O střelci by se mluvit nemělo, ale bílé místo zůstává, říká pedagog z filozofické fakulty
Od tragické střelby na Filozofické fakultě uplynulo půl roku. Zemřelo při ní 14 lidí a 25 bylo zraněno. Policie ve čtvrtek zveřejnila závěrečnou zprávu z vyšetřování a případ odložila, protože pachatel spáchal sebevraždu. Václav Němec z Ústavu filozofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Radiožurnál říká, že by o útočníkovi už více nemluvil, ale pochopit jeho motivaci je podle něj důležité pro budoucnost.
Jak podstatné je podle vás dovědět se, co se opravdu stalo? Jestli policie postupovala správně?
Myslím, že to důležité je. Čelíme vlastně velmi racionálnímu zlu, a tak jako rozumné bytosti chceme porozumět tomu, co se vlastně stalo. Myslím, že i to, jak postupovala policie, případě jakých chyb se dopustila nebo co mohlo být uděláno jinak nebo lépe, je myslím důležité pro nás pro všechny a vlastně i pro policii samotnou, aby třeba věděla, jak postupovat příště a jak třeba podobným tragédiím lépe zabránit.
Primární snaha je kompenzovat mzdové nároky za dlužní mzdy, to je ultimátní priorita, komentuje zákrok úřadu práce jeho generální ředitel Daniel Kryštof
Po té tragické události se hodně diskutovalo o tom, jak moc mluvit o pachateli. Jak důležitý je podle vás motiv pachatele a mělo by se o tom víc mluvit?
Oddělil bych dvě věci. Myslím si, že o pachateli by se moc mluvit nemělo. Patřím k těm, kdo si myslí, že tito lidé by spíš měli skončit někde v zaslouženém zapomnění.
Na druhou stranu si myslím, že pochopit, porozumět té motivaci důležité je, a to proto, abychom dokázali čelit do budoucna podobným tragédiím, abychom věděli, co proti tomu dělat.
Pokud si dovolím být osobní, vy sám máte otázky, kterými se půl roku po tom hrůzném činu zabýváte? Otázky, na které jste nedostal odpověď?
Těch otázek je tam samozřejmě řada. Asi pro všechny z nás je tam to bílé místo, asi ta hodina a půl, která byla mezi tím, kdy pachatel už byl v budově a kdy tam přišla první policejní hlídka. Samozřejmě všichni včetně policie samotné si kladou otázky, zda se nemohlo postupovat nějak účinněji, zda třeba nebylo možné nějakou hlídku v té hlavní budově ponechat nebo dokonce tu hlavní budovu vyklidit.
A pak je samozřejmě řada obecnějších otázek, co vůbec může přimět mladého člověka, aby mu takto vlastně přeskočilo v hlavě, aby spáchal takový hrůzný čin. A tam si myslím, že ještě jsou nezodpovězené některé otázky ohledně třeba vlivu prostředí, rodiny atd.
Po střelbě se pracuje na zpřísnění zákona o držení zbraní. Připravené jsou taky změny v tom, jak by se lékaři měli informovat, pokud někdo žádá o zbrojní průkaz. Jsou to dostatečné úpravy, nebo by byla potřeba nějaká zásadnější změna?
Musím říct, že toto je pro mě asi největší zklamání, totiž to chování našich politických elit nebo reakce na tu tragédii na naší fakultě. Domnívám se, že ta novela zákona o zbraních, která jde do prvního čtení ve sněmovně, je nedostatečná. Neřeší podle mě ty nejzákladnější věci, jako jsou třeba psychotesty. Psychotesty, které musí podstupovat například všichni řidiči MHD a které nemusí podstupovat držitelé zbraní.
Tři hodiny před střelbou: Otazníky nad prohledáním FF UK i lokalizací mobilu zůstávají
Číst článek
Neřeší samozřejmě otázku možnosti držení poloautomatických zbraní, což si myslím, že je další velký problém, kdy je možné, aby soukromé osoby měly doma arzenály takových zbraní, jako měl pachatel.
Neřeší nakonec ani takové věci, jako je možnost legálně si pořídit tlumiče, které, jak se ukazuje, v tom strašném zločinu, který spáchal střelec na naší fakultě, hrály určitou roli a vlastně mu umožnily snadněji postupovat.
Ostatně i v dopise na rozloučenou, který zanechal, se sám podivuje nad tím, jak je snadné si takové zbraně opatřit, a dokonce se tam vyjadřuje v tom smyslu, že je to mnohem snazší než třeba řidičský průkaz atd.
Myslím si, že by politické elity, pokud opravdu myslí vážně ty projevy soustrasti a podobně nad tragédií, tak by to také mělo přejít do nějakých konkrétních činů. Zejména do zpřísnění legislativy, která je velmi liberální v České republice i ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě.
Pečlivá příprava, úkryt na záchodech a nejasný motiv. Policie uzavírá nejtragičtější střelbu v Česku
Číst článek
Vy na filozofické fakultě učíte. Můžete říct, jaká je půl roku po tragédii atmosféra na fakultě? Daří se studentům a učitelům i zaměstnancům pomalu vyrovnávat se s tím, co se stalo? Obnovuje se komunitní život ve škole?
Tak to jistě ano. Samozřejmě stín té tragédie stále visí nad naší akademickou obcí a nad naší fakultou. Na druhé straně musím říct, že vedení fakulty, pedagogové a vlastně i studenti udělali maximum pro to, aby se univerzita nebo naše fakulta vrátila do běžného provozu. Výuka, zkoušky, atd., všechno se podařilo obnovit a všechno běží v relativně normálním režimu.
Na druhé straně jsou ta traumata, která jsou často velmi hluboká, těžká zejména pro lidi, kteří byli přímo postiženi, pro oběti, pro studenty a pedagogy, kteří byli zraněni, pro ty, kdo ztratili své blízké. A samozřejmě asi nejhorší trauma je to pro rodiče, kteří ztratili své děti. Myslím, že to je trauma, se kterým se vyrovnat, na to je asi jeden lidský život krátký.
Je pravda, že při takové tragédii se člověk vyrovnává s obrovským smutkem, ale taky s hněvem a má tendenci hledat viníky. Jak se s tímto vyrovnat? Jak v sobě tu tragédii nějakým způsobem uzavřít?
To je velmi individuální a velmi to závisí na tom, jak člověk byl blízko tomu, co se stalo na fakultě, nakolik třeba ztratil nějaké své blízké. Myslím, že pro některé, zejména pro rodiče obětí a i pro oběti, třeba pro zraněné samotné je to trauma dlouhodobé a možná celoživotní.
Myslím, že na ně bychom měli především myslet a je bychom také měli mít na mysli, když uvažujeme o tom, co udělat v budoucnosti, aby se podobné tragédie neopakovaly. Tady bych chtěl znovu apelovat na veřejnost i na politiky, aby skutečně přijali nějaká účinná opatření, aby se podobná tragédie do budoucna nemohla opakovat.
