Dříve nedostupná, dnes pro každého, kdo ji potřebuje. Na dialýzu ledvin chodí v Česku šest tisíc lidí
Je Světový den ledvin. V Česku aktuálně chodí na pravidelné dialýzy víc než šest tisíc lidí. Vyplývá to z dat nefrologické společnosti. K této léčbě se tak dostanou všichni pacienti, kterým ledviny selžou. Nebylo tomu tak ale vždy.
„Lidé chodí na osm hodin do práce, já chodím na pět hodin na dialýzu,“ říká Radiožurnálu pacientka Jana Bosáková. Dialýzu začala podstupovat už v roce 1983, tedy před 40 lety.
Jak dlouho dialýza trvá? A jak funguje? Poslechněte si reportáž ke Světovému dni ledvin
„Měla jsem velkou chřipku, angínu. Tenkrát jsem byla v Tatrách, nemohla jsem se z toho vyléčit. Paní doktorka mi změřila tlak, měla jsem ho strašně vysoký. A pak to šlo ráz na ráz,“ popisuje Bosáková.
Na autoimunitní postižení ledvinných klubíček se u ní přišlo ve 22 letech. Na život s dialýzou je zvyklá, žádná velká omezení nepociťuje.
„Prakticky můžeme jezdit všude po světě. Dialyzační střediska jsou myslím i v Africe, v Americe i v Jižní Americe. Dnes jsou dialýzy tak kvalitní, že vám je opravdu dobře. Opravdu nevím, že bych něco nemohla dělat,“ dodává pacientka.
Léčba každému
Pacientka na dialýzu chodila ještě za socialismu, kdy péče nebyla běžně dostupná. To se změnilo v 90. letech. Dnes už je u nás dialyzační léčba samozřejmostí pro všechny pacienty, kteří ji potřebují.
„Každému pacientovi, který dospěje do stadia selhání ledvin a potřebuje dialyzační léčbu, se mu jí dostane. To v řadě regionů světa není tak samozřejmé,“ vysvětluje Barbora Szonowská, primářka dialyzačního střediska Fresenius ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze.
„Pomocí jehel nebo pomocí dialyzační hadičky se odvádí krev z pacienta do dialyzačního přístroje. Proti toku krve proudí dialyzační roztok, potkávají se tady v dialyzačním filtru neboli membráně. Dochází tam pomocí difuze a dalších fyzikálních dějů k tomu, že toxiny a přebytečná voda odchází z pacienta na stranu uměle vytvořené moči, tedy dialyzátu. Očištěná krev se vrací zpátky,“ popisuje Szonowská.
‚Zhruba každý desátý‘
Sestry pečují o správný chod přístrojů po celou dobu dialýzy. Ta trvá zpravidla čtyři až pět hodin.
„Máme tři signalizace. Máme červený, oranžový a zelený alarm. Červený je rychlý alarm, na ten sestra musí přijít, protože přístroj se zastaví a krev stojí. Sestra tak musí rychle řešit problém,“ říká vrchní sestra Martina Halászová.
„Pak máme informativní alarm, to je oranžový, kde jsou informace ohledně toho, že se něco nesplní nebo že tlak je mimo hranice. Zelená zóna znamená, že je všechno v pořádku,“ dodává.
Více než 30 procent pacientů potřebuje dialýzu v důsledku komplikací cukrovky. K selhání ledvin může také dojít při dlouho neléčeném vysokém tlaku.
„Zhruba každý desátý až dvanáctý dospělý člověk má nějakým způsobem sníženou funkci ledvin. Z toho jedno procento dospívá do stadia selhání ledvin. V absolutních číslech v České republice je to kolem 12 tisíc pacientů. Zhruba polovina z nich je dialyzovaná, druhá žije s funkčním transplantovaným štěpem,“ doplňuje primářka dialyzačního střediska Szonowská.
Nejlepším řešením selhání ledvin je právě jejich transplantace. Po transplantaci pacienti trvale užívají imunosupresivní léky.
