Čína se jasně postavila za syrského prezidenta Asada. Co za to bude chtít? ptá se list The Times
Záchrana Sýrie se stala hlavním projektem protizápadní osy, která sahá od Moskvy a Teheránu až po Peking. Právě i Čína se teď jasně postavila za syrského prezidenta Bašára Asada. Píše to britský deník The Times, který upozorňuje na cestu čínského ministra zahraničí Wang Iho do Damašku.
Wang minulý týden navštívil syrského vládce jako vůbec první zahraniční politik od chvíle, kdy Asad ohlásil údajný zisk 95 procent hlasů v květnových prezidentských volbách a kdy zahájil už své čtvrté funkční období. Šéf čínské diplomacie mu nyní nabídl zapojení Sýrie do projektu Nové hedvábné stezky. Výměnou žádal diplomatickou podporu a přístup na místní trh, uvádí The Times.
Sýrie zatím opravila jen minimum z devastace, kterou přinesla deset let trvající občanská válka. Asadův režim sice ovládá největší část země, ta je ale v praxi stále rozdělená na čtyři zóny s rozdílnou kontrolou.
Čína se jasně postavila za syrského prezidenta Asada. Co za to bude chtít, ptá se list The Times
Západ v čele se Spojenými státy, Evropskou unií a Velkou Británií zatím nehodlá rušit sankce proti Damašku a povolit investování v Sýrii. Podmínkou je pro něj odchod Asada od moci. A stejně jako syrská opozice i západní země označily nedávné volby za „frašku“.
Bašár Asad proto požádal o pomoc své spojence Rusko a Írán. Ani jedna z těchto zemí ale nemá peníze nazbyt a Teherán navíc čelí západním sankcím.
Proto Asad ministru Wangovi řekl, že má zájem nejen o Novou hedvábnou stezku, ale také o posílení spolupráce v ekonomice, technologiích, kultuře a školství. Podle bývalého čínského velvyslance v Íránu Chua Li-minga tak teď Peking sklízí ovoce za to, že se na rozdíl od Spojených států do syrské války nevměšoval.
Moskva a Peking jako spojenci?
Deník The Times upozorňuje, že syrský konflikt byl od začátku zkouškou nového partnerství Číny a Ruska, které spolu vždycky soupeřily, dokonce i za éry komunismu. Teď je ale sbližuje strach z americké podpory snahám o „změnu režimu“ a prodemokratických hnutí na jejich domácí půdě.
Rusko se v Radě bezpečnosti OSN stalo hlavním hráčem, který blokuje mezinárodní sankce vůči Damašku. Své právo veta ale použili s Pekingem společně. A obě země také odmítly opětovné uvalení sankcí na Írán, nicméně v této věci se k nim připojily i Londýn a Evropská unie. Čína ale zašla ještě dál a pokračovala v nákupu íránské ropy.
Nové vztahy obou zemí se tak z pohledu londýnských novin proměnily v čisté protizápadní spojenectví. Moskva i Peking dnes nabízejí podporu státům, které jsou terčem západní kritiky. Používají k tomu nejen své diplomaty, ale i státní média, která expandovala do zahraničí. Jejich anglickojazyčné servery a televizní stanice dnes vedle samotného Ruska a Číny agresivně brání právě i spojence jako Írán nebo Sýrii.
Damašek teď doufá, že z této podpory vytěží kromě dosavadního diplomatického a vojenského prospěchu také ekonomické benefity. Sýrie má totiž problémy nejen kvůli mezinárodním sankcím, ale i kvůli pádu bankovního systému v Libanonu, kde měla účty řada syrských podnikatelů. Už předtím se však proslýchalo, že výkonnost syrské ekonomiky klesla o polovinu.
Asad nabízí Pekingu podporu
Jak bývá u příjemců čínské pomoci zvykem, Asad na oplátku Pekingu nabídl podporu jeho kritizované politiky vůči Tchaj-wanu, Hongkongu a ujgurským muslimům. Celková realita čínsko-syrských vztahů je však mnohem složitější, zdůrazňují britské Timesy.
Sýrii dalších sedm let povede prezident Bašár Asad. K volbám nemohla téměř polovina obyvatel
Číst článek
Zatím totiž nic nenasvědčuje tomu, že by čínské podniky chtěly v Sýrii investovat. V hospodářství neustále klesá hodnota místní měny, není tam bezpečno a obchodní život z velké části ovládají mocní vojenští velitelé a prominenti s nejasnými vazbami na Asadův režim.
Čína si zřejmě přeje, aby Asad dál bojoval proti povstaleckým a džihádistickým skupinám v severozápadní Sýrii, protože se mezi nimi nachází i frakce Ujgurů, kteří dříve odešli z Číny. Někteří analytici však spekulují také o tom, že Peking nechce, aby Asad válku vyhrál příliš snadno. Pak by se totiž poražení Ujgurové mohli vrátit domů.
Snaha koupit si politický vliv?
Nová hedvábná stezka je plán investic v hodnotě až čtyř bilionů dolarů, které mají především v rozvojových zemích postavit železniční tratě, silnice, přístavy, školy a nemocnice. Peking hodlá využít své stavební zkušenosti a finanční vliv v řadě států, které si takové projekty jinak nemohou dovolit, a vytvořit tak globální síť.
Projekt má ale k filantropii daleko. A to přesto, že čínská komunistická strana tvrdí, že Nová hedvábná stezka má „posílit propojení mezi regiony“ pomocí rozsáhlých obchodních tras přes Střední a Jihovýchodní Asii, Blízký východ a Afriku.
Západ nicméně kampaň považuje za snahu Pekingu koupit si politický vliv a uchytit se v oblastech, kde zatím žádný nemá. A podle kritiků celého projektu pocházejí investované peníze především z půjček, které budou dané země jen obtížně splácet.
Rivalové na cestě k normalizaci. Saúdové a Íránci usilují o zmírnění napětí, Blízký východ tají dech
Číst článek
Čína si stanovila metu, že Nová hedvábná stezka bude mít dopad na asi 60 procent světové populace. To by režim přiblížilo k cíli prezidenta Si Ťin-pchinga, který chce z Číny udělat nejvýznamnější světovou velmoc. Peking doufá, že touto iniciativou přesvědčí jednotlivé státy, že autoritářské režimy jsou zajímavější než demokratické hodnoty Západu, uvádí deník The Times.
Ideologická válka
Londýnský list rozebírá motivaci pro zapojení Sýrie do projektu Nové hedvábné stezky také ve svém jiném článku. Vždyť kdyby čínské podniky chtěly skutečně opravovat syrské silnice a města, mohly začít už dávno. Damašek zkrátka nemá investory z Číny čím přilákat.
Zaměření na obnovu Sýrie ale podle britských novin slouží Pekingu k širšímu účelu – dnes už totiž Čínu nezajímá hospodářský růst, ale spíše ideologická válka se Západem. Pro komunistickou stranu totiž představuje nejvážnější problém snaha ohrozit její právo vládnout na území, které považuje za své – tedy v Tibetu, Sin-ťiangu, Hongkongu nebo na Tchaj-wanu.
Prezident Si Ťin-pching je přesvědčený, že výzvám dokáže nejlépe vzdorovat tehdy, když zbytku světa předvede, že domácí autoritářský model je lepší než „svoboda pro všechny“ na Západě. Proto čínský režim zdůrazňuje na sociálních sítích a ve státních médiích problémy západních států s rovnoprávností nebo s politickými bouřemi.
Proč vstupovali lidé do Islámského státu? Napovědět by měly chytré telefony několika z nich
Číst článek
Ze západních metropolí se čas od času ozývá nejen kritika, podle které za sankce proti Íránu a Sýrii nejvíc platí obyčejní lidé, ale že zároveň tyto restrikce nemají žádný zjevný cíl – ani jedna z obou zemí nevykazuje známky, že by tamější režimy mohly v bezprostřední budoucnosti padnout. Řada těchto hlasů podporuje aspoň částečné zrušení sankcí, aby se ulevilo těm nejchudším a provedla se základní rekonstrukce země.
Cílem čínské nabídky diplomatické podpory a hospodářských investic je takové názory posílit. Toto strategické uvažování samozřejmě Syřany nenasytí, ale prezident Asad jistě vřelá slova Pekingu přijme. A přestože nejsou míněna upřímně, stejně nemá jinou možnost než s nimi souhlasit, uzavírají britské Timesy.
Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. Témata vybrala Gita Zbavitelová. Z klimatických změn se v Německu se stává hlavní téma předvolební kampaně Intenzivní bouře přitom mají být v Evropě častější. Migranty z komunistických režimů dnes ve Spojených státech šokuje politická korektnost. A čínská očkovací látka produkuje až desetkrát méně protilátek než vakcína od společnosti Pfizer.
