Psychologové radí: mluvte s dětmi o tom, co se kvůli povodním děje
Prožitky malých dětí v době záplav dospělí nemají podceňovat. Měli by s nimi mluvit otevřeně o tom, co se děje, a to přesto, že jejich domovy velká voda neohrozila. Taková je rada psychologů, kteří se dětskou psychikou v době živelních pohrom zabývají.
12letý Jakub a Sebastián bydlí v Praze na kopci a mohli by se radovat, že se kvůli velké vodě na nějaký čas zavřely školy. Podle svých slov by ale radši chodili do školy.
„My máme školu v Libni a tam se právě vylila Rokytka, takže my jsme teď dva dny nešli do školy,“ říkají.
Rozhodně by nechtěli být v kůži vrstevníků, kteří museli odejít ze svých domovů a čekat, jestli se budou mít kam vrátit. A že i k tomu může dojít, to si dobře uvědomují také díky zprávám z médií.
„My dospělí si často myslíme, že to, o čem se bavíme, že tomu děti nerozumí, ale děti jsou velmi vnímavé a mnohdy nás mohou překvapit. Dá se říct, že sbírají signály jak z médií, tak z chování dospělých,“ říká expert na psychologii mimořádných událostí Štěpán Vymětal.
Už od povodní v roce 1997 se věnuje výzkumu dětí, které jsou vystaveny živelním pohromám. Podle něj jsou předškoláci i školáci ve stresu, přestože nejsou přímo velkou vodou ohroženi.
„V jiných oblastech se nemusí nebezpečí blížit a je vlastně spíš nebezpečí v našich hlavách. A to je to, co můžeme na děti přenášet,“ říká psycholog.
Zároveň doporučuje vysvětlit dětem příčiny povodně – samozřejmě přiměřeně věku – a snažit se je uchránit před informacemi, protože ono je stejně bude sbírat z okolí.
Rodiče by dcerám a synům měli říkat věci na rovinu a vhodnou formou je upozornit na možná nebezpečí. Jestli dítě vycítí, že jsou otcové a matky až příliš vylekaní a zmatení, budou se chovat podobně.
