Blažena Prokešová váhala docela dlouho, než přijala nabídku, aby se účastnila projektu, při kterém se bourají předsudky. Paní Prokešová je dávno na penzi a představa, že bude spát v jurtě a vyrábět s jinými seniory a také s dětmi animovaný film, ji mírně řečeno uváděla do rozpaků.

Syn jí ale přemluvil a tak penzistka odjela z Plzně na venkov. Sedí u stolku v jurtě, dívá se kreslené obrázky, ze kterých má vzniknout film a přemýšlí, co to vyvedla. „Jsem trochu zmatená, a nevím, co mám dělat. Ale snad do toho vpluju,“ říká nesměle, a zároveň se svěřuje se svými počátečními obavami. „Nemám moc ráda takové seznamování s neznámými lidmi, ale je to tu hezké a snad to zvládnu. Je to rozhodně zajímavá zkušenost,“ doplňuje.

Zajímavá zkušenost je to i pro Kamila Černého z Řevnic, muže s důstojnými prošedivělými vousy, který se pohodlně usazuje před jurtu a působí dojmem, že ho nic nerozhází. „Mě vůbec nevadí, že tu nikoho neznám. Naopak rád se seznamuju. Propojení staří, mladí, to se mi líbí, ale nevěděl jsem, co přesně budu dělat,“ přiznává.

Dvouminutový film

Stejně jako ostatní účastníci projektu Kamil Černý s pomocí lektorů vymýšlí příběh, vytváří jednotlivé obrázky, které se pak fotografují a skládají dohromady. Děti i kmeti musejí společně  vyrobit několik tisíc záběrů, aby vznikl dvouminutový animovaný film. „Vůbec jsem netušil, že to bude takhle dobré. Tady jsou profesionální lektorky, které už těch filmů udělaly dvě stě, parádní nápad,“ říká s nadšením.

Kamil Černý je rád, že tu může pracovat s dětmi ze základní školy. Jemu už vnoučata odrostla. „Nám je s manželkou smutno po dětech. Je to fakt. Děti zlobily, vnoučata zlobila a dneska jsme tam sami a nikdo o nás nestojí, takže na takové akce rád jezdím. Třeba před covidem jsem chodil číst pohádky dětem do mateřské školky.  Když je moc starých lidí pohromadě, tak to člověka dělá starým, jsme raději mezi mladými,“ přibližuje.

Mezi jurtami pobíhají děti, které dostaly ve škole volno a na starost je má učitelka Lucie Capková. Je v klidu, jejím žákům se zde stát nic nemůže. „Bezprostřední kontakt s nejstarší generací jim ve škole nedokážeme zprostředkovat, takže tohle se mi moc líbí,“ vysvětluje.

Mosty mezi generacemi staví speciální pedagog Daniel Dvořák z organizce Metaculture, který projekt vymyslel a pro děti a seniory zdarma celou akci pořádá.  „Děti a senioři se mají domluvit na nějakém tématu snímku, který má poukazovat na to, co je spojuje nebo naopak rozděluje,“ popisuje svůj nápad.

Děti a kmeti ze všech dvoudenních akcí projektu Mezigenerační mosty se opět sejdou 27. června v pražském kině Aero, kde si promítnou vyrobené animované filmy. Uvidí je společně se svými kamarády a příbuznými. „Projektem už prošlo víc než sto seniorů a zhruba čtyři sta dětí,“ dodává Daniel Dvořák.   

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít