‚Žádný mobil ani internet.‘ Účastníci kurzu osobního rozvoje se vydávají přes pohoří Altaj
Účastníci kurzu Život je gotickej pes se už podvanácté vydali do divokých hor, a to na cestu přes asijské pohoří Altaj. Zhruba dvacítce účastníků má dvoutýdenní putování na sněžnicích pomoci s jejich vlastním osobním rozvojem. „Do kurzu osobního rozvoje se hlásí lidé ze všech možných oborů,“ vysvětluje z Altaje šéf výpravy Miroslav Hanuš.
Do kurzu osobního rozvoje se hlásí lidé ze všech možných oborů, vysvětluje šéf výpravy Miroslav Hanuš
Proč se má člověk vydat uprostřed zimy do hor někde na Sibiři, kde se dají čekat teploty možná až desítky stupňů pod nulou?
Žijeme v bohaté evropské zemi, aniž si to uvědomujeme. Jsme vystaveni denně desítkám případů civilizační zátěže – emaily, telefonáty, smsky. A to nás, aniž si to uvědomujeme, úspěšně domestikuje. Pozorujeme různé pandemie, obezity, lidé mají sníženou odolnost proti zátěži, mnozí lidé hledají smysl života. A náš kurz je drobným vykročením při hledání cesty k sobě, zdravému životnímu stylu a budování odolnosti.
Jak si máme představit, že funguje osobní rozvoj? Vydám se do hor a stane se ze mne lepší člověk?
Ono to je přirozené. Zítra nastupujeme do pustiny jižního Altaje, lidé zažívají dobrovolnou skromnost. Musí se rozhodnout, co sebou vzít a co ne. Nefunguje tady mobil, nebudou na internetu, nebudou vyrušení civilizačními šumy. A soustředíme se na to podstatné – máme ujít každý den nějakou trasu a musíme se o sebe postarat. Udělat oheň, uvařit si. A tohle všechno udělá malou, drobnou změnu, která se projeví až po návratu domů.
Jak se dá na takovou výpravu připravit?
Náš kurz je koncipován tak, aby to zvládli všichni lidé, kteří se přihlásí. Dva měsíce před kurzem jsme měli takzvaný prolog, kde si vyzkoušeli během třech dnů projít Jizerské hory, spali venku. A když je to nakoplo, tak na tom začali pracovat, ob den začali chodit s baťohy, trochu se otužovat. A to je základ, aby to úspěšně zvládli.
Jací lidé se na takou akci hlásí?
Jsou to studenti, zahradníci, máme tady květinářku, konstruktéra. Je to nejrůznější skladba z celé republiky, nedá se říct, že to je jedno typické zaměstnání. Jsou to lidé z celé republiky, ze všech možných oborů.
V jakých podmínkách se tam pohybujete?
Aktuálně je tady minus 18 stupňů. Budeme mít podle předpovědi krásné počasí, je tady jenom půl metru. Loni tady měli dva a půl metru. Před čtyřmi lety jsme tady zažili extrém až minus 42, to už je zima. Ale ta zima není taková jako u nás, my máme velmi vlhkou zimu, v minus pěti je vám chladno. Tady je zima suchá, takže i teploty kolem minus 15, 20 jsou velmi přirozené a běžné. Velmi rychle se na ně adaptujete.
