Dva měsíce kopal tunel pod Berlínskou zdí. Zbytečně. Stasi se o něm dozvěděla
Kopat tunel pod Berlínskou zdí bylo nebezpečné a šlo při tom o život. A přesto jich vznikly desítky. Kopali je idealisté, většinou studenti, kteří chtěli pomoct příbuzným a kamarádům na západ. Za svobodou tak dostaly více než dvě stovky východních Němců. Ne vždy se to ale podařilo.
„V 60. letech tady byla hospoda. Chtěli jsme se prokopat do jejího sklepa a tunelem pak propašovat uprchlíky,“ vzpomíná sedmdesátiletý Fritz Mie, vystudovaný fyzik. Tenkrát tady strávil s lopatou pod zemí dva týdny.
„Za celý svůj život jsem nepoznal těžší práci. Kopání tunelu bylo opravdu těžké. Pracovali jsme ve dne v noci v pravidelném intervalu - osm hodin se kopalo, osm hodin se spalo. Nevěděli jsme, jestli je den, nebo noc.“
Kopat tunel pod Berlínskou zdí bylo nebezpečné a šlo při tom o život. S mužem, který riziko přesto podstoupil natáčel berlínský zpravodaj ČRo Pavel Polák
Zeď byla vysoká tři metry. Později byla zvýšena o dalších 60 centimetrů. Tunel kopali v březnu a dubnu 1963.
„Podle našich náčrtů byl dlouhý skoro sto metrů. Přesnou délku neznám. Půlku tunelu jsem s dalšími asi dvaceti studenty kopal já.“
Z dochované mapky je vidět, jak tunel trochu uhnul. "To byla chyba při vyměřování tunelu. Dodnes nevím, jak se to stalo,“ říká Mie.
Hned za zdí bylo tenkrát nákladové nádraží. „Bylo to opuštěné nádraží, nic tady nejezdilo. Budovy byly prázdné. V jedné z výhybkáren jsme měli základnu. Tam jsme také mohli vysypávat nakutaný písek, aby ho nikdo neviděl. Měli jsme tenkrát velký strach. Když jsme se prokopali na východ, věděli jsme, že nás můžou kdykoli zavřít,“ uvádí Mie.
Kopáči tunelu se prokopali pod Berlínskou zdí, dostali se i k domu na druhé straně. Ale ne k tomu správnému. A to nebyla jediná špatná zpráva. O tunelu se dozvěděla východoněmecká tajná služba Stasi. Ti, kdo se chystali na útěk tímto tunelem, skončili ve vězení.
Pod Berlínskou zdí bylo vykopáno na 70 tunelů, ale jen čtvrtina z nich splnila svůj účel. „V následujících letech, až do pádu Berlínské zdi, jsem o tom s nikým nemluvil. Bylo to bezpečnější, protože moji rodiče zůstali ve východním Berlíně. Stasi by mě mohla vydírat,“ dodává Fritz Mie.
