Činy Anderse Breivika nás nesmí změnit, zdůrazňují Norové před začátkem procesu
Norové jsou hrdí na to, že je teroristické útoky Anderse Breivika nezměnily. Žádné patriotické zákony omezující svobodu, stále stejná otevřenost a pohostinnost vůči cizincům. A mladí sociální demokraté se hodlají vrátit na ostrov Utöya, kam jezdí už několik desítek let a kde 69 z nich přišlo 22. července o život. Ale opravdu to na nich nezanechalo žádné stopy?
„Každý puberťák je nesmrtelný. Ale ti, co přežili Utöyu, museli předčasně dospět. A do jejich života se vkrádá nezvyklá vážnost,“ říká Kitty Eide, která ví, o čem mluví. Jednu takovou puberťačku má totiž doma.
„Samozřejmě že to zanechalo stopy. Viděl jsem věci, které by normální člověk nikdy neměl spatřit,“ potvrzuje i John, bývalý voják, který stará se o bezpečnost vládních budov.
Během rozhovoru se tento statný a zdánlivě neohrožený Viking neustále nervózně rozhlíží po místnosti.
Jak se Norové vypořádávají s činy teroristy Anderse Breivika, zjišťoval v Oslu Ondřej Bouda
„Ne že bych měl strach, ale čas od času se přistihnu, jak se ohlížím přes rameno. Třeba ve vlaku nebo na veřejných místech. To jsem dřív nedělal,“ vysvětluje.
S tím, co viděl po výbuchu nálože v zaparkovaném autě, se prý vypořádal díky přátelům. Ne všichni ale měli takové štěstí. „Někteří kolegové jsou už devět měsíců na neschopence. Stále ještě se nemohou vrátit do práce,“ dodává John.
Možná mu pomohl jeho výcvik. Ale i Kitty souhlasí s tím, že se její dcera nadále angažuje v politice. I když po celý rozhovor i na osobní otázky odpovídá v množném čísle. Jako by se chtěla schovat v davu podobně postižených.
„Je to naprosto klíčové. A pro ty mladé lidi je to mnohem důležitější než předtím, když vidí, jak křehká naše společnost vlastně je,“ podotýká Kitty Eide.
Otevírání nezhojené rány
Celé Norsko teď čeká desetitýdenní maraton, kdy se bude u soudu znovu do detailů probírat vše, co se ten osudný den stalo. Kitty to přirovnala k otevírání ještě nezhojené rány. Ale zároveň si uvědomuje, že je to nutné.
„Je to důležitá fáze, kterou si musíme projít. Je to důkaz, že se nenecháme zlomit a nepřistoupíme na jeho hru. Je to způsob, kterým se společnost vypořádává s něčím takovým a pak se teprve může posunout dál,“ říká.
John to nepopisuje tak vznosně, ale o to uvěřitelněji: „Chci ho vidět, slyšet, zjistit, co je zač a proč to udělal. Chci to od něj slyšet. I když vím, že to bude těžké. Ale je to pro mne důležité.“
O Breivikově vině už je vlastně předem rozhodnuto. Chycen byl při činu a ke všemu se přiznal. Nejtěžší otázkou, kterou bude muset soud řešit, je, zda ho poslat do vězení, nebo do léčebny. Těm, kterým ublížil, je to ale vesměs jedno.
„Nejdůležitější je, abychom věděli, že je někde pod zámkem,“ zdůrazňuje Kitty. „Není důležité, jestli skončí v blázinci, nebo vězení. Hlavně nechci, aby se ještě někdy dostal na svobodu,“ přidává John.
Obavy z Breivikových následovníků
Breivik od začátku tvrdí, že pouze bránil svou zemi a neudělal nic špatného. A teď konečně dostane prostor svůj čin veřejně obhajovat.
Mnoho lidí se proto obává, že se v něm shlédne další šílenec a pokusí se ho napodobit. Jenže to by podle Kitty hrozilo stejně.
„Nesmíme předstírat, že to nebezpečí neexistuje. To jsme dělali předtím, a podívejte, jak to dopadlo. Právě pouze otevřená svobodná diskuze je jediný způsob jak zabránit další tragédii,“ míní.
Také podle Johna je důležité, aby se veřejnost dozvěděla, co je Breivik zač. A přes všechno, co si prožil, věří, že lidé mají dost rozumu na to, aby si to, co uslyší, přebrali správně. Vlastně stále zůstává optimistou. „Musím být optimistou," přesvědčuje sám sebe.
