Rýmička na dva týdny? Mnohým může covid způsobit obtíže na dlouhé měsíce, varují experti

Dominiko, během uplynulého roku a půl pandemické krize ses průběžně zabývala tím, jaké dlouhodobé důsledky má onemocnění covidem na lidský organismus. Mluvila jsi s lékaři z různých oborů, kteří se dopady na lidský organismus zabývají a sbírají k tomu i odborná data. Co teď, v tuto chvíli, na konci listopadu 2021, o důsledcích víme?
Teď víme, že důsledky mohou být poměrně vážné, a to i rok po prodělání covidu. Nejen pro pacienty, kteří byli hospitalizovaní, tam je to samozřejmě horší, ale i pro ty, kteří měli jen lehký průběh.

Doktoři následky – říká se tomu odborně „long Covid“ – začali sledovat, protože do ordinací jim chodili pacienti, a ti si třeba i tři měsíce, půl roku po covidu stěžovali, že mají nějaké obtíže. Řekli si: Aha, jsou to jen naše dojmy, nebo jich je celkem dost? Začali to průběžně sledovat, nezávisle na sobě, na různých nemocnicích a v různých výzkumných zařízeních.

Data nám ukazují, že covid není jen nějaká rýmička, kterou si za dva týdny proděláme, ale že pro mnohé to mohou být obtíže na dlouhé měsíce. Třeba mně neurolog Filip Caisberger z královéhradecké univerzity říkal: Představte si, že půl roku nebudete pořádně spát, že nebudete moct usnout a nebudete spát ani v noci, budete mít noční můry a pak se budete muset vrátit do svého normálního života. Tak po půl roce nespaní by to bylo velice nepříjemné.

Můžeme zmínit, jaké nejčastější následky lidé odborníkům hlásí? Dá se to nějak shrnout?
Shrnout se to dá, ale všechny určitě zmínit nemůžeme, protože těch odborná literatura uvádí až 80, ale jsou dvě asi takové největší, nejhlavnější kategorie. Jsou to jednak plicní obtíže, což jsou problémy s dýcháním, dušnost na plicích, prostě diskomfort. Může to být i tlak právě v plicích, pocit nedodechnutí.

Druhá kategorie jsou neurologické obtíže, což může být třeba právě nespavost, jak jsem zmiňovala, ale kromě toho třeba ztráta chuti a čichu, to zmiňují lidé po covidu velice často, anebo třeba i noční můry a různé živé sny. K tomu se dají ještě přiřadit – ale vlastně to může být i samostatná kategorie, protože je dost specifická – různé duševní problémy. To znamená, že po covidu se mnohým lidem rozvinou deprese a úzkosti.

První oblastí, kterou ses zabývala, byly neurologické dopady, které jsi zmiňovala. Co všechno jsme se o nich v tuto chvíli dozvěděli? Jak vážné potíže to jsou?
Ty problémy vás neohrožují na životě, to je třeba říct dopředu, ale mohou být pro váš běžný život velice nepříjemné. Jak už jsem zmiňovala, právě nespavost je velmi častá, ale i třeba obyčejná únava. Jeden z respondentů, Michal Fejgl, mi zmiňoval, že třeba v prvních týdnech a měsících po covidu si v práci prostě musel chodit na deset minut lehnout a pospat si, protože nezvládl pracovat osm hodin v kuse.

Pávě na nejrůznější neurologické obtíže se zaměřovala studie Národního ústavu pro duševní zdraví, na které se podílela i výzkumnice Tereza Dvořáková, ta mi přinesla první ještě nepublikované výsledky ze studie. Ta ukazuje, že tři měsíce po koronaviru ještě takové obtíže může mít 50 procent všech dotázaných. Takové problémy se spaním, živé sny, dokonce i vstávání z postele se tam řadí a takové problémy, tak může mít 69 procent všech dotázaných.

Je ale fér podotknout, že toto bylo dotazníkové šetření, což má trošku svá omezení, protože samozřejmě si dotazníky většinou vyhledají lidé, které to zajímá, a zároveň jsou to jakési dojmy. Není to, že bychom pacienty přímo vyšetřovali. Ale podobná čísla ukazuje i třeba studie z časopisu Lancet, která byla publikovaná v létě. Tam se ukazuje, že čísla mohou být velmi reprezentativní a i vlastně paní doktorka Dvořáková zmiňovala, že čísla nijak výrazně nevybočují, že jsou v horní třetině průměru všech studií, které máme.

Potom je v Česku studie královéhradecké fakultní nemocnice, která se zabývá nejen neurologickými, ale i plicními obtížemi. Ta ukazuje nižší čísla. Třeba pan neurolog Filip Caisberger mi zmiňoval, že půl roku po covidu může mít právě spánkové problémy čtvrtina lidí, únavu potom 35 procent lidí.

Vědí lékaři víc o tom, jak neurologické problémy vznikají?
To je otázka i pro ně. Takže bych snad jen parafrázovala to, co mi řekli oni. Velmi to zjednoduším, protože pro laika je to poměrně náročná problematika, ale dá se říct, že vlastně buď koronavirus poškozuje nervový systém, nebo poškozuje nervová vlákna v nose, nebo to může být důsledek imunitní reakce našeho těla, která se stupňuje. To jsou tři asi nejhlavnější důvody, které odborníci zmiňují, ale sami dodávají, že je to nejspíše mix obtíží a že vlastně jen nevíme, která z nich má vliv na co.

Je to běžné po respirační chorobách, nebo se tím covid vymyká?
Po respiračních chorobách ne že by to bylo běžné, ale objevuje se to. Třeba paní doktorka Dvořáková zmiňovala pandemii chřipky ve 20. století, po které si lidé začali stěžovat na tyto neurologické obtíže. Anebo doktor Caisberger – to už pak třeba není respirační choroba –, ale zmiňoval borelii, po které také nastávají nejrůznější neurologické problémy.

Zmiňovali jsme královéhradeckou nemocnici, kde druhou součástí velké studie, kterou tam lékaři odborníci provádějí, jsou dopady na dýchání lidí. Několikrát jsi mluvila s tamním lékařem Mikulášem Skálou, který výzkum dlouhodobých dopadů covidu na dýchací ústrojí vede. Naposledy jsi s ním mluvila teď v minulých týdnech, kdy vyhodnocují lékaři aktuální data z další studie, kterou prováděli. Co se dozvěděli, kam se posunuli ve znalosti?
S panem doktorem Mikulášem Skálou, což je pneumolog, plicní odborník, jsem mluvila už několikrát. Nejprve, když tu skupinu zkoumali po třech měsících, poté po půl roce a teď to máme po roce.

Je třeba podotknout, že mají dvě výzkumné skupiny. Jedna je z první vlny pandemie a druhá potom z podzimu a jara, což vnímají jako jednu vlnu koronaviru. V první vlně, u které je výzkum dokončený, se zúčastnilo asi 100 lidí. Ale musíme si uvědomit, že v první vlně pandemie nebylo tolik nakažených, jako je tomu dnes, takže vlastně na jeden kraj je to velmi reprezentativní vzorek.

To bylo jaro 2020.
Přesně, jaro 2020. Tato studie nám ukazuje, že opravdu i rok po koronaviru lidé cítí diskomfort na plicích, mají obtíže, ale obtíže klesají právě s měsíci, které ubíhají. Když jsem s panem doktorem mluvila před půl rokem, tak se ukazovalo, že zhoršené dýchání má 21 procent lidí. Dnes už respirační obtíže, kam se řadí kašel, bolest na plicích, pocity nedodechnutí, má jen 10 procent pacientů. Z mimoplicních problémů už má po roce problémy jen 15 procent dotázaných.

K této problematice jsem mluvila s amatérským sportovcem Martinem Beníčkem, který ještě než dostal covid, běhal, trénoval na maraton, takže byl ve skvělé kondici. Je mu 36 let, člověk by si řekl, to je prototyp člověka, který musí covid prodělat raz dva. Ale nebylo to tak, covid ho docela potrápil. Chvíli zvažoval, jestli i nepůjde do nemocnice na kyslík. Když se z něj po dvou týdnech dostal a po několika týdnech ještě rekonvalescence a odpočinku, tak zjistil, že se k tréninku nemůže vrátit. To trvalo půl roku, než se dokázal dostat na formu, kterou měl před covidem.

To je podle královéhradeckých lékařů, pneumologů běžné? Projevují se dopady takto?
To je naprosto běžné. Na tomto příběhu není nic zvláštního. Pan doktor Skála mi zmiňoval právě velmi mladé lidi, třicátníky, čtyřicátníky, kteří sportovali, byli zdraví, měli dobrou imunitu, a přesto po covidu několik měsíců nedokázali vyjít třeba dvě patra bez toho, aby si odpočinuli.

Jak vážné jsou podle lékařů dopady, projevy dlouhého covidu?
Tyto problémy vás neohrožují na životě. Dokážete se jich i poměrně dobře zbavit sami. Prostě čas plyne a vaše problémy odeznívají. Ale výrazně to zhoršuje kvalitu vašeho života, protože když člověk nemůže spát, je unavený, tak pak může mít problémy v práci. Z toho mohou plynout problémy v rodině, může o práci přijít a může se z toho stávat řetězec různých událostí. Představte si, že je vám třeba 30 a opravdu vás covid skolí a potom se z toho šest měsíců dostáváte. To není nic neobvyklého a zároveň to ale není nic příjemného.

Mají lékaři jasno v tom, když mluvíme o dopadech na dýchací ústrojí, proč k dopadům dochází? Co se v organismu děje?
V některých případech může jít o to, že skutečně máme několik měsíců poškozené plíce, že covid nám tam udělal nejrůznější záněty, a to se právě projevuje v diskomfortu dýchání. Takto je to většinou u pacientů, kteří skončili v nemocnici, třeba i na různé kyslíkové podpoře. Covid jim opravdu udělal v těle neplechu a oni se z toho musejí dlouhé měsíce dostávat. Ale není to nutnost. Mohu mít i lehký průběh covidu, který mi nijak fyziologicky nepoškodí plíce, a přesto mít několik měsíců problémy s dýcháním. Je to proto, že lidé si během nemoci naruší dechový vzor.

Z jakého důvodu k tomu dochází?
Je to proto, že lidé mají poměrně dráždivý kašel během covidu. To se stává velmi často. Kašel je pro tělo strašně vysilující, takže jejich tělo – nezávisle na nich – se snaží kašel potlačit. A tak mění způsob dýchání. Najednou dýcháme daleko mělčeji. To se nám může vtisknout i do dalších měsíců. Tento špatný dechový vzor, který si zažijeme během několika týdnů na lůžku, nám potom zůstává. Souvisí to ale i s tím, že během covidu nám ochabují svaly na hrudi, a svaly výrazně pomáhají s dýcháním, takže než je stihneme zase posílit, tak i kvůli tomu může být narušený dechový vzor.

Třetí oblastí, kterou jsi mapovala a kterou jsme ještě nezmínili, byly důsledky psychiatrického rázu, možný rozvoj třeba duševních poruch nebo duševních onemocnění. Jak časté jsou takové případy?
V Česku vlastně nemáme studii, která by se zaobírala psychiatrickými obtížemi, nebo o ní alespoň nevím. Nikde jsem na ní nenarazila. Ani nikdo z odborníků, se kterými jsem mluvila, se o ní nezmínil. Částečně se o to zajímají právě ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, ale je to okrajová část studie.

Nicméně třeba v odborném časopisu Lancet vyšla studie v srpnu, která nám ukazuje, že u lidí, u kterých třeba už se i v minulosti projevily nějaké duševní problémy, tak se po covidu mohou zopakovat až ve 20 procent případů. Ale nevíme úplně přesně, proč se to děje. Neurolog Caisberger se domnívá, že jsou tam i nějaké fyziologické změny, že jak se koronavirus dostává do našeho nervového ústrojí, tak ho poškodí takovým způsobem, že nám mohou vzniknout i tyto psychiatrické obtíže. Ale velkou roli – a v tom se odborníci shodují – v tom bude hrát i pandemie jako taková.

Řekněme si upřímně, pandemie není pro nikoho z nás příjemná. Narušuje náš běžný život, jsme izolovaní, nemůžeme se stýkat s rodinou, s přáteli. Právě tyto všechny problémy, které se třeba i pojí s tím, že vláda zavře nejrůznější podniky a obchody, a tak přijdeme o živobytí, tak tyto problémy potom mohou způsobit nejrůznější psychiatrické obtíže, jako jsou právě deprese a úzkosti. U takových obtíží by opravdu člověk neměl váhat, když to na sobě cítí, a měl by vyhledat nějakou odbornou pomoc.

Už jsi leccos naznačila, jak jsme se bavili o jednotlivých skupinách důsledků, ale co všechno vědí lékaři obecněji v tuto chvíli o tom, jaký typ onemocnění covidem člověk musí mít, aby se mu potom rozvinuly dlouhodobé následky? Souvisí to vůbec s těžkostí nebo lehkostí prvotního onemocnění? Víme, s čím to souvisí?
Vím, že už se budu malinko opakovat, ale ráda bych ještě jednou zdůraznila, že opravdu ne nutně to souvisí s vážností onemocnění, protože můj osobní pocit je takový, že spousta lidí si pojí obtíže s tím, že skončí v nemocnici a že potom takové obtíže mohou několik měsíců mít. Ale když si to prodělám doma, tak přece se mi něco takového nemůže stát.

Ano, nemusí. Pravděpodobnost tam je, že se vám to nestane. Ale jak ukazují data, která jsme zmiňovali, tak to není sázka na jistotu. Opravdu můžete prodělat velmi lehký covid, měla jsem tam respondenta pana Michala Fejgla, také sportovce, čtyřicátníka, který měl v podstatě covid dva dny nebo cítil nějaké obtíže dva dny, pak se šest měsíců potýkal s nejrůznějšími obtížemi. Samozřejmě tam hraje roli i věk. Čím jste mladší, tak máte zase větší pravděpodobnost, že se vám tyto obtíže neprojeví. Ale opět – není to sázka na jistotu, což v biologii a v lékařství vlastně není nikdy. To mi několikrát zdůrazňoval pan doktor Mikuláš Skála.

Potom samozřejmě mohou hrát roli nějaké nemoci, které si proděláváte. Mohou to být třeba onemocnění autoimunitního charakteru nebo nějaké astma, které vám přirozeně covid může zhoršit. Třeba neurolog Caisberger dokonce zmiňoval, že když má někdo revmatické obtíže, tak že skoro každý, který je má, potom pociťuje výrazné bolesti kloubů, což bolest kloubů je dalším dlouhodobým následkem covidu, ale u těchto pacientů je to téměř sázka na jistotu.

Zmiňovala jsi, že řada projevů s časem odeznívá. Objevily se nějaké takové, u kterých mají lékaři podezření, že by mohly být celoživotní?
Ano, není jich mnoho, ale jsou takové. Většinou jsou to opravdu hospitalizovaní pacienti, kteří i skončili na náhradě plicních funkcí mimotělního okysličování, pro nás známější jako ECMO. Takoví pacienti se nejspíš budou s problémy opravdu potýkat celý život. To znamená, když čtyřicátník skončí na ECMO, tak dost možná opravdu až do seniorního věku bude pociťovat následky. Jsou to ale jednotlivci, to je potřeba říct.

Trošku pozitivního myšlení – následky, které třeba lidé po covidu pociťují, nejspíš odezní. Bude to trvat měsíce, bude to možná trvat i několik let, ale nejspíš se jich naprostá většina úplně zbaví. Neurolog Caisberger třeba zmiňoval studie, které se týkají SARSu a MERS, což jsou také koronaviry, příbuzné koronaviru, který tady nyní řádí, a tam naprostá většina odezněla do několika měsíců. Zdá se, že tento koronavirus je v tomto silnější, ale dokážeme si s problémy nakonec poradit.

Jsou na to nějaké konkrétní metody, jak si dokážeme s následky poradit?
Naštěstí ano. Naštěstí máme odborníky, kteří se zabývají třeba plicní fyzioterapií. Mezi ně patří i docentka Kateřina Neumannová z Univerzity Palackého. Ta se jimi zabývala už dříve. To není jen, že by tento obor vznikl kvůli covidu, ale právě pod něj patří i problémy, které způsobuje covid. Během své praxe třeba posiluje hrudní svaly s pacienty, jak jsem zmiňovala, oni vám ochabnou a tím máte horší dýchání, posilují je a snaží se právě reedukovat dýchací vzor. Říkala, že během několika týdnů, třeba i po lehkém covidu, se lidé dokážou problémů zbavit.

Takže místo měsíců nepříjemného kašle a bolesti na plicích vlastně můžete strávit několik týdnů na fyzioterapii a zbavit se toho. Není to jako fyzioterapie ortopedická, že byste se tomu věnovali jednou denně deset minut, musíte to dechové cvičení každý den opakovat několikrát, ale opravdu se toho dokážete zbavit za několik týdnů.

Dokonce paní Neumannová zmiňovala, že dokáže lidi zbavit i kašle, u toho dráždivého je to trošku problematičtější, ale třeba u pocitu zahlenění, tak že techniky dokážou hlen posouvat do hlavních dýchacích cest a odtud se nám potom lépe vykašlává.

Právě Univerzita Palackého v čele s paní Kateřinou Neumannovou vytvořila i velmi jednoduchý návod, podle kterého mohou lidé cvičit i doma. Jsou tam třeba dřepy nebo nácvik vzpřímeného sedu. Tyto techniky vám dokážou pomoct od následků po koronaviru. Ale jak sama paní Neumannová zmiňuje, vždy je nutné konzultovat to s odborníkem, protože terapie musí být velmi individuální.

Z toho, co ti lékaři řekli, následky, jakkoliv mohou být velmi vážné, tak – jak jsi to několikrát zmínila, – vyplývá z toho, že nejsou ohrožující na životě. Když shrneš všechno, co ses v posledních týdnech od expertů, se kterými jsi mluvila, dozvěděla, proč je dobré se tím vším zabývat? Proč prostě nenechat jen problémy odeznít jako něco, co prostě samo od sebe přejde?
Možná bych se vrátila k tomu, co jsem říkala na začátku. Zkuste si představit, že šest měsíců den co den nemůžete usnout, spíte pár hodin denně, do toho vás budí noční můry. Vy pak ráno musíte vstát, jít do práce a normálně fungovat. To je pro mě třeba neuvěřitelně nepříjemná představa. Toto samozřejmě nejspíše přežijete. Nebude to na vás mít doživotní důsledky, ale těch šest měsíců může být tak nepříjemných, že to za to prostě nestojí.

To zmiňoval i pan neurolog Filip Caisberger, že vás to opravdu neohrozí na životě. Ale proč podstupovat takový diskomfort, když se toho vlastně můžete zbavit, a to během několika týdnů, a to i neurologických obtíží. Tam sice nemáme nějakou fyzioterapii, ale máme nejrůznější léčiva, která můžete několik týdnů brát a dokážou potlačit nespavost. Takže i pro tyto problémy máme řešení.

Navíc pokud problémy nebudu řešit, pravděpodobně třeba budu neustále chodit za nějakým odborníkem, tak mohu několik měsíců i zatěžovat dál zdravotní systém, který už v tuto dobu je velmi zatížený, takže je to prostě zbytečné. Je zbytečné si toto prodělávat, když jsou odborníci, kteří vám s tím dokážou pomoct, dokážou vás zbavit bolesti na hrudi a případně nespavosti. Třeba dokážou i v rámci toho odhalit nějaké prvotní počátky jiného onemocnění, které covid mohl zesílit, kvůli kterému se mohly potíže objevit a dokáže je zachytit ve velmi rané fázi.

Zároveň se všichni odborníci ale shodují, že nejlepší cesta je covid vůbec neprodělat, což v dnešní pandemické situaci může být náročné. Ale poměrně dobře nám už letos pomáhá očkování, které nás dokáže ochránit, zejména před těžkým průběhem. Ačkoliv třeba mnoho mladých lidí má pocit, že je to lepší prodělat, tak potom, když se setkávají s dlouhodobými následky po koronaviru, tak to pro ně může být daleko těžší než pro seniory.

Třeba paní doktorka Dvořáková zmiňovala, že jí chodí senioři a ani si nevšimnou, že mají nějakou nespavost nebo že třeba zapomínají. Prostě říkají, já jsem si myslela, že stárnu a že prostě hloupnu, kdežto mladý člověk každý problém daleko víc pocítí, protože je ekonomicky aktivní a každé zapomínání nebo každá nespavost pro něj může být velmi obtěžující.