Jedovaté látky, autismus či vznik rakoviny. Při hledání informací o očkování lidé na internetu narazí na řadu dezinformací. Podle předsedy České vakcinologické společnosti Romana Prymuly můžou právě mýty šířené na sociálních sítích za klesající proočkovanost v Česku. „Zejména mladé matky jsou tam pod neuvěřitelnou palbou,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Jaké mýty o očkování existují? Jak se vakcíny testují a jaká rizika skutečně přinášejí?

Rozhovor/Data Praha 17:15 22. dubna 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Při pročítání diskusních fór na internetu jsem narazila na velké množství dost znepokojivých tvrzení o očkování i dezinformací. Například maminka, která se na facebooku ptala, zda má očkovat svou dceru proti rakovině děložního čípku, se dozvěděla, že jde o extrémně škodlivou záležitost a že dokonce nemoc přivodí...
Přitom zrovna tohle očkování je jeden z nejjednodušších příkladů toho, jak si ukázat, že vakcinace funguje. Ročně diagnostikujeme 1000 nových onemocnění a zhruba 400 z takhle nemocných žen každý rok zemře.

Vakcína chrání před více než 80 procenty nejčastějších virů, které karcinom způsobují. V dlouhodobém slova smyslu tedy zachráníme stovky žen ročně. To je vysoké číslo. Ale jak je vidět, ani tohle nestačí.

Jaké další časté dezinformace o očkování zaznamenáváte? Stále se opakují ty samé – jako například spojování očkování s autismem -, nebo se objevují i nové?
Ty základní se opakují. Že očkování způsobuje autismus, to je jeden z nejstarších mýtů, který byl opakovaně vyvrácen. Teď zase vyšla rozsáhlá studie na desítkách tisíc lidí z Dánska, kde je to vyvráceno. A přesto v řadě zemí fenomén Andrew Wakefielda žije a lidé tvrdí, že spalničková vakcína způsobuje autismus.

Wakefieldova studie obletěla svět v roce 1998 a byla vyvrácena mnoha výzkumy, její autor byl usvědčen z podvodu a vyloučen z britské lékařské komory. Jeho teorie už by měla být passé. Získává druhý dech právě kvůli internetu?
Určitě. Lidé se v podstatě přestávají bát, když se nic neděje. Nastává nálada, že není třeba se očkovat. A potom, když přijde epidemie, řada rodičů změní názor. Ale samozřejmě jsou skalní odpůrci, kteří prostě nechtějí a hledají jakoukoliv argumentaci.

K argumentům odpůrců očkování se ještě dostaneme. Ale když se zastavíme u klesající proočkovanosti v Česku - jsou to podle vás právě sociální sítě a na nich šířené mýty, co stojí za tímto trendem? Jde to takhle přímo spojovat?
Určitě, jsem o tom přesvědčen. Zejména mladé matky jsou tam pod neuvěřitelnou palbou. Jedna maminka si mi stěžovala, že tam vyjádřila proočkovací názor a že jí bylo naznačeno, že tam na to nejsou zvědaví. Někdy je to poměrně nevybíravý tlak. A samozřejmě, že pokud je maminka nebo nastávající maminka citlivější a zároveň na internetu naráží na podobné informace, nepřispívá to k velké důvěře v očkování.

Lidé se například bojí, že v očkování mohou být škodlivé látky...
Častým mýtem je kontaminace vakcín rtutí nebo vůbec obsah rtuti, hliníku nebo formaldehydu ve vakcínách. Zrovna jsem se zúčastnil kongresu, kde se mimo jiné zmiňovalo, jak jsou tyhle mýty absurdní. Odpůrci očkování namítají, že je ve vakcíně formaldehyd. Jeho množství je ale extrémně nízké.

Formadehyd se navíc normálně vyskytuje v našich biochemických cyklech. V jedné hrušce je formaldehydu mnohem víc než ve vakcíně. Když se vakcíny analyzovaly, vyšly výzkumníkům stovky různých látek a sloučenin, které jsou v množství, kdy nemají žádnou biologickou odezvu. Ale když se ta informace takhle zveřejní... opět jde o snahu podkopat důvěru ve vakcíny. Kdybych tímhle způsobem vzal nanokontaminaci třeba mléka, tak tam najdu hrozné věci.

Spalničky jsou vážné onemocnění, varují lékaři. Proočkovanost stále klesá, nemoc se nyní může šířit

Číst článek

Daří se lékařům tyhle věci dostatečně vysvětlovat? Uživatelé sociálních sítí si na internet často vyloženě chodí pro radu. Stěžují si třeba na pocit, že jim lékař pouze diktuje. V souvislosti s tím se šíří i mýty o tom, že doktoři některé věci schválně zamlčují. Existují školení, jak vakcinaci rodičům lépe a srozumitelně popsat?
Jsou různé kurzy, které se pořádají v rámci kontinuálního vzdělávání. Chtěli bychom mít i certifikovaný odborný kurz pro lékaře. Je pravda, že v běžném režimu má lékař poměrně málo času na to, aby mohl s rodičem komunikovat. Druhým extrémem je ale sled otázek, na které by musel sepsat monografii a byl by s pacientem dvě hodiny.

Ano, jsou i lékaři, kteří komunikují nedostatečně a dávají rodičům jen příbalovou informaci, kde jsou informace možná až moc podrobné. Vyskytují se tam i problémy, které ani nemají vztah k dané vakcíně, ale byly v časové souvislosti popsány třeba jednou na celém světě. Rodič, který si to přečte, se vyděsí, že dítě vakcína oslepí, ohluší, bude trvale nemocné a tak dále. To je druhá stránka obrovské informovanosti, kterou všichni chtějí.

Někdy se rodič zbytečně vystraší, protože si neuvědomuje, že těch vakcín bylo na světě aplikováno třeba dvacet milionů a tohle se stalo v jednom případě. On to bere tak, že to může způsobit téměř každá vakcína.

Na druhou stranu, rodič, který si něco takového přečte, si zřejmě řekne: Co když zrovna moje dítě bude to jediné nešťastné s nejhorší reakcí na látku?
To je přesně ono. Chceme vysokou informovanost - a je to tak správně. Ale když se nad tím člověk zamýšlí, zjistí, že je to obrovská změť, ve které se rodič logicky nemůže orientovat. Dostává široké spektrum informací vyžadujících odborný background.

Uvnitř facebookových skupin a diskusních fór potom například hledají odpovědi na to, zda jsou očkovací látky dostatečně testovány.
Protože je snaha bez faktů tvrdit, že se netestují nebo se to dělá jenom krátkodobě. Nejprve se ale vakcína testuje na preklinických modelech, potom na zvířatech a potom na lidské populaci.

Nejdříve je první fáze, kdy se testuje na několika dobrovolnících. Následně ve studiích, kde je třeba 200 dětí. Hledají se různé kombinace dávkování - jak by měla být vakcína silná, jaké je optimální schéma. Rozhodující je potom třetí fáze, kdy se na větším souboru 3000 dětí hledá, jestli tam není nějaká reakce, která by znemožňovala registraci dané vakcíny. To už je takový počet, že by se tam nějaké reakce měly projevit.

Tenhle objem ale není dostatečný na nějaké vzácné reakce, které se objevují s frekvencí 1 na 10 000 a nebo 1 na milion. Proto existuje ještě fáze, kdy se monitorují i tyto reakce, přestože v reálu už je vakcína registrovaná. Z hlediska své ochrany firmy vypisují opravdu všechno, aby se potom nemusely soudit, že reakci neuvedly. Takže když kdykoliv zjistí, že se tam vyskytla nějaká reakce, byť se neprokáže, že byla způsobena tou vakcínou, tak ji do příbalové informace uvádí.

Takže pokud jde o očkovací látky v Česku, jsou vedlejší účinky zmapovány? Co říkáte na námitky, že se bagatelizují a ani se nemonitorují?
Máme přehled jednak díky příbalovým informacím, z klinických studií. A potom existuje systém Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který sbírá reakce a hlášení o reakcích, které se v Česku staly. Mohou je hlásit jak lékaři, tak nelékaři a rodiče, prakticky všichni. Problém je, že v tomhle systému je velká podhlášenost, protože když vezmeme informaci z letáku, že se nějaký účinek vyskytuje jeden na sto případů, tak je logické, že když naočkujeme 100 000 vakcín, že by tam mělo být tisíc hlášení. Ale to tam zdaleka není. Podhlášenost se však týká nezávažných případů. Nedovedu si představit, že by se do systému nedostalo třeba úmrtí po očkování a nebo nějaká neurologická komplikace, která je setrvalá. U závažných forem podle mě podhlášenost není.

2:34

Svět ohrožují spalničky. Loni se jimi nakazilo dvakrát víc lidí než rok předtím, přibývá jich i v Evropě

Číst článek

Ke kolika závažným a trvalým zdravotním problémům po očkování v Česku dochází?
Databáze, která bude hodnotit závažné nežádoucí příznaky, které následně budou odškodněny, se teď bude vytvářet. Zatím tedy mohu vycházet jen z dat, která jsou v zahraničí. Například v americkém systému jsou to jednotky stovek. Když se to přepočte na českou populaci, tak se dostaneme na čísla kolem pěti za rok. Pět případů by tu mělo být, pokud by to odpovídalo mezinárodním podmínkám a myslím, že není důvod, aby to bylo jinak. Ročně přitom očkujeme asi 500 tisíc dětí a k tomu přichází v úvahu ještě dospělá populace. Takže můžeme odhadovat, že je ročně naočkován až milion lidí.

Riziko je tedy velmi malé. Ale přesto – a opět jde o častý argument lidí diskutujících o vakcínách - je nutné očkovat i proti nemocem, které jsou v Česku vymýcené?
Tady se často naráží na dětskou obrnu. U nás opravdu nebyla od roku 1960, ale problém je, že se ve světe stále vyskytuje. Ten problém je opravdu složitější. Od roku 1999 se na světě například nevyskytla dětská přenosná obrna typu 2. Máme typy 1, 2, 3 a ta dvojka se tu opravdu takhle dlouho nevyskytovala. Takže se v roce 2015 rozhodlo, že už se proti poliu (obrně, pozn.red.) 2 nebude očkovat a bude se očkovat jen proti 1 a 3. Jenže co se nestalo - rok poté se dvojka vyskytla. Polio je například v odpadních vodách, různě v životním prostředí. Takže se nyní řeší, jestli se to nebude do vakcíny vracet. To znamená, že u toho polia musíme očkovat ještě nějakou dobu poté, aby skutečně došlo k vymizení viru ze světové populace. Potom můžeme skončit. Do té doby by to nebylo moudré, protože budeme mít neproočkovanou populaci, někdo sem zatáhne obrnu a my budeme mít obrovské epidemie.

Kritické hlasy volají také po posunutí očkování do pozdějšího věku? Neřešilo by to v některých ohledech problém s klesající proočkovaností populace?
To je další věc, která je mýtem, vlastně to není ani mýtus - je to realita, ale lidé nevidí tu druhou stranu mince. Je jasné, že imunitní systém do dvou let není vyzrálý. A to také znamená, že je náchylný k různým infekcím.

V prvním roce života je k nim organismus náchylný nejvíc a my očkujeme proto, abychom se jim vyhnuli. Posouvání očkování dál a dál by nepřinášelo kýžený efekt, takže bychom tu skupinu nechránili. V minulosti umřelo několik dětí, které nebyly očkovány proti černému kašli, byly přitom v kategorii ,do jednoho roku‘.

Důvod, abychom očkovali, je zřejmý. Zda je kalendář optimální, je věc diskuse, není to nic fixního. Nedávno jsme i řadu věcí měnili, roztáhli jsme například očkovací schéma proti spalničkám.

Vysvětlil jste mi řadu věcí, na které bych na sociálních sítích dostala jiné odpovědi. Sám jste řekl, že mýty o očkování šířené v tomhle prostoru stojí za klesající proočkovaností v Česku. Není to tím, že lidé nemají dost informací z oficiálních míst? Nezaspalo v tomhle ohledu i ministerstvo?
To připouštím. Nejen ministerstvo, ale i odborná společnost podceňovala nálady ve společnosti. Ono to spolu souvisí, čím více je různých mýtů, tím více narůstá klima, že očkování je něco nedobrého. Ta komunikace měla být intenzivnější. Ty konverzace se hodně soustřeďují právě na sociální sítě, což znamená potřebu totálně přestavět komunikační strategie.

Podnikáte nějaké kroky?
Teď už ano. Například několik dní zpátky se na webu ministerstva zdravotnictví objevily informace právě o mýtech a faktech v oblasti očkování a jsou tam vysvětleny základní věci, o kterých se diskutuje.

Daniela Brodcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít