Ukrajinky ve strakonické nemocnici. Jedna čeká na příslušná povolení, druhá už ordinuje
- Před dvěma měsíci utekla Maryna Kutsiak z malého městečka u Kyjeva a za necelý měsíc bude pracovat jako lékařka na plicním oddělení strakonické nemocnice.
- Přitom pro lékaře ze zahraničí je v Česku velmi obtížné složit zkoušky a získat příslušná povolení. Některým se to nepodaří ani za několik let. Začínající lékařka se ovšem velmi rychle naučila česky a bez zaváhání vede běžnou konverzaci.
- Medicínu vystudovala ve Vinici na Ukrajině, před čtyřmi lety tam absolvovala tříměsíční kurs češtiny, před válkou ale do Česka nejezdila a česky nemluvila.
Štíhlá hnědovlasá žena ostýchavě přichází chodbou a na bílém plášti nemá žádnou vizitku. „Zatím jsem sanitářka. To je dobře, musím vědět všechno, co se týká nemocniční péče. Pro mě to není žádný problém, je to důležité pro další práci,“ říká pro Radiožurnál bez zaváhání s několika drobnými gramatickými chybami.
1:59
Z Horlivky utekla před lety do Buči. Gynekoložka Valerie teď pomáhá jako dobrovolnice u Berouna
Číst článek
Lékařkou se stane 14. června. Její diplom z lékařské fakulty už ministerstvo zdravotnictví ověřilo. K rychlému nástupu do nemocnice nepochybně pomohla její čeština.
„Kurs češtiny jsem měla v roce 2018 a nezapomínám to. Když jsem měla čas, koukala jsem na nějaké české filmy. Můj oblíbený jsou Pelíšky. Teď se dívám na nový seriál Chlap z lékařského prostředí. Slyším terminologii.“
Maryna má zřejmě talent. „Miluju češtinu, není to pro mě složité, nevím proč. Asi mám takové slovenské příjmení. Můj dědeček nikdy nebydlel na Slovensku, ale říkal, že prarodiče byli Slováci.“
Maryna se celou dobu lehce usmívá a je schopna v okamžiku rozklíčovat i sloveso ‚nabažit se‘, které v rozhovoru zazní. „Asi, že se vám to líbí, něco takového.“
Do kolektivu zapadla
Její češtinou a zájmem o jazyk jsou překvapeny i kolegyně. „Když jsme se seznámily, tak jsme jí chtěly pomoct s vybalením na nemocniční ubytovně, kde jsme všechny začínaly,“ říká lékařka Leona Brzáková.
„Ona ale chtěla sehnat kolo, aby mohla jezdit a poznávat okolí. To už o něčem svědčí. Teď jsme byly autem na výletě, každá jsme mluvila jedna přes druhou a Maryna nás bez problémů stíhala.“
2:37
Budějovičtí včelaři přijali ukrajinského kolegu. Před válkou uprchl ze Záporoží, kde zanechal 260 včelstev
Číst článek
Maryna není jediná Ukrajinka na plicním oddělení. Druhá je Oksana Hladkina, která studovala v Užhorodu, ale celý proces začala už před válkou a české úřady jí udělily souhlas už před dvěma měsíci.
Má tedy na bílém plášti vizitku se jménem a nápisem lékařka. „Já jsem se učila sama česky, četla jsem knihy, do Česka jsem jezdila. Odešla jsem z Ukrajiny, když začala válka.“
Obě mladé ženy má na starost primářka plicního oddělení Alena Dvořáková. Na chvíli přeruší práci v ambulanci a vysvětluje, že je to stejné jako se začínajícími českými lékaři.
„Obě děvčata se velmi snaží, mají velkou motivaci a hodně se zlepšují. Jsou tu rozdíly, znají jiné léky, někdy se diví některým vyšetřením, která se na Ukrajině nedělají. Občas vázne komunikace se staršími pacienty, ale ti rozumějí špatně kolikrát i nám, natož pak jim,“ vypráví.
Lékaři ze zahraničí musejí po uznání diplomu složit aprobační zkoušku. Ta vyžaduje zhruba roční praxi pod vedením školitele na příslušném certifikovaném oddělení.
Takové školitele podle ředitele Tomáše Fialy (senátor za ODS) nemocnice má: „Cokoliv dělají, dělají pod dohledem a musí být zkontrolováno příslušným školitelem.“
Jelikož i strakonická nemocnice postrádá kvalifikovaný střední personál a lékaře, je ředitel Fiala rád, že získal perspektivní zaměstnance. „Jediné z čeho mám obavy, aby jednou, až získají praxi a zkušenosti, neodešly někam jinam.“
