Sunak neměl šanci získat voličskou důvěru. Byla moc pochroumaná z éry Borise Johnsona, říká politolog
„Změna začíná teď“ prohlásil ve vítězném projevu v Londýně lídr vítězných labouristů Keir Starmer, poté co labouristé dosáhli na většinu křesel v Dolní sněmovně. Konzervativci naopak předvedli nejhorší výsledek v historii parlamentních voleb. „Konzervativní strana se posune spíše doprava, než aby se posouvala do politického středu a snažila se získat hlasy od labouristů,“ říká politolog z Univerzity v Glasgow Jonathan Parker.
Britské volby dopadly celkem nepřekvapivě. Jak předpovídal snad každý průzkum během posledních dvou let, labouristé volby vyhráli. Britskou politiku sledujete dlouhodobě. Je něco, co vás překvapilo?
Přestože procentuálně labouristy nevolilo o moc více lidí než v předešlých volbách v roce 2019, získali velké množství parlamentních křesel. V roce 2019 získali labouristé 32 procent hlasů a volby prohráli. Nyní je volilo jen o něco málo více a to 33,8 procenta voličů.
Je překvapivé, jak málo voličů je volilo v porovnání s tím, kolik křesel nakonec dostali. To se jim podařilo díky tomu, že svou předvolební kampaň chytře cílili do míst, kde byli konzervativci oslabeni.
Jonathan Parker
Je lektorem politologie na Univerzitě v Glasgow, kde se zaměřuje na skotskou, britskou a evropskou politiku. Na univerzitu nastoupil v roce 2022 po dokončení doktorského studia na Univerzitě v Sussexu. Spolupracoval s deníky The Conversation a Financial Times.
Britský konzervativní premiér Rishi Sunak se omluvil Velké Británii za volební prohru. Šlo o nejhorší výsledek konzervativců v historii britského parlamentu. Za co přesně se Sunak omlouvá? Co přispělo k obrovské prohře konzervativců?
Konzervativci se za posledních pět let dopustili řady chyb. Většina z těchto chyb nutně nesouvisela s Rishi Sunakem. Týkala se více jeho předchůdců, především Borise Johnsona, který se proslavil skandálem „partygate“, kdy ve vládním sídle Downing Street pořádal vládou zakázané oslavy v době pandemických restrikcí.
Po Johnsonovi přišla Liz Trussová, která se zase proslavila svým rekordně krátkým časem stráveným na postu premiérky poté, co selhala ve svém slibu revitalizovat britskou ekonomiku.
Když přišel Sunak, důvěra v konzervativce byla natolik pochroumaná, že neměl šanci to zvrátit a nemohl dělat o moc víc než se snažit situaci stabilizovat. Lidé si stěžovali především na tíživou ekonomickou situaci a hroutící se zdravotnictví.
V rámci volební kampaně udělali konzervativci řadu chyb a nezvládli voliče dostatečně ubezpečit. Velkou roli hrál také úspěch strany Nigela Farage, Reform, která konzervativcům ubrala křesla. Reform se s konzervativci přetahovala zejména o pravicovější část jejich elektorátu.
Co znamená tato prohra pro budoucnost konzervativců?
Sledoval jsem vyjádření různých konzervativních poslanců a podle toho, co říkali, předpokládám, že se jejich strana, alespoň v krátkodobém horizontu, přehoupne více doprava politického spektra.
Jsou si vědomi nebezpečí Faragovy Reformní strany a tuší, že tato strana jim může i do budoucna přetáhnout voliče. Chtějí proto znovu oslovit tyto voliče.
Myslím, že nepomohlo, že někteří z potenciálních nových lídrů konzervativců, jako například poslankyně Penny Mordaunt, o své křeslo v parlamentu přišli. Jde především o více liberální poslance a poslankyně konzervativců, zatímco křesla zůstala těm napravo politického spektra.
I proto si myslím, že se Konzervativní strana posune spíše doprava a bude se snažit získat hlasy od Reformní strany, spíše než aby se posouvala do politického středu a snažila se získat hlasy od labouristů.
To je také v souladu s tím, co se děje v celé Evropě, kde pravicovější strany získávají více podpory. V Británii však získala pravicová Reform pouze čtyři křesla, stejně jako například Zelení. Volby jednoznačně dominovaly levicovější strany. Čím to je, že se evropský trend, kdy se voliči více přiklánějí k pravicovějším stranám, neprojevil v Británii?
Konzervativci vládnou 14 let a labouristé jsou jedinou alternativou. Co se týče strany Reform, sice získali jen čtyři křesla, ale obdrželi 15 procent voličských hlasů, což není o tolik méně než kolik dostávají tradiční pravicové strany v evropských zemích.
Těch 15 procent hlasů se však neodrazilo v počtu parlamentních křesel, protože volební systém v Británii není proporční. Když byste ale sečetli hlasy pro konzervativce a Reform, uvidíte, že necelá polovina voličů v Británii volila pravicové strany.
Byl bych opatrný v usuzování, že britský elektorát definitivně preferoval ve volbách levici. Za prvé kvůli tomu, že současná labouristická strana je spíše středová než levicová. Za druhé, velké procento voličů volilo pravicové strany, akorát se to kvůli volebnímu systému neprojevilo v počtu parlamentních křesel.
Za třetí, konzervativní poslanci, které voliči preferovali a kteří si zachovali své poslanecké křeslo, jsou spíše z pravicovějšího křídla konzervativců.
K volbám přišlo 60 procent voličů. To je druhá nejnižší volební účast od roku 1885. Proč tak málo?
Myslím, že to odráží celkovou volební atmosféru, kdy kolem politické situace panuje spíše frustrace. Volební program labouristů a konzervativců se drasticky nelišil, což voliče vždy demotivuje, protože lidé ztrácejí pocit, že skutečně dochází na lámání chleba.
Volební systém, kde vítěz bere všechno
- Ve Spojeném království se používá systém „First-past-the-post (FPTP)“, česky často překládáno jako „vítěz bere všechno.“
- Velká Británie je rozdělena na 650 volebních obvodů, každý obvod volí jednoho poslance (zástupce).
- Voliči v každém obvodu mají jeden hlas, který odevzdávají pro jednoho kandidáta.
- Kandidát, který získá největší počet hlasů v daném obvodu, vyhrává a stává se poslancem.
- Vítěz nemusí získat nadpoloviční většinu hlasů, stačí, že má více hlasů než kterýkoli jiný kandidát.
Průzkumy zcela jasně ukazovaly, že volby vyhrají labouristé. Pro řadu lidí tak bylo o výsledku rozhodnuto už předem a jejich motivace jít k volbám byla tím pádem menší. Podobná situace nastala v roce 2001, kdy všechny průzkumy ukazovaly, že labouristé vyhrají a volební účast byla podobně nízká.
Včera jsem obcházel volební místnosti v Glasgow a hrozně pršelo, byla zima. U voleb rozhodně nebylo přeplněno, takže bych řekl, že alespoň ve Skotsku mohlo voliče odradit i špatné počasí. Kromě toho jsou letní prázdniny a myslím, že řada lidí raději odjela na dovolenou.
Pojďme se ještě zastavit u Skotska, kde Skotská národní strana (SNP), která usilovala o nezávislost Skotska, přišla o 37 křesel. To je obrovská prohra. Většinu z jejich křesel získali labouristé. Co znamenají tyto volby pro Skotsko a SNP?
SNP si nevedla úplně špatně. Získala 30 procent hlasů ve Skotsku, což není málo, ale kvůli volebnímu systému, kde jejich hlasy byly rozprostřené napříč Skotskem, jim to zajistilo pouhých 9 křesel ve Westminsteru.
V tento moment se to těžko soudí, protože nejdůležitějšími volbami pro Skotsko jsou skotské parlamentní volby a ty budou až za dva roky. Je to každopádně velká ztráta pro SNP, ale neřekl bych, že to nutně znamená konec SNP nebo snah o nezávislost.
Podpora pro nezávislost je stále vysoká, ale už to není tak, že lidé, kteří chtějí nezávislost, volí jen SNP. Bude zajímavé vidět, jak dopadnou skotské parlamentní volby a zda si labouristé udrží podporu mezi skotskými voliči i poté, co budou dva roky u vlády ve Westminsteru. Myslím, že bude záležet na tom, zda labouristé budou schopni prosadit zájmy Skotska ve vládě a zda jim budou skotští voliči důvěřovat.
Skotská nezávislost by znamenala, že by Skotové nejspíše znovu usilovali o znovupřipojení k EU. Co vlastně znamená vítězství labouristů pro vyjednávání s Bruselem?
Nic zásadního. Vláda Keira Starmera bude určitě více otevřena vyjednávání s Bruselem než vláda konzervativců, ale Starmer několikrát důrazně řekl, že nepřipadá v úvahu, aby se Británie znovu připojila k EU nebo například k celní unii. Obecně však můžeme očekávat, že vztahy s Bruselem budou vřelejší a otevřenější, že labouristická vláda nebude vztahy s EU sabotovat, spíše naopak.
