Už stovky hospod deklarují odpor vůči vládním nařízením. Je to nebezpečná situace, varuje Klimeš

Lenka Kabrhelová mluví s komentátorem Aktuálně.cz Davidem Klimešem.

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU ↓

18. 12. 2020 | Praha

Česko se kvůli rostoucímu tempu šíření nákazy covidem-19 vrací do 4. stupně protiepidemického systému (PES). Znovu se tak uzavírají části ekonomiky, včetně stravovacích zařízení. Vláda vyčlenila na jejich podporu 2,5 miliardy korun. Mnozí majitelé restaurací ale tvrdí, že opatření jsou likvidační a pomoc není dostatečná. Jak vážná situace v pohostinství je? A jak zásadní precedens představují hrozby některých podnikatelů, že vládní nařízení v nouzovém stavu nebudou dodržovat? 

Hudba: Martin Hůla

Editace, rešerše, sound design: Pavel Vondra, Tomáš Roček, Marie Čveráčková

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„My zkrátka jsme museli takhle rozhodnout, musíme prioritně ochránit životy našich spoluobčanů a samozřejmě jsme zároveň i rozhodli o kompenzacích pro ty podnikatele, živnostníky a provozy, které budou tím rozhodnutím postižené“

Andrej Babiš (premiér ČR)

„Někteří majitelé a provozovatelé restaurací se dnes v Teplicích domluvili na formě protestu proti vládním nařízením, která se týkají omezení gastroprovozů. Restauratéři se také chtějí podílet na přípravě podpůrných balíčků pro podnikatele a živnostníky. Jakou formu bude protest mít, popisuje majitel restaurace Šeberák Jakub Olbert: - Forma protestu je dvojího druhu. První je aktivní, a to jsou otevřené provozy, ať se jedná o restaurace, hotely, pro všechny provozovny postižené vládním nařízením. Druhá je pasivní, to znamená nechat rozsvícené provozy, vyvěsit vlajky a maximálně podporovat provozy, které budou čelit represím ze strany policie.“

Česko se ode dneška, tedy od 18. 12., vrací do čtvrtého stupně tzv. PSA, protiepidemického systému, což s sebou nese znovu uzavírání částí ekonomiky. Jsme v posledních dnech svědky debaty kolem restaurací, stravovacích zařízení. Provozovatele znovu po čtrnáctidenní pauze, kdy mohli otevřít, znovu čeká uzavření. Mnozí majitelé tvrdí, že současná opatření jsou pro ně z jejich pohledu likvidační. Je ta situace skutečně tak vážná?
Podle mne ano, protože je zjevné, že mnozí restauratéři, ale třeba i poskytovatelé ubytování se těšili na zimní sezónu, když to řeknu lidově, že si tak zahojí ztráty, které utrpěli za celý rok během těch dvou lockdownů na jaře a na podzim, což se neděje. Zároveň je jasné, že určitě rychleji přemýšlíte o likvidaci své malé hospody, než když máte velkou fabriku – tam si asi půjčíte znovu nějaký úvěr a zkusíte ten velký podnik tlačit dál. Pro spoustu restauratérů existuje zcela legitimní úvaha: než dál tratit na nájemném, platbám zaměstnanců atd., jestli to raději ke konci roku nezavřít. Ty propady jsou skutečně velké, našel jsem si nějaký odhad z listopadu od společnosti Nielsen, která tvrdí, že celý restaurační sektor ztratí na tržbách až nějakých 60 nebo 70 miliard korun. A teď proti tomu dám jen jedno číslo – celý nový program COVID - gastronomie má narozpočtováno celkově 2 a půl miliardy. Už jen rozdíl těch dvou čísel ukazuje, že někdo bude skutečně hodně krvácet.

Dá se vůbec v tuto chvíli dohledat, kolik podniků je ve vážných problémech? Jsou dostupná čísla? Zmiňujete údaje z listopadu, ale asi ještě nevíme, kdo všechno bude zavírat, případně kdo se k tomu chystá. To se asi dozvíme až s odstupem měsíců…
Přesně tak, protože spousta podnikatelů skutečně doufala, že se v zimě rozjedou a statisícové nebo třeba i milionové ztráty v podnikání nějakým způsobem začnou snižovat. Ta data jsou nepřesná, protože skutečně neplatí, že by každý měsíc stejný počet restaurací zavíral. Podnikatelské plány jsou různé. Uvedl jsem čísla z listopadu, to fungovalo proti únoru, tomu poslednímu předkrizovému měsíci, asi nějakých 70 % podniků, možná něco se dá usuzovat i z čísla zveřejněného Ministerstvem průmyslu a obchodu. Tam předpokládají, že o státní podporu v programu COVID gastronomie požádá až 22 000 gastronomických zařízení. Pokud je jich tedy zhruba 40 000, tak stát nejspíš počítá s tím, že víc než polovina podniků má takové problémy, že se skutečně se položit do té státní pomoci.

Jak ta státní pomoc v tuto chvíli vypadá? Zmiňoval jste program COVID gastronomie, víme, co všechno bude kompenzovat a jakou rovnici nakonec vláda pro tu kompenzaci použila?
Pochopit rovnici pro podnikatele je opravdu na Nobelovu cenu za ekonomii. Neexistuje totiž jednoduchý propočet, abychom třeba řekli podnikatelům: minulý rok touto dobou jsi měl tento měsíc takový a takový obrat, což víme podle toho, že reportuješ nějaké příjmy během daňového přiznání. Za ten příjem teď dostaneš 50, 70, nebo třeba 100 %. To by bylo jednoduché, ale tak to bohužel nefunguje. Máme tu kombinaci několika programů a každý podnikatel teď musí velmi rychle počítat, jestli mu to v případě, kdy na ně vůbec dosáhne a sečte je, bude stačit. Už jsme mluvili o COVIDu – gastronomie, což je nový program, který by měl provozovně vyplácet 400 korun za každý den uzavření provozu a za každého zaměstnance na plný úvazek. Na to jsou nerozpočtovány zhruba 2 a půl miliardy, je ale třeba k tomu připočíst stávající programy, které už známe z jara nebo z podzimu. Základem je prodloužení varianty A+ programu Antivirus, to znamená, že se nějakým způsobem hradí 100 % mzdových nákladů zaměstnanců, kteří jsou tzv. na překážkách, tedy nemáte pro ně práci. Dalším důležitým programem je asi COVID – nájemné, který počítá s hrazením 50 % částky nájemného, a možná pro někoho i COVID – ubytování. Jednoduše řečeno, představme si průměrný podnik. COVID gastronomie mu může třeba uhradit 15 % obratu, nájemné a další programy nějakých dejme tomu 20 až 30 %. Celkově se průměrný podnik možná může díky podporám dostat na nějakých 40 % předchozího obratu. Když to srovnáme s ostatními státy, třeba s Německem, je ta podpora celkově výrazně nižší. Ne náhodou se podnikatelé v gastronomii bouří.

„- K protestu proti vládou zkrácené otevírací době do 20 hodin se včera na Teplicku připojilo 22 restaurací. Provozovatelé a majitelé vyvěsili státní vlajku a své podniky zavřeli až v deset večer. - Některé restaurace plánují pokračovat v protestu proti zkrácené otevírací době. Budou mít nadále otevřeno i po 20. hodině, i když to současné vládní nařízení proti šíření koronaviru zakazuje. - Každopádně všichni provozovatelé se shodnou na tom, že další uzavření už může být pro restaurace likvidační. - Jiří Janeček, majitel pivovaru Malý Janek v Jincích je iniciátorem protestu nazvaného "Chcípl pes". Kolik podniků se k vaší iniciativě nespokojených podniků připojilo? - Včera nám server dokonce spadl, dnes je tam asi 300, 350 nově registrovaných restaurací. Kromě restaurací jsou to ale i taxikáři, živnostníci, řezníci, spousta dalších oborů, které jsou postižené současným chaotickým postupem vlády. “

Víme tedy, jaká kalkulace nebo logická úvaha za tím stála, když i sami restauratéři si stěžují právě na tento aspekt. Proč vláda nepoužila přesná data, která má podle podnikatelů v pohostinství k dispozici ze systému EET a která se týkají právě přesných tržeb, které mohly být loni, před rokem, před několika měsíci, k čemukoliv by se vláda chtěla vztahovat?
Tady čelíme smutné absurditě, totiž že jedno z hesel vlády v posledních letech je digitalizace a přesné zjišťování tržeb, například i prostřednictvím analýz z elektronické evidence tržeb. Nakonec to ale končí tak, že na úřady musíte posílat docela velké stohy papírů, abyste vůbec něco dostali. I za toho předpokladu dostanete jinou částku, než by si váš podnik zasloužil, počítá se to podle nějakého velmi hrubého odhadu. Vysvětlení, proč nefunguje nějaký jednodušší systém jako například v Rakousku, Německu, ale třeba i na Slovensku, tedy že se stát podívá stát ty tržby a nějakou procentní náhradu z toho uhradí té provozovně v potížích, je takové, že jsme od jara najeli na systém asi 150 různých COVIDových programů, které jsou dotačními ex post programy. To znamená, že zažádáte, dáte papír, ověří se to, něco se proplácí. Ale je hodně složité z tohoto systému najednou vystupovat a překlápět se třeba do té náhrady tržby. Jestli se nepletu, tak i pan ministr průmyslu Karel Havlíček takto argumentoval – pokud jsme to rozjeli těmi dotačními programy, je těžké to nyní překlápět do tržeb.

„My jsme od začátku tvrdili, že budeme poskytovat kompenzace vztažené k nákladům, ať už jsou to náklady osobního charakteru, čili lidé, nájemné nebo jiné typy nákladů. V momentě, kdy jsme měli rozpracované programy typu COVID-nájemné, bylo zřejmé, že firmy čerpají kompenzace nákladového charakteru a započítat do toho tržbový bonus by znamenalo, že bychom popřeli to, co bylo předtím. Tzn. buď můžu dávat na náklady, nebo na tržby. Kdybychom předtím neměli režim proplácení nákladů, mohli bychom teoreticky přikročit k tržbovému režimu, ale nemůžeme dávat oboje. “

Karel Havlíček (Ministr průmyslu a obchodu, ministr dopravy za ANO)

To má sice pravdu, ale je otázka, jestli tohle je pro krachující podnikatele v ubytování nebo restauracích o dostatečný argument. Ve skutečnosti totiž asi často nedosáhnou na takovou podporu, aby se jim v tom podnikání vyplatilo pokračovat i v dalším roce. Nalijme si ještě čistého vína a vysvětleme, jak to funguje. Není to tak, že by všichni podnikatelé už nikdy neotevřeli restaurace nebo ubytování, prostě to zavřou, nebo skončí se svým s.r.o., a až nastanou lepší časy, zase otevřou. Ve chvíli, kdy jsme v hluboké recesi, a jednoznačným zájmem vlády je, aby co nejméně ekonomických subjektů krachovalo a přestávalo fungovat, tu je otázka, jestli zrovna ktomuto chceme celý gastroprůmysl pobídnout. Já si myslím, že to úplně chytré není.

Zmiňoval jste, že celá ta strukturovaná pomoc je dotačním systémem, který ti účastníci nebo podnikatelé mohou čerpat ex post. Co to znamená? Když mluvíte se svými zdroji a kontakty na ministerstvech, i třeba v expertní nebo úřednické komunitě, dokážete z toho vydedukovat, čím to je, že se Česko rozhodlo právě pro tuto formu?
Ukazuje se, že je to chyba. Stát umí velmi dobře vymýšlet nové dotační programy, ale pokulhává s rychlou pomocí. Na jaře ve chvíli, kdy spousta států okolo nás – jak na západě, tak na východě – vybírala často ze dvou možností. Tedy buď nějakým způsobem pomáhat přes procentní náhradu obratu, anebo si zjišťovat ještě jeden údaj navíc, aby to bylo přesnější a férovější, to znamená, jaký je pokles z obratu, jak moc je konkrétní podnik zasažen, a podle toho designovat pomoc, případně odpuštění nějakých daní nebo odvodů. My jsme mezitím vymýšleli COVID1, COVID2, COVID3, COVID Praha, COVID nevím kolik. Problém je, že v těch jednotlivých programech je prostě třeba půl miliardy nebo miliarda. Možná si ještě někteří posluchači vzpomínají na jaro, kdy se otevřely první programy a ty finance byly pryč třeba během dvou hodin. To je asi kámen úrazu, který se s námi táhne dál. Těžko se to překlápí do nějakých zahraničních modelů.

Existuje nějaké vysvětlení pro to, proč ČR ustrnula právě v této dotační formě, když se ukazuje, že asi není tolik flexibilní, tak rychlá a v konečném důsledku ani nepřináší takovou pomoc, jakou by mohla?
Kromě toho, že opravdu asi máme rádi – nebo některé úřady mají rády – byrokracii a pečlivě řízené dotační programy, které ale na druhou stranu dlouho trvají, tak myslím, že už na jaře se v Česku velmi rychle rozmohla obecná nedůvěra vůči podnikatelům v problémech s tím, že by snad mohli nějakým způsobem podvádět a někde zpronevěřit tu 50 tu 70 haléřů. Určitě je pravda, že když nastoupí takováto krize a stát masivně, bezprecedentně pomáhá, tak nějaká podpora se může špatně vyplatit. Na druhou stranu ale všude v okolních zemích existoval právě argument: je to možné, ale ty náklady na to jsou mnohem menší, než když začneme pomáhat pozdě a neefektivně. Když přijedete do Německa, tam ty podpory „sekají jako Baťa cvičky“, a teprve ve chvíli, kdy finanční úřad vidí, že někde těch podpor je nějak podezřele moc, jde se na to podívat. Ale ten základ netkví v tom, že nejdříve se vykazuje spousta papírů, pak se to všechno kontroluje, a pak se to s mnohaměsíčním zpožděním proplácí. Nejdříve se proplácí a pak teprve – když ten podnik signalizuje, že by mohl dávku nějakým způsobem zneužívat, buď na provoz nebo na třeba neexistující zaměstnance – tak se na to ten německý nebo rakouský nebo jakýkoliv jiný úřad jde podívat. My jdeme tou cestou, že z podpor pravděpodobně neunikne ani haléř, ale je otázka, jestli tady vůbec tady podniky, speciálně v gastronomii, přežijí.

Takže svým způsobem tu narážíme zase na to téma, které jsme myslím společně dokonce tady v létě ve Vinohradské 12 otevírali, a to je důvěra. Stát nedůvěřuje jednotlivým podnikatelům, a naopak z jejich strany je potom mizivá důvěra ve stát?
Je to tak, a to jsem také v komentářích používal jako argument. Mně se to samozřejmě radí, ale ukazuje se, že okolní státy uplatňovaly správnou logiku.: věřme podnikatelům, protože důvěra se vyplácí, stává se z ní ta nejdůležitější ekonomická veličina. Ne HDP, ne DPH, ne nějaký procentní bod spotřební daně, ale pokud si podnikatelé udrží důvěru, že navzdory výrazným ztrátám a veškerým kompenzacím má smysl podnikání dotlačit třeba k dalšímu daňovému přiznání. A to se skutečně děje jednoduchou, rychlou podporou, a ne tím, že smlouváte jako hostinský s jednotlivými úřady, jestli dostanete nějakou podporu, a oni vám říkají: „Nedostanete, protože nemáte zaměstnance.“ Na to on odpoví: „Ale já mám malou hospodu, pomáhá mi maximálně manželka nebo děti a nenaplňuju nějaké vaše kolonky. Na což oni odpovědí: „Tak to máte smůlu.“ Takový člověk se pravděpodobně rozhodne k 31. 12. hospodu položit a počkat na nějakou dobu, kdy zase budou zákazníci a bude se dařit lépe. Takto nikdo moc okolo nás nepostupuje.

Mnozí podnikatelé si v tuto chvíli stěžují, že pomoc státu je nedostatečná. Někteří říkají, že budou muset zavřít, a někteří jsou dokonce rozhodnuti, že na protest proti vládním opatřením je budou porušovat. Čím takový přístup obhajují, vysvětlují?
Jsem toho názoru, že to je strašně nebezpečná situace, protože protesty proti opatřením nejsou v Evropě ojedinělé, ale že by někdo se otevřeně stavěl proti vládním nařízením, a nebyly to skupinky extremistů, tak to je na pováženou. Tady to je skutečně zoufalý čin. Jestli se nepletu, tak to deklarují snad ne desítky, ale možná i stovky hospod, a to je skutečně nějaký bod, který v současném stavu krize není v pořádku. Je otázka, jakým způsobem to stát hodlá řešit. Hostinští mají nepochybně pravdu, když tvrdí, že ta pomoc je nedostatečná. Zároveň bych se nikdy nenadál toho, že by se někdo v nouzovém stavu vzpíral vládním nařízením, ať by byla sebenesmyslnější. Takže uvidíme, jak to dopadne. Pakliže v této chvíli nebude stát schopen ani se nějakým způsobem po dobrém shodnout s podnikateli na tom, že mají dodržovat vládní nařízení, tak ani nechci vědět, jak tady bude vypadat očkovací kampaň. Čekají nás další měsíce, první z následujícího roku, kdy už opravdu budeme koronavirové krize hodně unaveni a všichni si asi vzpomeneme, že když hospodští nemuseli dodržet některá nařízení, vykašleme se na zrovna tak. Podle mě hrozí velmi nebezpečná situace a skutečně se ukazuje, že bez nějaké rychlé infuze důvěry do celého systému budou ty první měsíce roku 2021 velmi těžké.

Zmínil jste hodně argumentů, které používají restauratéři. Když se ale podíváme i na to, co se teď objevuje v médiích, a sice že třeba majitelé podniků, pohostinství, restaurací, různých bister nakoupili zásoby třeba na vánoční večírky, ale teď je neužijí. Nebylo ale do jisté míry zjevné, že Česko je v nějaké hraniční situaci, v opravdu vážném stavu pandemie? Nebylo to ze strany restauratérů svým způsobem nepředložené očekávání, že by všechno mělo jít o Vánocích tak jako za běžných časů?
Myslím si, že jejich úvaha byla správná. Byla tu druhá vlna, která se podle vládních vyjádření chýlila ke konci a vše vypadalo skutečně tak, že nějakým zimní sezóna nastane. V té chvíli si tu spižírnu musíte doplnit, to byla podle mě logická úvaha. Zase tady trochu chybí nějaké jednoduché řešení. Stát by mohl například říct – kdybychom byli v Německu nebo Rakousku – dostanete procento z obratu z minulého měsíce, z toho si můžete umořit ty náklady. To bohužel tady úplně nejde. A pak jsou tady různé argumenty v té nesystémovosti, že někomu se pomohlo, někomu se nepomohlo. Jestli si vzpomínám dobře, například když se bouřily pivovary, že musí vylévat pivo, protože jsou uzavřené restaurace, tak vláda snížila spotřební daň z toho tzv. vylitého piva. Teď je logické, že restauratéři, kteří koukají do plné spíže nebo do té lednice, kde se jim začínají kazit potraviny, tak jsou naštvaní. Já to zcela chápu. Asi se ten konec druhé vlny měl nějakým způsobem lépe vyhladit v tom smyslu, že třeba možná se všechno nebude tak rychle rozvolňovat. Ale do toho se opravdu nechci pouštět, vidíme to vlastně celý rok, že jsme tak trošku generálové po bitvě. Tady zkrátka chybí jednoduchá ekonomická pomoc, která by během několika dnů mohla zase naběhnout a podpořit důvěru mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.

Když zůstaneme na straně restaurací – a nechceme teď přehazovat zodpovědnost na ty podnikatelské subjekty. Mohly ale na druhou stranu ty restaurace samy udělat více pro to, aby jejich provoz zůstal zachovaný – třeba by začal dřív. Už před nástupem druhé vlny zavedli dílčí opatření snižování kapacity, nějak by motivovali lidi k dodržování sociálního distancu, rozestupů. Lidé by se naučili do těch restaurací chodit a zároveň omezovat riziko tak, aby všechno mohlo zůstat otevřené. Byl tu prostor k tomu dělat víc?
Nechci nic paušalizovat, protože spousta podniků se chovala velmi zodpovědně a s velkou bázlivostí a určitě maximálně dodržovali rozestupy, kontakty, roušky, když si k nim přišel nějaký host pro pivo nebo pro něco k jídlu. Ale obecně si myslím, že se znovu vracíme k neskutečně promarněnému létu, kdy jsme si řekli, že vir je pryč a všichni se jdeme koupat. Doslova někdo třeba i na Kypr, jako pan premiér. V tu chvíli vlastně víme i z výzkumů, jako je třeba PaQ Research Daniela Prokopa, že radikálně narostly zase počty sociálních kontaktů, s kolika lidmi se potkáváme. A to právě často byly i hospody a restaurace. Je otázka, jestli z toho lze vinit ty restaurace. Protože skutečně vznikl bezprecedentní étos, že to skončilo. Když jste jeli kamkoliv jinam po Evropě, tak jste museli mít roušku, v restauracích si vás opravdu pečlivě hlídali. Já jsem přes to léto projel kus Evropy. V Chorvatsku, Lichtenštejnsku, i v Německu to po mě chtěli. Vy jste třeba byla nedávno na amerických volbách, tak jistě jste viděla, že tam když řeknete Trump nebo Biden, tak už je oheň na střeše, ale asi si nikdo nedovoloval nedodržovat ty základní hygienické předpisy. To léto se nám nevyplatilo a já upřímně řečeno z toho moc nechci vinit restauratéry. Jestliže byl politický étos takový, že vlastně všechno skončilo, tak jak jim chcete vyčítat, že se někde u stánku v kempu shromáždil chumel a vesele si v srpnu popíjel pivo. To úplně nejde a je škoda, že až do září a října jsme vlítli s tímto étosem. Pak se tototiž muselo strašně rychle přísně utahovat. A jak vidíme, ještě v prosinci z toho nejsme venku.

Z toho, co zmiňujete, vyplývá, že jsme momentálně opravdu ve velmi hraniční situaci, vracím se k tomu, že někteří restauratéři se chystají i protestovat. Neumocňují tu situaci do jisté míry třeba i média, kde opravdu v posledních dnech zaznívala jedna výpověď za druhou – podnikatelů, nebo profesních svazů a lidí, kteří vysvětlují, proč se chystají protestovat – a de facto se to tak trochu legitimizuje?
To je strašně těžká otázka. Oba dobře víme, že takhle se prostě média chovají. Pokud máme nouzový stav a někdo začne říkat, že nebude poslouchat vládní nařízení, tak v té chvíli se tam sjedou štáby z celé republiky a chtějí mít k tomu přímou řeč dotyčného hostinského. Já nevím, kolik jich reálně je, jen vůbec to, že se to děje, je strašně nebezpečné. Vzpomínám si na jarní rozhovor, který jsem dělal s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. Říkala, že je nouzový stav – a s tím přicházejí i veškerá opatření – takže pokud třeba někdo bude šířit nějakou poplašnou zprávu na internetu, musí počítat až s osmi lety vězení. Určitě to je velmi přísné, ale tak nějak všichni respektovali, že tohle je opravdu něco, co se jmenuje nouzový stav, takže ta opatření budou extrémní, aby se dodrželo nějaké rychlé překonání té krize. Teď jsme o půl nebo tři čtvrtě roku dále a vlastně nás ani moc nevzrušuje, že někde vedle nás je i po zavírací hodině během nouzového stavu otevřená hospoda a nalévá se tam pivo.

„Bary na Stodolní ulici zůstaly po osmé hodině zavřené. Například provozovatel pivnice U Rady Marián Bališek ale nechal symbolicky otevřeno aspoň pár minut po osmé a do okna si pověsil českou vlajku: ,Jde o to ukázat, že tu jsme a že určitě nechceme stát stranou.´ I tady ale hosty nakonec rozehnali policisté. - V noci z pátku na sobotu některé podniky v Česku zůstaly otevřené i po desáté večer. Porušily tak vládní nařízení. Policisté podle ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO) řešili velké množství případů, vychází z informací policejního prezidenta. To vše se děje v situaci, kdy dva dny po sobě ve srovnání s minulým týdnem roste počet nově potvrzených případů koronaviru. Rizikové skóre dál zůstává na 57 bodech. V našem vysílání je teď ministr zdravotnictví Jan Blatný. - Záleží jen na tom, jakým způsobem se budeme všichni chovat, proto jsem byl šokován tím, co jste teď uvedla a co mi potom potvrdil policejní prezident. Policisté měli velké množství výjezdů, kde byla porušována nařízení nebo doporučení nařízení vlády. Týkalo se to hlavně některých klubů. Dokonce to bylo i tak, že poté, co policie odjela a nakázala uzavření podniku ve shodě s platným usnesením vlády, musela za půl hodiny přijet znovu, protože majitel znovu otevřel. Připadá mi to jako naprosto zásadní nezodpovědnost. “

Destrukce toho, co jsme ochotni dodržovat, je myslím velmi rychlá. Z velké části za to může vláda svojí chaotickou komunikací a nepřipraveností. Ale místo hledání viníka bychom se opravdu měli zaměřit na to, jak znovu podnítit nějakou důvěru a dát jednotlivým lidem jasná pravidla, jak se mají chovat, a přitom se z té situace nezbláznit. Myslím, že něco takového nevidíme. A koneckonců, když se mám vrátit zpátky ke gastru nebo ubytování, tak navzdory tomu, že jsem hodně pečlivě načítal vládní předpisy, úplně přesně nevím, co se okolo hospody a výdejního okénka smí nebo nesmí, natož co se smí nebo nesmí v ubytování, nebo třeba kde se lyžovat může, a kde nikoli a za jakých podmínek. A nevím to ani po několikerém čtení. Takže asi nejdůležitější je teď redukovat nejistotu a skutečně vyhlásit jasné, logické předpisy, abychom nějakým způsobem zvládli ty vánoční svátky.

Lenka Kabrhelová, Pavel Vondra a Tomáš Roček

Související témata: podcast, Vinohradská 12, hospoda, restaurace, koronavirus, koronavirus Česko, koronavirus v Česku, druhá vlna koronaviru, Vláda Andreje Babiše