Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí neústupně odmítá povolit vstup velkého počtu Palestinců na Sinaj. Označil to za „červenou linii“, jejíž překročení by „zlikvidovalo palestinskou věc“, popisuje akademický portál The Conversation.

Izraelští představitelé se přitom snažili získat mezinárodní podporu, která by Egypt k přijetí uprchlíků z Gazy přiměla. Důvodů, proč Egypt nesouhlasí, je ale podle odbornice na Blízký východ, Liyany Kayaliové z Univerzity v Sydney, hned několik.

Egypt nechce být vnímán jako komplic trvalého přesídlení Palestinců mimo Gazu. V říjnu unikl dokument izraelského ministerstva zpravodajských služeb, který doporučoval násilný přesun více než dvou milionů Gazanů do stanových měst v Sinajské poušti. Ministři současné izraelské vlády Bezalel Smotrich a Itmar Ben-Gvir také otevřeně obhajovali vyhnání Palestinců z Pásma Gazy a jejich nahrazení izraelskými osadníky.

Sísí kalkuluje i s nárůstem sympatií egyptské veřejnosti vůči Palestincům a souvisejícím odporem vůči jakémukoli vysídlování obyvatel Pásma Gazy přes hranice. Nabízí se přitom historické asociace z let 1948 až 1949.

Během války, která provázela vznik Izraele, bylo z Gazy vyhnáno odhadem tři čtvrtě milionu Palestinců. Egyptský prezident nechce být vnímán jako ten, který umožňuje další „Nakbu“, neboli v překladu z arabštiny – „katastrofu“.

Dalším důležitým důvodem jsou obavy o bezpečnost. Pokud by Palestinci byli přesídleni na Sinaj, mohlo by se egyptské území proměnit na novou základnu odbojových operací. To by mohlo zemi zatáhnout do vojenského konfliktu s Izraelem.

Sísí se navíc v oblasti potýkal s islamistickými povstalci, které potlačil teprve před pár lety. Pravděpodobně se proto obává, že příliv uprchlíků by mohl být pro severní Sinaj destabilizující.

Opozice proti prezidentovi

Kayaliová se v neposlední řadě domnívá, že palestinské hnutí Hamás by mohlo vytvořit i opozici uvnitř Sísího režimu. Po svržení Muhammada Mursího vojenským pučem před více než deseti lety egyptský režim potlačil Muslimské bratrstvo, stejně jako veškerý další disent. Samotný Hamás přitom vyrostl z palestinské odnože Muslimského bratrstva, které je nadnárodní sunnitskou islamistickou organizací.

Egyptská armáda také v letech 2014 až 2016 sama bombardovala a zaplavovala tunely spojující Gazu s Egyptem. Zároveň obviňovala Hamás ze spolčení s Muslimským bratrstvem proti Káhiře. Komplikované vztahy s Hamásem vedly Egypt k tomu, že podpořil izraelskou blokádu Pásma Gazy.

Egypt ale s Hamásem v minulosti zároveň spolupracoval - například na protipovstaleckých operacích proti Islámskému státu na Sinaji. Sísího režim hrál také důležitou roli při zprostředkování současných i minulých jednání o příměří mezi Hamásem a Izraelem. Poslední kola jednání ale nikam nevedla. Egypt proto nervózně stupňuje svá varování před izraelskými kroky na jejich společné hranici, kde se Rafah nachází.

Obě země mají mírovou dohodu už od roku 1979 a jejich vztahy se s nástupem Sísího upevnily. Egypt ale pohrozil, že v případě invaze do Rafahu mírovou smlouvu pozastaví. Podle satelitních snímků ze Sinaje Káhira začala svou hranici opevňovat. Vybudovala také nárazníkové pásmo o rozloze více než 20 kilometrů čtverečních. To vše naznačuje, že se Egypt připravuje na případný exodus Palestinců.

Není přitom jasné, jestli Káhira jedná v koordinaci s Tel Avivem, nebo jestli jde o „nouzové“ opatření. Tak jako tak Rafah nejspíš zůstane pro Gazany vězením pod širým nebem, což bude mít strašlivé humanitární dopady.

Navzdory stupňující se rétorice státy jako Egypt nebo Jordánsko udělaly jen málo pro to, aby přiměly Izrael k zastavení vojenských operací nebo zlepšily přístup humanitární pomoci do Pásma Gazy, konstatuje Liyana Kayaliová z Univerzity v Sydney v článku portál The Conversation.

Poslechněte si výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií v audionahrávce nahoře v článku.

Ondřej Čížek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít