„Opři si bradu a čelíčko a koukej před sebe. Vidíš tam nějaký obrázek?“ ptá se malého pacienta při předoperačním vyšetření oční lékařka Lucie Hradílková. Osmiletému Tomáškovi právě měří počet dioptrií. Jednu operaci už má malý školák za sebou, teď ho čeká druhá. Potíže se šilháním měl Tomáš od narození.

„Nejdřív jsme dostali brýle a pak se to začalo řešit operativně ve čtyřech letech. Ty oči mu ještě ujíždí, chce to jenom trošičku dorovnat, aby je měl rovně, popisuje maminka Věra Škvarilová

„Hlavní příčina šilhání u dětí je špatná koordinace pohyblivosti a senzoriky očí s mozkem,“ popisuje primář oční kliniky dětí a dospělých Milan Odehnal. Na opakovaný zákrok musí jít podle něj přibližně čtvrtina malých pacientů.

„Vývoj do těch pěti nebo šesti let může kolikrát překvapivě změnit i to postavení těch očí. Tady u Tomáška to šilhání původně bylo směrem dovnitř k nosu, proto jsme se rozhodli k tomu operování. To se povedlo, oči byly úplně v rovině. Ale jak roste a dioptrie se mění, tak je tam hraniční šilhání do jiného směru ven. Takže to chceme ještě malinko upravit, aby měl lepší podmínky pro to koukání,“ popisuje lékař.

Při pohledu do Tomáškových očí by ale člověk neřekl, že šilhá. „Šilhání už je zbytkové. Občasné zašilhávání u malinkého dítěte je v normě. Ale rok staré dítě, které bude pořád každý den šilhat, už není normální a takové dítě zaslouží vyšetření odborným lékařem,“ vysvětluje primář Milan Odehnal.

V případě, že se šilhání u dítěte potvrdí, udělá lékař komplexní prohlídku očí a zjistí, kolik má dioptrií. Přibližně třetině dětí pomůže samotné šilhání spravit jen nasazení brýlí. Někdy se šilhání pojí také s tupozrakostí. „Když víme, že dítě špatně vidí, je nutné to tupozraké oko cvičit přibližně do pěti až šesti let. Pak už není čas,“ popisuje lékař.

Pokud dítě šilhá a zároveň má oko tupozraké, nosí kromě brýlí také okluzor. Na operaci jde dítě až ve chvíli, kdy má přibližně podobnou zrakovou ostrost na obou očích. Většinou je to rok poté, co lékaři šilhání diagnostikují. Druhý den už leží malý Tomáš v plné anestezii na operačním sále. Lékaři mu během zákroku oslabí okohybné svaly obou očí. Tím je dostanou do paralelního postavení.

„Sestřička nám připravila stolek se všemi nástroji. Máme tady skalpel a pinzety. Teď nůžkami otevíráme spojivkový vak, to je taková bílá hmota na oku, pod kterou obnažujeme svaly okohybné,“ popisuje přímo na sále operační postup primář Milan Odehnal.

„Zevní přímý sval jsem si našel, zajistil stehy a odstřihnul od jeho úponu. Sval posouváme asi o 4 milimetry dál. Čili jsme vlastně provedli posunutí dozadu oslabení zevního přímého svalu jednoho oka. Budeme ještě dělat druhé oko. Operací neměníme ani počet dioptrií ani to, jak bude vidět. Máme tam pouze lepší podmínky pro koukání a kosmeticky to upravíme,“ zdůrazňuje lékař.

Po přibližně půl hodině je operace u konce. Nejvhodnější je šilhání u dětí řešit ještě v předškolním věku, aby byl zrak v pořádku před nástupem do první třídy.

Andrea Skalická Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít