterým byly doslova tašky plné peněz.

Ale ještě předtím, než existoval transparentní registr a než byla stanovena pravidla na základě kodexu, kupovali lobbisté europoslancům příjemné výlety na lyžování nebo jim zaplatili jídlo v extrémně drahé restauraci.

Tyhle aktivity už tedy nejsou v povolených mezích?
Ne, jsou zakázané. Sami lobbisté chtějí vyjasnění pravidel, nechtějí se pohybovat na hraně. Samozřejmě ne všichni, ale podstatná část z nich chce, aby jejich práce byla profesionalizovaná a aby byla seriózně vnímaná. Protože třeba stejně jako mají lékaři svůj etický kodex, měli by ho mít i lobbisté.

Luxusní pracovní výjezd

Když mluvíte o těchto „protislužbách“, není možné klasifikovat proplácení pracovních cest, letenek a hotelů třetími zeměmi v určitém světle jako korupci?
To je právě otázka. Asi není možné považovat za sporné lobbistické chování organizaci akce, které se europoslanci zúčastní. Je to veřejná akce, na kterou může dorazit úplně kdokoliv. Je těžko představitelné předpokládat, že pouhá účast na nějakém shromáždění v Bruselu může znamenat, že si zajistíte ve svůj prospěch hlasy.

Na druhou stranu, když se taková událost koná v zahraničí, jste zváni na luxusní výjezd, kde vám zaplatí drahé letenky a pětihvězdičkový hotel, navíc je to třeba opakovaně… Pak bychom se měli začít vážně ptát. Neměli bychom opomíjet morální stránku věci.

Za jakým účelem na takový typ zahraničních cest europoslanci vyjíždí?
Ano, to jsou přesně ty věci, na které bychom se měli ptát. Protože to otevírá otázku konfliktu zájmů. Tohle je totiž zcela mimo definici lobbingu, na které se členské státy shodly, a je to zcela mimo to, na čem jsme se domluvili, že lobbing je.

Cestování na náklady třetích zemí totiž nedává smysl. Europoslanci mohou vycestovat, a mají na to dokonce vyhrazenou část rozpočtu. Když připravují nějakou legislativu, která zahrnuje nečlenskou zemi EU, bude potřeba tam cestovat, aby (europoslanec) pochopil, jak to tam funguje. V takových případech Evropský parlament může proplatit tuto cestu. Nepotřebuje třetí zemi, aby se v tom angažovala. Sice tento rozpočet není tak velký, aby pokryl pětihvězdičkové hotely, ale stejně.

Problém není samotná cesta do zahraničí, ta je zcela v pořádku a v souvislosti s diplomatickou prací europoslanců. Co ovšem problém je: kdo a za jakých podmínek tuto návštěvu platí.

Na serveru iROZHLAS.cz jsme se dívali na výkazy českých europoslanců podrobně. Lze z nich vyčíst, že zatímco někdy byly propláceny pouze diety, jindy i hotely nebo cestovní náklady. Proč?
Tím se zase vracíme ke klíčové otázce. Na co potřebujete, aby byly vaše (europoslancovy) letenky a hotel několikrát propláceny, proč je to nutné? Ale na to mohou odpovědět pouze europoslanci.

Výkazy se liší proto, že není zavedeno pravidlo, jak mají vypadat. Předpokládám, že někdy je to kvůli vzájemné dohodě mezi europoslancem a zvací zemí. Že si europoslanec nadiktuje, že přijede za předpokladu, že budou splněny tyto podmínky. Ale myslím, že je to domlouváno na individuální bázi.

‚Cestovní kancelář Evropský parlament.‘ Zdechovský výjezdy výrazně předčí všechny české europoslance

Číst článek

Každopádně znovu chci zdůraznit, že není potřeba, aby si europoslanci nechávali proplácet tyto cesty a náklady na ně.

Motivace pro cestu

Za jakým účelem europoslanci jezdí navštěvovat země mimo Evropskou unii? Proč je z jejich pohledu důležité vyjíždět?
Je velmi důležité si tyto otázky klást. Europoslanci mají možnost takto cestovat. Většinou to berou jako součást práce, že jsou třeba součástí spřátelených skupin a dostanou pozvánku, která se váže ke konkrétní akci. V rámci transparentnosti by měli deklarovat jakýkoliv finanční příspěvek, který obdrží – ať už to je letenka, hotel, nebo jídlo.

Co je ještě důležitější, v závislosti právě na té transparentnosti: měli by vykázat tuto cestu rychle. Podle pravidel by měli europoslanci podat prohlášení do konce následujícího měsíce, co se pracovní cesta konala. Což znamená, že pokud se akce odehrála 15. prosince, tak by měli podat prohlášení do 31. ledna. Takto krátké „okno“ má za cíl přidat na transparentnosti.

Je to také opatření, které předchází možným dohadům, zda se nějaký europoslanec při hlasování nepřikláněl k určité legislativě z toho důvodu, že byl předtím v zemi na pracovní cestě. Pokud tedy máme nějaké hlasování o kritické otázce, můžeme vysledovat, kde byl daný europoslanec na výjezdu, jestli si tam nechával zaplatit luxusní hotel.

Jak v tomto ohledu vnímáte cestování konkrétně českého europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL)? Od roku 2019 podnikl deset proplacených cest do zemí jako Bahrajn, Maledivy, Maroko atd.
K tomu mám obecný komentář: poslanci Evropského parlamentu se mohou účastnit akcí pořádaných třetími stranami. Nicméně ve světle skandálu Katargate a za situace, že mnoho placených cest se týká zemí s pochybným stavem lidských práv, by tato praxe měla být zakázána.

Problematické včasné vykazování

Když mluvíte o pravidlu dodržování termínů, drží se jich europoslanci?
Dělali jsme velkou analýzu všech zahraničních cest od začátku mandátu tohoto Evropského parlamentu (tj. od roku 2019) a narazili jsme na problém, že poslanci vykazují cesty pozdě. Od června 2019 do poloviny února 2023 absolvovali a nahlásili 321 cest. S největší pravděpodobností je toto číslo dnes vyšší, ale zatím jsme to nezkoumali. Dobrá třetina z nich bylo vykázáno po Katargate a 70 procent výkazů odevzdali europoslanci se zpožděním. Tedy nerespektovali časovou prodlevu. (Vyplývá to z analýzy Transparency International, kompletní přehled zde.)

Jinými slovy řečeno: přestože máme transparentnost, existuje jedno jednoduché pravidlo, kdy je třeba otevřeně deklarovat, jaké náhrady europoslanec obdržel a má to udělat v určitém časovém horizontu. Ani tohle ale není respektováno.

Jsou za to nějaké sankce?
To je problém a pokládáte správnou otázku. Protože v teoretické rovině ano, máme pravidla chování a také máme vnitřní jednací řád Evropského parlamentu, kde je seznam sankcí.

Žádný europoslanec se neochytřil tím, že sedí v Praze, vysvětluje Zdechovský své četné výjezdy

Číst článek

Dělali jsme si průzkum v minulém funkčním období (2014–2019), ze kterého vyplynulo, že bylo zaznamenáno 24 případů porušení těchto pravidel. Většina z nich se týkala zmíněné opožděné deklarace pracovního výjezdu, ale sankce byla ve výsledku udělena pouze v jednom případě. Navíc výše této sankce nebyla nijak závratná, znamenala pouze pozastavení příspěvku, který europoslanci dostávají na každodenní výdaje.

Za současného mandátu byly zaznamenány zatím pouze dvě porušení těchto pravidel. A obě se týkaly obavy v otázce finančních zájmů, ale aktuálně nevíme, co se s těmito podněty stalo, zda bylo zahájeno nějaké vyšetřování, nebo zda budou uvaleny nějaké sankce.

Ale jak jsem v předchozí odpovědi mluvil o pozdním odevzdání prohlášení, všechny jsou porušením pravidel a všechny by se měly sankcionovat. Ale to se nestane.

Proč ne?
Protože systém, ve kterém Evropský parlament funguje, vypadá tak, že je vyčleněn jediný člověk, který provádí vyšetřování a uvaluje sankce. Tím člověkem je předsedkyně Evropského parlamentu. Je to jediná osoba zodpovědná za zahájení vyšetřování, a pokud by nyní Roberta Metsolaová chtěla zahájit vyšetřování, mohla by pověřit další europoslance, aby tak učinili. Což by znamenalo, že by jeden europoslanec vyšetřoval druhého a navíc Metsolaová by musela vyšetřovat samu sebe, protože i ona odevzdala výkaz se zpožděním.

Je to systém, který je zkrátka neudržitelný. Po Katargate je už veřejnost více citlivá a ostražitá, alespoň co se týče vykazování cest, protože je lepší odevzdat prohlášení později než pak vysvětlovat, proč někde europoslanec byl, nechal si zaplatit letenku a hotel a vůbec to nenahlašoval.

Zákaz ‚spřátelených skupin‘?

Zmínil jste se o Metsolaové a následcích Katargate… Jednou z věcí, kterou současná šéfka Evropského parlamentu navrhla, byl 14bodový plán, který má blíže specifikovat pravidla „přátelení se se třetími zeměmi“. Myslíte, že tohle pomůže?
Určitě je to vítaný krok. Součástí toho návrhu je také úplný zákaz organizování se v tzv. spřátelených skupinách. Z mého pohledu by měly být zakázány, protože vlastně nevíme, za jakým účelem vůbec existují. Můžeme si najít seznam europoslanců, kteří jsou v kontaktu s představiteli třetích zemí, ale nemáme tušení, jaký mají rozpočet, co se na jednáních řeší…

21:41

Odborník Krpec: Problémy v Kataru existují dlouho. Západu to v obchodování nikdy nebránilo

Číst článek

To je má další otázka: K čemu vůbec „spřátelené skupiny“ slouží?
Dá se říct, že ke kulturní výměně. Ale jen těžko můžeme konstatovat, že by se jednalo jenom o to. Většina těch „spřátelených skupin“ v sobě zahrnuje i diplomatické otázky třetích zemí, které se samozřejmě snaží ve svůj prospěch ovlivnit europoslance.

Nechci tvrdit, že by se země neměly snažit bránit své pozice nebo nenavazovat diplomatické kontakty, ale po Kataru se musíme ubezpečit, že každé jednání s nečlenskými zeměmi odehraje v rovině co největší možné transparentnosti. A tyto „spřátelené skupiny“ nejsou transparentní. Z toho důvodu musí být zakázány.

A víme, jaký dopad má členství ve skupinách na hlasování europoslanců?
V Transparency International jsme dělali průzkum toho, který europoslanec patří k jaké skupině a zda podnikli nějaké zahraniční cesty do těchto zemí. Vypozorovali jsme tam určitý vzorec, ze kterého vychází tohle: europoslanec je součástí „spřátelené skupiny“, je pozván na pracovní návštěvu, a když se pak podíváte do výsledků hlasování, občas vidíte, že dotyčný europoslanec mohl hlasovat ve prospěch té země.

Je potřeba zdůraznit, že se tak skutečně neděje vždycky a je těžké dělat takové zkratky, ale pozorovatelné to je. Proto z mého pohledu existuje jediné řešení a tím je zákaz tohoto sdružování. Minimálně se tím vyhneme podezřívání.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít