‚Zavádějící a selektivní.‘ Unie státních zástupců se ohradila vůči výrokům ministryně Benešové
Unie státních zástupců se ohradila vůči výrokům, které ministryně spravedlnosti za ANO Marie Benešová pronesla v souvislosti s kauzou stíhaného soudce Zdeňka Sováka. Podle Benešové se dlouho vědělo o „zajímavostech“, které soudce provázely, státní zástupci však nic nepodnikli. Prezident unie Jan Lata se pozastavil nad tím, proč ministryně neiniciovala trestní stíhání sama.
„Říká se dlouho, že byl zapletený (soudce Zdeněk Sovák, pozn. red.) do všelijakých zajímavostí, už když byl na Nejvyšším soudu. Bohužel začali to asi šetřit pozdě,“ komentovala v rozhovoru pro server Info.cz ministryně spravedlnosti počínání státních zástupců.
Detaily o kauze soudce Sováka podle Bradáčové státní zástupci médiím neposkytli. Benešová na únicích trvá
Číst článek
Unie státních zástupců se vůči výroku vymezila v dopise, který má server iROZHLAS.cz k dispozici.
„Představa, že může být stíhán každý soudce či státní zástupce s nevalnou pověstí, je zcela absurdní,“ napsal prezident unie Jan Lata. Připomenul, že před dvaceti lety byla Marie Benešová sama nejvyšší státní zástupkyní a mohla tedy trestní stíhání soudce Sováka iniciovat.
Státní zástupci dále upozorňují na to, že Marie Benešová dlouhodobě - a podle nich neprávem - obviňuje státní zástupce z úniku informací v kauze kolem Sováka.
„Jsem přesvědčená, že tyto úniky jsou buď od policie, která je šetří, nebo od dozorového státního zástupce, kterým je Vrchní státní zastupitelství Praha,“ prohlásila ministryně. Sama nicméně v rozhovoru přiznala, že pro svá tvrzení nemá oporu, někdo to podle ní ale udělat musel. „Nejspíš Duch svatý,“ poznamenala ironicky.
„Bylo přitom již opakovaně uvedeno, že veškeré uniklé informace pocházely z usnesení o zahájení trestního stíhání a k úniku došlo až poté, co bylo předloženo obviněným a jejich obhájcům,“ oponuje Lata.
Ministerstvo spravedlnosti podle Benešové nehodlá zahájit vlastní šetření, protože nemá na něco takového čas. „Řešíme důležitější věci, máme nárůst epidemie, přetížené nemocnice, mutace viru,“ podotkla.
Novela o státním zastupitelství
Dalším bod rozporu mezi Unií státních zástupců a ministryní spravedlnosti panuje ohledně novely o státním zastupitelství. Výroky Benešové na adresu státních zástupců jsou podle unie „zavádějící a selektivní“.
Benešová mírní slova o podjatosti ústavních soudců. ‚Problém je v opakování jejich mandátu,’ řekla
Číst článek
Ministryně uvedla, že novelu předložila už předloni v září, kdy prošla legislativní radou vlády, kabinetu ale přímo předložena nebyla. „Státní zástupci stále nejsou spokojeni, chtěli by si vybírat své šéfy sami a chtěli by mít v příslušné komisi převahu,“ nechala se slyšet Benešová.
To ovšem zpochybňují státní zástupci, kteří namítají, že právě ministr (v tomto případu ministryně) vybírá a jmenuje příslušné členy. „Proč má takovému složení komise bránit ústavní zakotvení veřejně žaloby, pro mě zůstává záhadou,“ argumentuje prezident unie Lata.
Volební nález
Benešová v rozhovoru také kritizovala předsedu Ústavního soudce Pavla Rychetského, především s ohledem na nedávné rozhodnutí Ústavního soudu o volebním zákonu. Ministryně se podivuje, že k tomuto nálezu došlo, vysvětluje si to nicméně změnou postoje Rychetského.
„Protože on byl architektem původního volebního zákona před dvaceti lety. V pozici místopředsedy vlády a předsedy legislativní rady vlády a ještě senátora, který to prohlasovával,“ říká.
Sama nyní hledá hledá další konkrétnější rozuzlení. Nachází je v možnostech kariérního růstu - že chce být Rychetský znovuzvolen předsedou Ústavního soudu. To komentoval prezident Unie státních zástupců slovy: „Představa, že každé zásadní rozhodnutí musí být nějak sobecky motivováno, zcela pomíjí realitu, jak justice ve skutečnosti funguje, a je o to víc zarážející, že jí veřejně deklaruje osoba disponující právním vzděláním, nadto vykonávající funkci ministryně spravedlnosti.“
Dopis Unie státních zástupců
Marie Benešová hrubě dezinterpretuje práci státních zástupců
Považuji za nutné ohradit se vůči celé řadě demagogických a nepravdivých výroků, jež zazněly v rozhovoru ministryně spravedlnosti Marie Benešové pro zpravodajský server Info.cz publikovaném dne 25. 2. 2021 (https://www.info.cz/pravo/justice/marie-benesova).
Marie Benešová setrvale obviňuje státní zástupce a policisty činné v kauze Zdeňka Sováka a spol. z odpovědnosti za únik informací v této věci. Bylo přitom již opakovaně uvedeno, že veškeré „uniklé“ informace pocházely z usnesení o zahájení trestního stíhání a k „úniku“ došlo až poté, co bylo předloženo obviněným a jejich obhájcům. Třebaže zatím nebylo zjištěno, kdo informace z usnesení předal novinářům, nelze za této situace z „úniku“ bez dalšího vinit policisty a státní zástupce. Nutno připomenout, že zájmy obviněných v jedné věci mohou být odlišné a právě na opakovaných výrocích Marie Benešové lze jasně ukázat, proč mohou být úniky výhodné i pro obviněné: lze tak totiž napadat věrohodnost orgánů činných v trestním řízení.
Zcela nepravdivým způsobem představuje Marie Benešová veřejnosti činnost státních zástupců. Podivuje se nad tím, že Zdeněk Sovák začal být trestně stíhán až na sklonku své kariéry, třebaže má o něm být dvacet let známo, že byl „zapletený do všelijakých zajímavostí“. Představa, že může být stíhán každý soudce či státní zástupce s nevalnou pověstí je zcela absurdní. Ostatně před dvaceti lety byla Marie Benešová nejvyšší státní zástupkyní a mohla tedy snadno trestní stíhání soudce Sováka iniciovat, pokud jí k tomuto zásadnímu kroku trestního řízení stačí pouhé pokoutní zvěsti.
Představa, že si státní zástupce vybírá mezi různými kauzami a otevírá ty, které mu mohou přinést sympatie veřejnosti, jako např. korupci ve fotbale, patří do žánru pokleslých kriminálek, ale s reálnou prací státních zástupců nemá nic společného. Copak Marie Benešová neslyšela o zásadě legality, podle které je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví?
Marie Benešová podrobně popisuje svůj vztah k Lence Bradáčové, a to od jejího jmenování náměstkyní krajského státního zástupce v Ústí nad Labem v roce 2003. Vzpomínky, jak mladá a ambiciózní státní zástupkyně „přeskočila“ své služebně starší kolegy, kteří si pak na ni Benešové stěžovali, a ona vyjížděla šetřit, co se to v tom Ústí děje, svědčí více o dlouhodobé osobní zaujatosti Marie Benešové k Lence Bradáčové než o čemkoliv jiném.
Údaje k plánované novele zákona o státním zastupitelství uváděné Marií Benešovou jsou krajně zavádějící a selektivní. Tvrzení, že státní zástupci si chtějí vybírat své vedoucí sami, a požadují proto ve výběrové komisi většinu, zcela pomíjí skutečnost, že podle návrhu zákona to má být právě ministr, kdo vedoucí státní zástupce jmenuje, aniž by byl návrhem komise vázán. Proč má takovému složení komise bránit ústavní zakotvení veřejně žaloby, pro mě zůstává záhadou.
V demokratickém právním státě je logické a nutné, že část trestních kauz končí zproštěním a obvinění se pak úspěšně domáhají odškodnění. Marie Benešová na tuto skutečnost opakovaně upozorňuje, aniž by však předložila jakoukoliv analýzu, zda je počet těchto zproštěných kauz přiměřený a zda je lze klást za vinu převážně státním zástupcům. Kdo nese odpovědnost, když je obviněný uznán vinným soudem prvního stupně a ke zproštění dojde teprve na základě rozhodnutí soudu vyššího stupně? Odškodnění se navíc přiznává i tehdy, když orgány činné v trestním řízení nepochybily, typicky v případech změny důkazní situace. Tvrzení, že Ministerstvo spravedlnosti vyplácí na odškodném milióny, je podobně přínosné jako postřeh, že se hodně krade.
Marie Benešová pokračuje v útocích na ústavní soudce kvůli vydání „volebního“ nálezu a spekuluje, co si od nálezu slibuje (sedmdesátisedmiletý) Pavel Rychetský ve své další kariéře. Představa, že každé zásadní rozhodnutí musí být nějak sobecky motivováno, zcela pomíjí realitu, jak justice ve skutečnosti funguje, a je o to víc zarážející, že jí veřejně deklaruje osoba disponující právním vzděláním nadto vykonávající funkci ministryně spravedlnosti.
Mudrování typu „Co by na současnost řekl Otakar Motejl“ pak bizarnost celého rozhovoru už jen korunuje.
Jan Lata
prezident Unie státních zástupců
