Arafatovi ujíždí vlak, soudí tisk
Palestinskému předákovi Arafatovi ujíždí vlak, Velká Británie by si měla uvědomit svoji vinu na situaci v Zimbabwe, Televize pomáhá měnit politické prostředí - to jsou některé z titulků, které přináší středeční vydání zahraničních deníků.
Zdroje konfliktu v Zimbabwe je třeba hledat také v Británii, domnívají se britské noviny The Guardian. Prezident Mugabe zavedl v roce 2000 reformy, které připravily o půdu bílé farmáře (mimochodem převážně britské národnosti), a které v zemi rozpoutaly vlnu násilností a bezpráví. Británie, ale i Austrálie, Nový Zéland a Kanada, prováděly politiku orientovanou proti těmto reformám a Zimbabwe se tak ocitla v mezinárodní izolaci.
Britská vláda vidí za problémy v Zimbabwe především fakt, že Mugabe zavedl v zemi diktaturu a likviduje demokracii dochází k vraždám bílých farmářů, umlčuje média, odstraňuje nezávislost soudů. Není to bohužel pravda, konstatuje deník The Guardian. Noviny v Zimbabwe si mohou dovolit kritiku. Je sice pravda, že docházelo k násilnostem při zabírání zemědělské půdy, obzvlášť v roce 2000, a je pravda, že násilí vládlo i na obou stranách v průběhu voleb, ovšem jeho úroveň nikdy nedosahuje "genocidy", jak se často píše.
Dnes se často skloňují pojmy jako demokracie a lidská práva. Vzpomeňme si však na rok 1979, období po občanské válce, kdy britská vláda řešila zemědělskou reformu. Přes ujišťování o rovnosti šancí dostali půdu bílí, měli totiž narozdíl od černochů dost peněz. Statkáři byli navíc často členy britské vlády. Británie by si měla uvědomit, že na současné situaci v Zimbabwe nese i ona díl viny a neměla by stále poukazovat jen na Mugabeho politiku, soudí britský list The Guardian.
Zdá se, že Arafatovi ujíždí vlak, domnívá se izraelský deník Haarezt. Debaty o jeho možném nástupci už dávno nejsou tabu. Arabský tisk neustále probírá jména jako Mustafa Barghuti, Abu Ala nebo Abu Mazen. Tohle je hlavní úspěch Šaronovy politiky, která se snažila zmenšit Arafatův význam. Až doposud totiž vše probíhalo podle jednoho scénáře: Teroristé spáchali v Izraeli atentát, na vině je Arafat. Palestinci trpí, může za to opět Arafat.
Všichni Arafata obviňovali, ale zároveň s ním všichni při jednáních počítali, pokračuje Haaretz.Šaronova úspěšná snaha zmenšit vliv palestinského vůdce však může být obrácena proti Izraeli. Čím více se totiž ztrácí Arafatova moc, tím více se zmenšuje politická role Izraele. Výsledkem této snahy je, že je zmenšen a neutralizován vliv obou předáků a na významu tak ztrácí i celý izraelsko-palestinský konflikt. Šaronova politika navíc ve spojení s neustálými teroristickými útoky tak může způsobit, že blízkovýchodní konflikt bude vnímán jen jako lokální záležitost. Něco jako události v Pákistánu, Afghánistánu nebo Čečensku, jako boje mezi dvěma znepřátelenými gangy, upozorňuje izraelský deník Haaretz.
Ve více než dvou třetinách zemí světa nyní vládne demokracie. Jsou však arabsky mluvící země skutečně demokratické? ptá se indický deník Telegraph vycházející v Kalkatě. V Egyptě je demokracie jen "naoko", volby jsou vždycky nějak ovlivněny, polovičatá demokracie je v malém Kataru i v Jordánsku, kde má poslední slovo vždy král. Na vině je částečně ropné bohatství, kvůli němuž se cizí země neustále míchají do záležitostí arabského světa. Svou roli hrály také izraelsko-arabské konflikty ve druhé polovině minulého století. Měli bychom si ovšem všimnout, že se situace začíná měnit. Stále dostupnější jsou necenzurované zprávy v arabštině, píše kalkatský deník.
Je těžké zastavit demokracii. Vzpomeňme na východní Německo, kde komunisté neúspěšně zabraňovali sledování západoněmecké televize. Sedmdesát procent východoněmecké populace přijímala necenzurované zprávy ve vlastním jazyce a televize je informovala o všem, co jim jejich vůdci nechtěli říct.
Arabský svět má nyní zpravodajství a publicistiku, které mu poskytuje katarská televize Al-Džazíra. Vznikla z neúspěšného pokusu BBC vytvořit televizi vysílající v arabštině. BBC měla spolupracovat se společností ze Saudské Arábie. Ta však bránila reálnému zpravodajství ze Sauské Arábie, proto BBC z projektu vycouvala. Zanechala však za sebou tým talentovaných arabských novinářů. Protože se nechtěli vzdát myšlenky arabské televize, zašli za katarským šejkem Hamadem bin Kalifou. Dostali kapitál potřebný na rozjezd televize. Al-Džazíra není televizí vydělávající tuny peněz. Pomáhá však měnit politické mínění o arabském světě a transformuje politické prostředí v Asii, uzavírá indický deník Telegraph.
