Nahradil vznešenější konstrukci a několikrát změnil jméno. Štefánikův most je v provozu už 70 let
Do provozu byl silniční a tramvajový Štefánikův most uveden 29. září 1951, kdy nahradil visutý řetězový most císaře Františka Josefa I. Ten sloužil od roku 1868 a podle historika architektury Richarda Biegela už v polovině 20. století nenabízel dostatečnou kapacitu. Sedmdesát let stará železobetonová kontrukce podle něj lépe zapadá mezi další pražské mosty. „Vytváří jednotu a nevytvářejí dominanty,“ říká pro Radiožurnál Biegel.
Štefánikův most byl v současné podobě uveden do provozu přesně před 70 lety. „Zajímavé je, že se na něm podílel Vlastislav Hofman, což byl kubistický architekt z počátku století, čili zase hluboká kontinuita. Realizován byl ale až na počátku 50. let a to už v době, kdy architektuře vládla sorela (Socialistický realismus - pozn. red.), úplně jiný styl plný historických návratů a ideologických tendencí. Na tom mostě to nepoznáte,“ říká k funkcionalistické stavbě historik architektury Richard Biegel.
Funkcionalismus podle něj „klame tělem svou jednoduchostí“. Té je ale složité dosáhnout. „Musíte trefit proporce a pracovat s detaily. Elegantně je řešené třeba zábradlí, schodiště. A také nám most ukazuje, jak silná byla architektura druhé poloviny 40. let,“ upozorňuje Biegel.
Železobetonová konstrukce stojí na místě, kde byl dřív most císaře Františka Josefa I. Ten byl daleko komplikovanější a zdobnější. „Nedostačoval ale kapacitou. Vznikl v 60. letech 19. století a byla to neuvěřitelně smělá konstrukce. Byl vlastně konstruktivistický. To znamená, že ukazoval všechno, co železo dovede – veliké věže, které drží řetězy,“ popisuje historik.
Má za to, že Štefánikův most mezi další pražské mosty zapadá lépe. „Vznikl koncept mostů klenutých, které se trošku stahují. Vytváří jednotu a nevytvářejí dominanty. Díky tomu ta pražská mostní, ale i celoměstská krajina působí jinak, protože mosty jsou v takových uzlových bodech a svou skromností nechávají promluvit historické stavby kolem sebe,“ míní Biegel.
I původní řetězový most se za první republiky jmenoval Štefánikův. Za války dostal politicky neutrální jméno Most Leoše Janáčka. Komunisté ho pak překřtili na Švermův most po funkcionáři Janu Švermovi. Původní jméno se stavbě vrátilo až na začátku 90. let.
Původní most Františka Josefa I.
Visutý řetězový most císaře Františka Josefa I., který byl lidově nazýván Eliščin most podle císařovy manželky Alžběty (Elišky), se stavěl od roku 1865 a otevřen byl 13. května 1868. Most, jenž se v letech 1919 - 1940 nazýval Štefánikův most, pak pět let most Leoše Janáčka a v letech 1945 - 1947 opět Štefánikův most, byl v roce 1941 z havarijních důvodů vyřazen z provozu a paralelně bylo postaveno dřevené provizórium i pro provoz tramvají. Most byl demontován v roce 1947, jeho nejcennější části (pohyblivá ložiska s částmi lan a litinového cimbuří) byly uloženy v depozitáři technického muzea na Invalidovně.
