Epidemie sílí, Lukašenko ale nekoná. Lidé mají strach, nemohou situaci pochopit, říká Běloruska v Česku
Počet lidí nakažených koronavirem v Bělorusku strmě roste, prezident Alexandr Lukašenko přesto zavádění karanténních opatření stále nechystá. „Lidé mají strach, situace je pro ně nepochopitelná. Vidí, co se děje v zahraničí a mnohdy jsou zdrcení z toho, že u nich se neděje nic,“ říká pro iROZHLAS.cz Natalie Sudlianková původem z Běloruska, která v Česku získala politický azyl. Důvod Lukašenkova jednání je prý jasný – blížící se volby prezidenta.
Zatímco mnohé evropské země včetně Česka v posledních dnech evidují stále menší počty nových případů nákazy koronavirem, v Bělorusku je epidemie teprve na vzestupu. Ještě před dvěma týdny se oficiální údaje o počtu nakažených v Bělorusku pohybovaly kolem tří tisíc případů, v současnosti ale šplhají přes 12 tisíc – od soboty denní přírůstky přesahují 800 nových případů za 24 hodin.
Bělorusové a koronavirus. Vláda nechala lidi na holičkách, bojovat musí na vlastní pěst
Číst článek
Život zde přesto běží v zaběhnutých kolejích – obchody i restaurace mají otevřeno a po třítýdenních prázdninách, které Lukašenko prodloužil po nátlaku ze strany rodičů, jsou školy od pondělí znovu otevřené. Prezident Lukašenko, který jako lék na koronavirus doporučuje práci, vodku a sport, karanténní opatření i přes sílící epidemii zavádět odmítá.
„V Rusku se snažili o izolaci. A uspěli? Ne. My jsme si s Rusy velmi podobní. Bylo by nemožné nás izolovat,“ uvedl v neděli Lukašenko podle ruské agentury TASS s tím, že lidé „jsou uzavřeni v zatuchlých bytech, vyčerpaní, naštvaní, zklamaní a vystrašení“. Virus přitom dál lítá venku, druhá vlna epidemie je proto nevyhnutelná, dodává Lukašenko. „To je důvod, proč jsem se rozhodl jít vlastní cestou.“
V sobotu se tak na mnoha místech Běloruska konaly i povinné brigády zvané subbotniky – dědictví z dob sovětského svazu, kdy se státní zaměstnanci podílejí na venkovních pracích, které mají zvelebit okolí jejich domovů. Bez roušek a jakéhokoliv ochranného vybavení se sobotní akce zúčastnily více než dva miliony lidí včetně samotného Lukašenka, který se vydal sázet stromky do Pripjaťského národního parku poblíž odstavené ukrajinské jaderné elektrárny v Černobylu.
Podle Natalie Sudliankové z Rusko-české smíšené obchodní komory, která se v Bělorusku narodila, v roce 1999 ale v Česku získala politický azyl, jsou obyvatelé Běloruska z jednání vlády často zmatení.
„Pokud se podíváme na postoj společnosti v Bělorusku, část už situaci silně pociťuje, protože je v zemi opravdu hodně nemocných. Oficiální propaganda sice uvádí, že počet nakažených je 12 tisíc, podle neoficiálních údajů je jich ale mnohem víc. Stejně tak úřady uvádí 75 obětí, ve skutečnosti jich je ale zřejmě dvakrát až třikrát víc. Proto mají lidé strach, situace je pro ně neznámá a nepochopitelná. Vidí, co se děje v Rusku a v zahraničí a mnohdy jsou zdrcení z toho, že u nich se neděje nic,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Lidi s rouškou jako bílé vrány
Že jsou oficiální statistiky počtu obětí koronaviru značně podhodnocené, se podle zahraničních médií domnívá i řada běloruských lékařů. Ti pod podmínkou anonymity přiznávají, že jim úřady nařizují nezapisovat do lékařských zpráv diagnózu covid-19, ale zánět plic.
Kdo je Natalie Sudlianková?
V prosinci roku 1999 jí byl v České republice udělen azyl z politických důvodů. Řadu let působila jako novinářka – například na rádiu Svobodná Evropa, přispívala také do časopisu Týden nebo do Lidových novin. Byla šéfredaktorkou ruskojazyčných novin Pražský Telegraf, nyní pracuje pro Rusko-českou smíšenou obchodní komoru.
„Od svých kolegů vím, že určitý počet úmrtí bývá pod tlakem překvalifikován na pneumonii, i když jsou testy na covid-19 pozitivní,“ popsal pro EUObserver běloruský oftalmolog Alexandr Loban, který v příspěvcích na YouTube opakovaně vyzýval vládu, aby uzavřela hranice a zavedla patřičná omezení. Přestože má obavy o svou bezpečnost, rozhodl se podle svých promluvit – prý aby se vůbec „mohl podívat do zrcadla“.
Oficiální statistiky veřejně označila za „mýtus“ například také běloruská lékařka Natalia Larionová, která zároveň upozornila na vážný nedostatek ochranných pomůcek pro zdravotníky. Podobné informace vyvolávají u části lidí v Bělorusku obavy, přestože prezident Lukašenko od počátku situaci zlehčuje a v souvislosti s opatřeními zavedenými v okolích zemích hovoří o „koronavirové psychóze“.
„Bojí se především starší lidé, zároveň jsou ale pod obrovským sociálním tlakem. Znám případ ženy, která dostala od příbuzných v Litvě roušky a respirátory, ale nenosila je ani do práce. Říkala, že se cítí jako bílá vrána, protože to nikdo další nenosí,“ přibližuje atmosféru v běloruské společnosti Sudlianková, která má v rodné zemi rodiče, přátele a spolužáky, s nimiž je stále ve spojení.
Infekce způsobená koronavirem se podle jejích informací velice rychle šíří zejména mezi studenty. „Velká část z nich žije na kolejích, a pokud tam jeden přinese nákazu, půlka koleje je nemocná. Děje se to i v pracovních kolektivech. Koronavirem se nakazila také například půlka sboru běloruské filharmonie,“ popisuje redakci.
Rodiče nepouštějí děti do škol
Přestože mnozí lidé v Bělorusku neskrývají z šíření koronavirové epidemie obavy, podle Sudliankové má v zemi velkou sílu propaganda Lukašenkova režimu. I vlastním rodičům proto musela vysvětlovat, jak a proč je vůbec důležité se před nákazou chránit.
Koronavirová krize posílila Merkelovou i celou vládu. Koalice zažívá své znovuzrození, říká odborník
Číst článek
„Maminka pracuje jako profesorka na univerzitě, takže musela chodit do práce. Ale donutili jsme ji, aby zůstávala doma, nosila roušku, jednorázové rukavice a dezinfikovala si ruce. Když se to začalo v Česku šířit, volali jsme jí a varovali ji, aby nechodila do velkých kolektivů. Lidé v Bělorusku sice žijí internetový život, ale jsou ovlivněni propagandou – běloruskou televizí, rozhlasem i novinami. Takže jsme jim museli od počátku všechno vysvětlovat,“ říká.
Navzdory Lukašenkovým výzvám k zachování klidu se nicméně řada lidí v Bělorusku rozhodla vzít věci do vlastních rukou a nečekat na karanténní nařízení od vlády. Jak už začátkem dubna informovala například agentura Reuters, provozovatelé mnohých kaváren, restaurací nebo kin se rozhodli dobrovolně zavřít a zhruba o čtvrtinu se snížil také počet lidí cestujících po hlavním městě metrem.
„Lidé se snaží omezit kontakty – chovají se tak sami, přestože to nemají nařízené od vlády. Dělají to nejrůznější podniky nebo si lidé například vezmou dovolenou, pokud si to mohou dovolit. Starší lidé pak odjíždějí na chaty a snaží se omezit kontakty s dalšími lidmi,“ potvrzuje Sudlianková.
Obavy lidí se projevují také ve školách. K jejich uzavření vládu vyzvala i řada rodičů – to Lukašenko zprvu odmítal, nakonec ale rodičům alespoň zčásti ustoupil a prodloužil jarní prázdniny. Děti se tak vrátily do lavic až toto pondělí, mnohé ale stále zůstávají prázdné.
„Rodiče nedávají děti do školy, přestože hrozí, že dítě nedostane nevysvědčení. V některých třídách tak jsou jen tři procenta dětí, protože rodiče mají strach je tam pouštět. Bělorusko není Česko – je tam spousta vesnických škol, které nedokážou zařídit distanční vzdělávání. Tím pádem musí učitelka často pracovat třeba jen se třemi dětmi a zbytek třídy zaostává,“ říká Běloruska žijící v Česku.
Volby téma číslo jedna
Neochotu zavádět karanténní opatření Lukašenko zdůvodňuje zejména případnými dopady na ekonomiku a život obyvatel, podle Sudliankové jsou ale hlavním důvodem blížící se prezidentské volby. Lukašenko, který zemi vládne od roku 1994, bude letos kandidovat už pošesté.
Epidemie nesmí vést k návratu totalitních manýrů, uzávěra hranic mě děsí, říká Lékař bez hranic Šebek
Číst článek
„Situace v Bělorusku je hodně ovlivněná prezidentskými volbami, které by měly proběhnout začátkem srpna. Lukašenko proto ignoruje faktickou situaci kolem koronaviru a nechce dopustit, aby se termín voleb oddálil. Tím menší by měl šance na zvolení,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz.
Lukašenko, pro kterého je „znovuzvolení otázka číslo jedna“, tak podle ní zatím nepochopil, že by případná karanténní opatření mohl využít během předvolební kampaně.
„Reálný rating Lukašenka je 5-7 procent, což není volitelná pozice, ale na druhou stranu nemá žádného seriózního protikandidáta. Situace by se mohla změnit, pokud by přišel nějaký převrat, Lukašenko ale zatím drží situaci pevně v rukou,“ říká Sudlianková s tím, že běloruský vůdce spoléhá především na svůj elektorát. „To jsou zejména lidé na vesnicích, kde lidé nežijí ve velkých skupinách jako ve velkých městech, jeho elektorát proto není koronavirem až tak zasažený.“
Přes milion lidí bez práce?
Přestože se Lukašenko snaží ekonomiku před dopady koronaviru bránit, problémy spojené s krizí jsou v zemi cítit už dnes.
Češka z Tchaj-wanu: Koronavirus tu berou vážně, díky včasným opatřením jsou otevřené školy i obchody
Číst článek
„Bělorusko je převážně exportně orientované a pociťuje tu situaci – zejména problémy s dodavateli, kteří pocházejí ze zemí, jako je Itálie, Rakousko nebo Německo. Některé podniky to proto řeší tak, že kolem květnových svátků plánují přestávku, kterou pak lidé odpracují na podzim,“ popisuje Sudlianková.
Podle ní existuje několik možných scénářů dalšího vývoje v zemi. Ten nejpesimističtější předpovídá, že na konci roku bude v Bělorusku zhruba 30 procent lidí bez práce, optimistický pak hovoří o 10 procentech.
„O práci tak může přijít až 1,3 milionu Bělorusů. Už teď je to v zemi cítit. Mám v Minsku známé, kteří mají několik restaurací a všechny museli zavřít – ne proto, že by byly nějaká vládní nařízení, ale protože tam prostě nikdo nechodil. Dívala jsem se na sociologické průzkumy a podle nich se příjmy každého druhého Bělorusa snížily na třetinu. Jejich nálady jsou poměrně pesimistické – myslí si, že snižování příjmů bude pokračovat, začali proto omezovat výdaje, jako jsou právě útraty za kino, restaurace nebo kavárny,“ uzavírá.
