Pivo, pálenka a cinkání sklenic. K léčbě alkoholiků používají v Plzni virtuální hospodu
Hostinský, štamgasti, pivo, kořalka a cinkot sklenic. Plzeňská fakultní nemocnice léčí pacienty závislé na alkoholu v Česku neobvyklým způsobem. Podívají se do virtuální hospody, kde si nesmí dát pivo ani pálenku. Zátěžový simulátor je má připravit na reálné situace, které je po opuštění kliniky čekají.
„Už jsem tě tu dlouho neviděl, jsi vyléčený? Jdeš si s námi dát jedno?“ zní ze simulátoru zátěžového prostředí, který používá Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Plzeň.
Pivo, pálenka a cinkání sklenic. K léčbě alkoholiků používají v Plzni virtuální hospodu. Natáčela reportérka Jana Kosová
Simulátor zátěžového prostředí má oddělení pro léčbu závislostí svou místnost. Pacient si sedne za stůl, dostane 3D brýle a před sebou má plátno, na které dataprojektor promítá restauraci. Pomocí myši a klávesnice se po ní může pohybovat.
Může si sednout ke stolu štamgastů a objednat si třeba pivo. Cíl je ale opačný, pacienti musí odolat a alkohol si nedat.
„Na klinice jsou v chráněném prostředí. Říkali jsme si, že potřebujeme něco jako trojského koně, který jim zprostředkuje realitu, co je čeká, až vyjdou ven, když se začnou opět scházet se svými kamarády a navštíví hostinské zařízení. Uvědomí si, že je to pro ně opravdu velice náročné,“ vysvětluje doktor Jiří Podlipný, který s nápadem přišel.
A jak hodnotí přístroj sami pacienti? „Reakce byly různé, často byly hodně blízko tomu, co by pro nás bylo povzbudivou odpovědí. Někteří pacienti mají i jiný vzorec konzumace alkoholu, než je v restauracích, a někteří z nich pak na toto prostředí reagují slabě nebo jinak. Nicméně v zásadě je to pro ně většinou silný podnět a zážitek,“ přibližuje doktor Milan Beniš.
138 litrů. Češi loni vypili nejméně piva za posledních padesát let
Číst článek
Simulátor zátěžového prostředí vznikl díky spolupráci lékařů z psychiatrie se Západočeskou univerzitou v Plzni, kde se do projektu pustili Petr Hořejší a Jiří Polcar z fakulty strojní.
„Máme v týmu modeláře, který podle skutečné hospody vymodeloval tu naši virtuální. Pak máme animátora, který připravil všechny modely postav, jejich animace a podobně. Co se týče ruchu na pozadí hospody, tak to jsme vlezli s několika diktafony do hospody, která sloužila jako předloha pro náš virtuální model, a tam jsme strávili večer, abychom nahráli autentické zvuky,“ přibližuje Polcar.
Pro pacienty není léčba pomocí simulátoru povinná. Pokud se pro ni rozhodnou, tak během sedmitýdenní hospitalizace ji absolvují třikrát.
