Armáda upřesní církvím požadavek na vojenské kaplany
Ministr obrany Alexandr Vondra a pražský arcibiskup Dominik Duka dnes odpoledne podepíší dodatek k dohodě o duchovní službě, který stanoví poměr počtu vojenských kaplanů z jednotlivých církví v armádě. Také upřesňuje kritéria, na jejichž základě jsou duchovní pro službu vojenských kaplanů vybíráni.
Dodatek doplňuje a upřesňuje znění dohody z roku 1998, kdy se duchovní do armády po 50 letech vrátili.
„Není to otázka nějaké inovace, není to otázka tvorby nové dohody nebo nahrazování něčeho. Je to dopřesnění rozměrů spolupráce mezi ministerstvem obrany a Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví ve prospěch vojáků,“ potvrzuje hlavní armádní kaplan Jan Kozler.
Svůj podpis proto ke smlouvě připojí také Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví.
První český vojenský kaplan Tomáš Holub přibližuje význam armádních duchovních
„Pro mě je radostí, že k tomuto podpisu teďka dochází, protože já stále jsme v pozici poradce ministra obrany, tak vlastně to je stále také moje dítě. Dopřesňuje takové konkrétnosti, které ukazují, že armáda to nejenom s duchovní službou zkouší, ale že už plánuje dlouhodobě a vytváří podmínky, které vedou k tomu, aby duchovní služba mohla v nějakém dlouhodobějším procesu stále být k dispozici pro vojáky, kteří působí nejen v zahraničí, ale i u nás doma,“ říká první český vojenský kaplan Tomáš Holub.
Podmínky dodatku podle něj stanovují, kolik kaplanů mají dát jednotlivé církve k dispozici. Spíše než o konkrétní čísla se ale jedná o prohloubení komunikace o zapojení duchovní služby do struktury české armády, dodává.
„Jde spíše o to, aby si církve uvědomily závazek, že musí připravovat některé své duchovní na tuto službu. A otázka toho, jestli jedna církev bude mít více či méně je otázka, která v podstatě vůbec není tématem tohoto dodatku. Je to mnohem více o tom, aby tady byla připravenost ze strany církví a aby se zapojily i ty církve, které v současné době zapojeny nejsou,“ vysvětluje Holub.
Armádní duchovní drží pohormadě
Konkrétní počet kaplanů podle něj nicméně vychází z počtu duchovních a věřících dané církve. Armáda má v současnosti 27 kaplanů ze sedmi křesťanských církví, jejich maximální počet je 40.
„Záleží na tom, jak bude vypadat struktura armády. V případě, kdyby struktura armády byla tak jak v současné době, tak si myslím, že 40 stačí. V případě, že se bude struktura měnit, dokážu si představit i číslo nižší,“ uvažuje Holub.
Kaplani podle něj rozhodně nikoho nepřesvědčují, aby se přidal k jejich náboženství. Dohodli se prý, že o Bohu nikdy nezačnou mluvit jako první.
„My nabízíme naslouchání a lidskou blízkost a otázka o Bohu je otázka, která se docela často z toho vyvine,“ říká Holub. Přínos duchovní služby pro vojáky je pak podle něj významný:
„Já jsem přesvědčen, a je to otázka mé osobní zkušenosti a potom i reflexe v rovině hovorů s veliteli a i s politickými představiteli armády, že duchovní služba je silou, která je plně integrovaná v armádě, a zároveň má obrovské privilegium, že může vnímat vojáka na prvním místě jako člověka, ne jenom jako zrnko v nějakém stroji, který musí dostát pragmaticky nějakému cíli. A tento lidský rozměr je něco, co myslím, že pro demokratickou armádu je naprosto zásadní.“
Od roku 1996 se zúčastnilo zahraničních misí více než 30 kaplanů. Sám Holub se v letech 1996 a 1997 vypravil s českými příslušníky sil IFOR/SFOR do Bosny a Hercegoviny.
Kaplani podle Ženevských konvencí v běžných situacích nenosí osobní zbraně. Existují ale výjimečné situace, které nastaly například v Afghánistánu, kdy nenošení zbraní znamená stát se specifickým cílem, vysvětluje Holub. Dodává ale, že ani pak zbraně nepoužívají.
Po skončení mise si prý duchovní podporu dávají především sami kaplani mezi sebou. „Partu duchovních, kteří drží tak hezky pohromadě, jsem vlastně nikde jinde nezažil než v armádě,“ uzavírá.
