Arméni si ve válkou sužovaném Karabachu pomáhají: Radnice rozdává potřebným, restauratér hostí zdarma
Arméni z celého světa projevují solidaritu se svými krajany ve válčícím Náhorním Karabachu, arménské enklávě v Náhorním Karabachu. Tamní Arméni si ale v první řadě snaží pomoci sami. Prodavač Stepanjan říká, že za zboží zatím všichni platí. Kdyby ale někdo požádal, zda by nemohl dostat něco zdarma, vyhověl by mu. Základní věci bez poplatku si mohou lidé vyzvednout i na místní radnici.
Všechny základní potraviny zatím ve Stěpanjakertu jsou. Fungují tady asi tři obchody, dvě lékárny. V jednom z těch tří obchodů prodává pan Stepanjan. Není to prodavač, ale majitel sítě prodejen potravin, který neutekl do bezpečí v Arménii, kde má jistě skvělé zázemí, ale zůstal tady ve Stěpanakertu, aby pomohl místním lidem.
Stojí u pokladny, protože zaměstnanci, kterých tu měl téměř dvacet, odjeli buď na nedalekou frontu, nebo do Arménie.
„Teď je otevřený jenom jeden ze čtyř obchodů, právě teď sem převážíme zboží z těch tří zavřených, ale nedostatek potravin zatím nehrozí. To, co vyprodáme, nám pravidelně vozí z Arménie od těch dodavatelů, se kterými pracuji.“
V rámci situace dostatek
Pan Stepanjan nezvedá ceny, nesnaží se na válce vydělat. „Nemusím prodávat na dluh, protože lidé tady zatím peníze mají. Za měsíc války se mi nestalo, že by někdo přišel a chtěl něco zdarma, ale kdyby mě poprosil, určitě bych ho neodmítl. U nás v kraji je totiž zvykem, že ti bohatší pomáhají lidem v nouzi. Pokud ale válka bude pokračovat, mohou nastat problémy. Radnice otevřela centrum pomoci, kam lidé mohou přijít a kde dostanou základní věci zdarma.“
A když se tak procházím po této samoobsluze, hledám nůž a baterie do magnetofonu, vidím, že ten sortiment je opravdu velmi bohatý, v dané situaci.
3:22
Tohle je přes 2000 let naše země. Umřeme, ale nevzdáme se, říká Nara z Náhorního Karabachu
Číst článek
Není tady třeba 20 druhů salámu, je jich tu pět, ale to úplně stačí. Pár druhů sýra, chléb - lavaš - arménský chléb, poměrně velké oddělení kosmetiky, základní hygienické potřeby, zubní pasty, toaletní papír, balíky s vodou, různé šťávy. Zkrátka je toho tady dost.
Pokud jde o to zásobování, pan Stepanjan neřekl jednu důležitou věc - není to příliš bezpečné. Ty dodávky z Arménie sem musí projet Lačinským koridorem, který je den ode dne stále nebezpečnější, protože linie fronty se ho už prakticky dotýká.
Když jsem teď naposledy koridorem projížděl, viděl jsem hořící lesy, slyšel jsem detonace. Zkrátka válka může tuto cestu života z Arménie každou chvíli přerušit.
Do války podruhé
Každý se tady snaží pomáhat, po svém, jak umí. Ve městě Askeran jsem na ulici potkal starší ženu v uniformě. Paní Tamara už má asi hodně let, oblékla se ale do maskáčů a chce se vydat sama pomáhat vojákům na frontě.
4:00
I v době válečného konfliktu lidé musejí jíst. V Náhorním Karabachu pečou speciální chleba
Číst článek
Nevypadá, že by ji tam přijali, ale to odhodlání je obdivuhodné. Ona říká, že bojovala přímo už v té první karabašské válce v polovině devadesátých let a teď se chce znovu zapojit.
Zapojit se rozhodl také syrský Armén Owig Esmerjan, který v prohlášení vyzval Armény z celého světa, aby pomohli své vlasti v těžké době. Owig do Náhorního Karabachu uprchl ze Sýrie, ale válka ho dostihla i tady.
Ve Stěpanakertu si otevřel restauraci a nehodlá ji zavřít. Owig hostí všechny zadarmo. Každý den jeho žena vaří jedno arménské nebo jakékoli jiné jídlo a nikdo odsud neodchází hladový.
