Po stopách duchů. Nedokončený mrakodrap v Bangkoku láká turisty, přízrakům nosí limonádu
Přímo v centru thajské metropole stojí už 30 let dům, který měl být jednou z nejprestižnějších adres ve městě. Jenže přišla ekonomické krize a všechno je jinak. Domem se dnes prohání horký thajský vítr a duchové. Majitele tahle nálepka trápí a pořád doufá, že nakonec se mu – svým způsobem prokletou stavbu – podaří dostavět a byty v ní prodat.
„Vždyť to vždycky všude mají na každém kroku – a když to člověk potřebuje, tak to nikde nemají,“ rozčiluje se slečna Veronika v centru 15milionového Bangkoku. Podle Thajců je tohle město rejdištěm PHI – neboli hladových duchů. Kdo je chce potkat, musí se ale prý chránit. My je i přes riziko potkat toužíme, proto sháníme obětiny: čerstvou květinu, ovoce a červenou limonádu. Nejlépe s brčkem, aby to duchové měli pohodlnější.
„To červený pití jsme měli koupit proto, že ve středověku se dávala krev. Opravdová krev,“ dodává pro Radiožurnál Veronika.
Na břehu řeky stojí padesátipodlažní mrakodrap Sathorn Unique Tower. Ekonomická krize na začátku 90. let zasáhla jeho stavitele tak silně, že jim došly peníze a nikdy ho nedostavěly. Teď přitahuje lovce duchů, sprejery a podivné existence. Pro většinu Thajců je to suverénně nejstrašidelnější místo v celém království.
„Nevím, co sem lidí láká. Před lety se ve 43. patře oběsil nějaký švédský turista. Jeho tělo prý objevil mladý Thajec, za kterým přišel duch toho Švéda a nabádal ho, ať tělo najde a odnese pryč. Já si spíš myslím, že v tom byly drogy, nebo alkohol," vysvětluje mi pan Pansit Torsuwan, majitel mrakodrapu a podnikatel s realitami.
Sám v duchy věří, má s nimi osobní zkušenost, ale že by se mu proháněli po dlouhých chodbách a kuli pikle právě tady, tomu moc nevěří. „Ale duch za mnou jednou přišel. Nad ránem mě v posteli cosi začalo hladit ve vlasech, bylo to v podstatě příjemné. Potom jsem spatřil takovou neurčitou postavu, měla ženskou tvář, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Ženský duch tohle prý dělá rád,“ vypráví Torsuwan.
Schody nemají zábradlí, balkony nemají ochozy a šachty hluboké desítky metrů nemají žádné mříže. Jít sem za tmy je sebevražda. Jenže výhled na město andělů, jak sami Thajci nazývají Bangkok, je z každého patra úchvatný.
To, že duchové sdílejí s lidmi jejich domy, auta i postele berou Thajci, ale třeba i Laosané jako hotovou věc. Nelze se jich prý zbavit, ale dá se s nimi většinou domluvit. „Jsou jako takový silnější, starší brácha. Platíte mu vlastně výpalné v podobě obětin. Květiny, limonády, někdy nějaký ten alkohol – ten mají také rádi. A on vás za to potom neobtěžuje. Ale běda, když na toho staršího bráchu zapomenete,“ popisuje mladík jménem Chan Chai.
Výhled byl skvělý, ale duchové tentokrát nepřišli. Najednou se objevil starší pán, který dupe do schodů v opačném směru. Na otázku, kam má namířeno, odpovídá, že se jde zeptat duchů do 43. patra na to, která čísla vyhrají příští týden v celostátní loterii.
