‚Cesta bez cíle.‘ Afghánci opouští zemi ovládanou Tálibánem, stěžují si, že jim spojenci nepomáhají
Lékaři, právníci a rodiny s malými dětmi. Ti všichni se vydávají na nejistou cestu, která nemusí vést k žádnému cíli. Rozhodli se emigrovat z Afghánistánu, kde nevidí budoucnost. Absolvují kvůli tomu nebezpečnou pouť, na kterou jim nabízí pašeráci „VIP nabídku“. Mají za ni zaplatit víc, potrvá kratší dobu a bude o to nebezpečnější. Deník The New York Times cestoval se skupinou 54 Afghánců přes jednu z nejtěžších částí – Darién Gap.
Mnoho Afghánců pomáhalo západním spojencům v čele se Spojenými státy, když však došlo na stažení vojáků a úprk z Kábulu, začali jim chodit výhrůžky smrtí. Tálibán pochodoval zemí osvobodil násilníky a nápomocné Afghánce naopak začal posílat do vězení.
„Najdeme tě. Zabijeme tě,“ psali vojáci Taibě. Vystudovala práva, spolupracovala s Američany v potírání násilí proti ženám, stala se nejvyšší vládní úřednicí pro práva žen, kdy shromažďovala svědectví.
For thousands of Afghans, the American withdrawal from Kabul in 2021 was just the beginning of a long, dangerous search for safety. The New York Times trekked with Afghan migrants as they traveled through the jungle from South America toward the U.S. https://t.co/LhedLGnTuM pic.twitter.com/Vy0J3i8TXj
— The New York Times (@nytimes) May 21, 2023
I přes zjevnou kooperaci s americkou administrativou se ale nedostala do žádného z evakuačních letů. Zůstala opuštěná v zemi, jejíž vláda se obrátila proti ní. „Nechali nás tam,“ řekla nyní o Američanech pro New York Times (NYT). „Někdy si myslím, že Bůh ponechal všechny Afghánce za zády,“ přemítala.
Oni bojují jen o moc, já ale za svůj život, vysvětluje žena vězněná Tálibánem, proč pokračuje v protestech
Číst článek
Celé měsíce se žena snažila dostat do Spojených států, dokonce i pěšky. S manželem a dvouletým synem prchali nejprve do Pákistánu, poté do Jižní Ameriky. Tam se připojili k dalším tisícům lidí, kteří se zoufale snažili o to samé: překročit hranice USA a najít nový domov.
Před 17 měsíci skončilo 20leté působení, které nedokázalo zabránit tomu, aby se Tálibán ujal moci a vrátil se k praktikám z minulého století, kdy vládl tvrdou rukou a potlačoval práva žen. Tisíce lidí se proto snažily dostat pryč.
Kvůli cestám do Evropy lezli migranti do nákladních vozů, plavili se na chatrných člunech přes Středozemní moře. Od stažení Američanů zemřelo nejméně 125 Afghánců, kteří se snažili ze země uprchnout, uvádí statistika OSN.
Řeky, kopce, bahno
Jako další přirozený cíl, stejně jako v případě Taiby, byly Spojené státy. Více než 3600 Afghánců zvolilo od začátku roku 2022 totožnou cestu přes Pákistán, Brazílii, Peru, Kolumbii a dále pak země střední Ameriky k hranicím s Mexikem.
NYT se nyní vydal se skupinou 54 Afghánců přes jednu z nejtěžších částí cesty – Darién Gap. Deník vyzpovídal 100 lidí, které na cestě potkal. Mnoho z nich mluvilo anglicky a jejich životy byly propleteny s misí v Afghánistánu, i proto doufali, že jim američtí spojenci ve svízelné situaci pomohou.
Darién je široký pás tropického deštného pralesa na hranicích Kolumbie a Panamy. Jedná se o horskou spleť bez silnic, která byla po desítky let považována za poslední možnou cestu. Čekají tam útrapy typu silných řek, strmé kopce a bahno.
‚VIP cesta‘
Jenže tuto nebezpečnou trasu v posledních letech čím dál častěji absolvují rodiny s malými dětmi a to pod vlivem reklamy na všech sociálních sítích. Recenzenti ji vykreslují jako absolutně bezpečnou a v podstatě jako výlet, který zvládne téměř každý.
‚V Afghánistánu jeden nikdy neví, jak dlouho mír vydrží.‘ Jaký byl první rok tálibánské vlády?
Číst článek
„Speciální balíček s dopravou, ubytováním a jídlem. Bezpečný, stoprocentně důvěryhodný,“ odkazuje se NYT na jeden z facebookových příspěvků, na kterém je obraz lidí držících se za ruce a kráčejících vstříc americké vlajce.
Pašeráci nabízí tuto cestu běžně za 300 dolarů (téměř 6600 korun), vylepšený model pak vyjde na 420 dolarů (v přepočtu více než 9000 korun). Délka se zkrátí na čtyři dny, oproti původním osmi.
Než se ale Afghánci dostanou k nejnebezpečnější části trasy, čeká je dlouhá cesta. Začínají pasáží přes moře. Na člunu se těsnají migranti, kteří musí mít vypnuté telefony, aby je policie nelokalizovala. Přes vodu se rozléhá pláč, modlení, občas je slyšet, že někdo se slabším žaludkem nezvládne vlny na malém plavidle a zvrací.
Na pevnině se pak musí plahočit lesem. V letech 2010 až 2020 prošlo džunglí každý rok v průměru méně než 11 tisíc lidí, letos se podle úředníků očekává až 400 tisíc, z nichž téměř všichni míří do Spojených států.
Odhodlaní Afghánci
Americká administrativa se o to začala aktivně zajímat v dubnu. Prezident Joe Biden oznámil šedesátidenní kampaň, jehož cílem je ukončit nezákonný pohyb lidí přes Darién. Jeho administrativa už dříve zavedla pravidla, která ztíží všem žadatelům o azyl vstup do USA.
Moji kolegové byli zatčeni a mučeni Tálibánem, říká afghánský novinář a dokumentarista
Číst článek
Nicméně ani to migranty nezastavilo. „Pokud mě desetkrát pošlou zpátky, desetkrát se vrátím,“ řekl odhodlaně jeden z nich NYT.
V Afghánistánu spolupracovalo se západními zeměmi a zejména pak americkou vládou desítky tisíc Afghánců, pro které nastupující Tálibán představoval existenční hrozbu. Podle údajů americké administrativy obdrželo zvláštní víza nebo status uprchlíka méně než 25 tisíc Afghánců pouze v roce 2021.
Naproti tomu za méně než rok dostalo povolení k pobytu v USA na 300 tisíc Ukrajinců. „Nechápu, proč má svět tak otevřenou náruč pro Ukrajince a je tak uzavřený v případě Afghánců,“ posteskl si Shawn VanDiver, veterán amerického námořnictva, který založil organizaci AfghanEvac.
Mezi migranty není cítit zášť vůči jiným uprchlíkům, spíš je patrná pachuť nedocenění. „Američané nás opustili,“ shodují se. Z Afghánistánu utíkají převážně vzdělaní lidé, kteří si uvědomují hrozbu, kterou pro ně představuje vláda Tálibánu. A nevidí východisko.
