V ústavní stížnosti Maxa kriticky poukazoval na skutečnost, že proti rozhodnutí kárného senátu neexistuje řádný opravný prostředek. Nezpochybňoval to, že se dopustil průtahů. Naznačoval však, že s ohledem na některé polehčující okolnosti mohl dostat poslední šanci. Konec v justici kvůli průtahům označil za nepřiměřeně přísný postih.

ÚS už dříve konstatoval, že právní úprava, která soudci neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, není protiústavní. Nejde totiž o řízení trestní, ale disciplinární, proto nemusí být nutně dvojinstanční. Stejný názor zopakovali ústavní soudci i nyní. „Jinou otázkou samozřejmě je, zda by dvojstupňovost kárného řízení nebyla vhodná. Její řešení však Ústavnímu soudu nepřísluší,“ stojí v usnesení.

Stovky spisů

Maxa působil v civilním úseku Okresního soudu v Liberci. V době rozhodování kárného senátu mu bylo 67 let, pobíral penzi, do sedmdesátky ale ještě mohl teoreticky soudit. Průtahů v délce několika měsíců až dvou let se dopustil asi ve stovce spisů, a to i přesto, že od vedení soudu dostával úlevy.

V minulosti měl kvůli průtahům dvakrát srážky z platu. I dříve potíže přiznal a sliboval nápravu. Také při předešlém kárném řízení v roce 2016 mu bezprostředně hrozilo odvolání z funkce, nakonec mu senát dal ještě šanci s tím, že má potenciál, aby změnil svůj styl práce. Místo nuceného odchodu z justice měl snížený plat o 30 procent na 18 měsíců. Náprava se ale podle kárného senátu nedostavila.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít