Ústavní soud se zastal rodičů, kteří žádali náhradu za péči o postiženého syna
Příbuzní pečující o blízkého mají nárok na náhradu výdajů za pečovatelskou službu nebo ústavní péči. Rozhodl o tom dnes Ústavní soud, a zastal se tak rodičů ve sporu s nemocnicí ve Vrchlabí. V roce 1991 se jim tam narodil syn, který má kvůli nesprávně vedenému porodu trvale poškozené zdraví. Rodina požadovala bezmála 900 tisíc korun za období mezi lety 2006 až 2008.
Advokátka rodiny Marie Cilínková řekla, že považuje verdikt za spravedlivý. Dává podle ní šanci tisícům lidí na finanční odškodnění.
„Má se nahrazovat skutečná škoda. Tou je i to, že někdo musí obětovat své povolání a pečovat od rána do večera, což je někdy těžší než pracovní poměr,“ vysvětlila Cilínková.
Soudce zpravodaj Ludvík David zdůraznil, že pojem léčení se vztahuje i na případy, kdy je poškození zdraví nevratné.
„I takové náklady, pokud jsou důvodně vynaloženy a pokud nejsou pokryty například ze zdravotního pojištění, musí být uhrazovány. V tomto směru Nejvyšší soud pochybil, pokud nároku nevyhověl,“ konstatoval David.
Rozhodnutí Ústavního soudu se vztahuje na všechny podobné případy žalované před účinností nového občanského zákoníku. Ten nárok pečujících lidí upravuje přesněji a vstřícněji.
Nejvyšší soud musí rozhodnout znovu
Rodina v minulosti nejprve požadovala náhradu škody na zdraví. Okresní soud v Trutnově jí přiznal 253 750 korun.
Rodiče pak podali další žalobu, ve které se domáhali náhrady dalších nákladů spojených s péčí. Obvodní soud pro Prahu 4 v roce 2009 vydal mezitímní rozsudek s výrokem, že základ žalobního nároku je opodstatněný.
Později ale zasáhl Nejvyšší soud, který uvedl, že rodina v souvislosti s péčí o zdravotně postiženého syna přímo nevynaložila náklady, jejichž náhrady se domáhá. Právní úprava prý ani neumožňovala vyplatit jim náhradu za péči po skončení léčby. Nyní musí Nejvyšší soud rozhodnout znovu a je vázán právním názorem ústavních soudců.
