Volby s Jindřichem Šídlem: Česko se mění, může za to ale i enormní množství propadlých hlasů

Česko se po víkendových sněmovních volbách ocitlo, dá se říct, v nové politické realitě, alespoň pokud se na ni díváme perspektivou obsazení dolní komory českého parlamentu. Volby vyhrála koalice Spolu. Hnutí ANO skončilo druhé a míří zřejmě do opozice. Třetí je koalice Pirátů a STAN. Jako další uskupení, poslední, se dostala do sněmovny SPD. Jindřichu, jaká je to zpráva? Co jsme se prostřednictvím voleb a výsledku dozvěděli?
Hodně se to interpretuje, jako že Česko dospělo k nějaké zásadní změně. Ona to zásadní změna samozřejmě je, protože po osmi letech končí éra spojená s Andrejem Babišem, sociálními demokraty – také není třeba zapomenout – a silou prezidenta Zemana. To je pravda.

Na druhou stranu je myslím potřeba pořád opakovat, že k tomuto výsledku země dospěla zejména proto, že propadlo enormní množství hlasů. Myslím, že nejvíce v polistopadové historii. Sociální demokraté, Přísaha, komunisté i nakonec Trikolóra odebrali spoustu hlasů. Kdyby se alespoň jedna z těchto stran dostala, vypadalo by to také jinak. Což nemá snižovat výkon koalice Spolu, která překvapila možná i sama sebe – budou tvrdit, že s tím počítali, nicméně letos na jaře výzkumy vypadaly prostě jinak. Ale když se podíváme na zisky třeba hnutí ANO, tak je v podstatě úplně stejný jako v roce 2017. Po čtyřech letech vlády, s tím, co mají za sebou, s tím, že řešili rok a půl covid, pořád dokáží přesvědčit milion a půl voličů.

Jak zmiňuješ, zdá se, že vítězství Spolu samotnou koalici tak trochu zaskočilo. Co se stalo, že nakonec koalice Spolu přeskočila ANO. Spletly se průzkumy, spletli se sociologové, něco jsme neviděli?
Vždycky s oblibou říkám, abych nebyl jediný, že průzkumy se vždy spletou. Na druhou stranu nemyslím, že všechny v koalici Spolu to překvapilo. Už v létě jsem slyšel od Marka Bendy – a Marek Benda se nikdy nemýlí, jak známo –, že Spolu volby vyhraje. Říkal to v srpnu. Mohu dosvědčit, že to tak skutečně bylo. Myslím, že koalici Spolu nakonec pomohlo, že působila z těch dvou koalic přesvědčivěji jako alternativa, která se skutečně Andreji Babišovi může postavit.

Myslím, že si voliči třeba i nějakou dobu, a to bylo vidět v průzkumech na jaře, na tu značku zvykali. Co to vlastně Spolu je. Nám, kteří se zabýváme politikou denně, je to jasné, ale myslím si, že pro běžného voliče to mohlo být na začátku trochu matoucí. Nicméně se značku povedlo etablovat. Povedlo se jim myslím velmi dobře – jak to říct – vzájemně ty tři lídry naladit, v kampani působili skutečně, všichni tři odvedli mimořádně dobrý výkon. Když se podíváme na výsledek koalice Piráti STAN, kteří ještě na jaře vedli, je zjevné, že se nakonec řada opozičních „váhajících“ voličů přiklonila na stranu Spolu právě od koalice Piráti STAN.

Není nakonec – a teď už se dostávám k tomu, co zmiňuješ, – druhá koalice Piráti a STAN a její výsledek nakonec hlavním překvapení voleb, že tato koalice, vzhledem k tomu, jaké bylo očekávání třeba i na jaře, že propadla?
Nevím, jestli propadla. Z jejich pohledu je to takový hořkosladký příběh. Na jednu stranu mají Piráti z 22 členů poslaneckého klubu čtyři. Na druhou stranu volby zjevně vytvořily velkou politickou hvězdu, a to je Vít Rakušan.

Myslím, že mu v tom nejvíc pomohly televizní duely s Andrejem Babišem.

Dostal nejvíce preferenčních hlasů ze všech. Ano, měl největší volební kraj, ale i tak je to mimořádný výkon, takže pro Starosty to asi zklamání není…

A co Piráti?
Pro Piráty zcela jistě. Mluvil jsem s Olgou Richterovou, jednou ze čtyř poslankyň, možná budoucí členkou vlády. Kdyby si snad Ivan Bartoš rozmyslel, že chce být v čele Pirátů, tak je nepochybně lídryní strany.

Ona měla vysvětlení, které pak třeba potvrzuje i Martin Buchtík ze STEMu, že voliči Pirátů s tou koalicí byli spokojeni. Volili, ale nekroužkovali.

Takže předpokládali, že tak, jak je to na kandidátce, že tak to má být, je to dohodnuté, a proto nekroužkujeme. Kdežto voliči STAN měli potřebu své kandidáty kroužkovat?
Ano. Přestože byla dohoda, že se nebude vyzývat ke kroužkování – což bylo dodrženo, musím říct –, přesto Starostové, a možná to bylo i dáno… Starostové ze své definice jsou vždy v regionu lokální autority, prostě byli pro voliče přesvědčivější. Není to poprvé. Takto v roce 2002 lidovci téměř vykroužkovali Unii svobody. Stává se to.

Nakonec voliči ale prostě stejně znali více kandidáty na krajských kandidátkách z hnutí STAN?
To nevím, jestli mohu takto autoritativně tvrdit. Nicméně Piráti mají trochu pravdu, když říkají, že to vlastně schytali za všechny ostatní. Nepochybně každý z nás mluvil s lidmi, kteří říkají, já bych volil Starosty, ale nemohu volit Piráty, protože se spoustu věcí, které prosazují nebo alespoň naznačují nebo píšou na pirátské fórum – které by myslím měli zavřít z hlediska své politické budoucnosti v této podobě –, tak prostě kroužkovali Starosty.

S tím, že i výkon Starostů v debatách, kde byli lídři – nevím, nakolik to mohlo mít generální vliv na všechny voliče –, ale přišli mi přesvědčivější než u Pirátů. V porovnání lídrů, při vší úctě k Ivanu Bartošovi, který toho odpracoval hrozně moc, všichni Piráti toho odpracovali v kampani skutečně hrozně moc, mají na výsledku svůj zásadní podíl. Jen z toho jaksi sami nekapitalizují. Ze dvou lídrů – Víta Rakušana a Ivana Bartoše – mě v debatách přišel jednoznačně přesvědčivější Vít Rakušan.

Poprvé po 30 letech, jak jsi zmiňoval, nebude ve sněmovně KSČM a vůbec poprvé v historii tam nebude ani ČSSD. Co to pro tyto strany znamená?
ČSSD chyběla v první porevoluční sestavě zákonodárných sborů, mezi lety 1990 až 1992 se ještě nedostali, ale od roku 1992 tam byli. Byly pouze tři strany v české historii, které se vždycky dostaly do sněmovny od roku 1992, což je takový začátek české politiky, samostatného Česka – ODS, i když měla namále, ČSSD a komunistická strana. Ti teď mizí společně. Společně, myslím, doplatili na vládní angažmá s Andrejem Babišem, respektive na to, že Andrej Babiš dokonale vyluxoval jejich elektorát.

Slyšel jsem interpretace, že tam nebude klasická levicová strana. To je možná pravda. Na druhou stranu jsme asi viděli, že lidé, kteří v minulosti tyto „klasické levicové politické strany“ volili, se cítili docela dobře obslouženi hnutím ANO. Ti voliči zůstali. Myslím, že pokud jde o komunistickou stranu, tak je to pravděpodobně její konec. Snaha přetransformovat stranu najednou v něco jiného, o níž jsem slyšel, po 30 letech, kdy si uchovávají normalizační image, mi přijde trochu marná.

Sociální demokraté budou mít velký problém se vrátit. Obecně je strašně těžké se do sněmovny vrátit. Za 30 let se to povedlo jen lidovcům. Ještě Zeleným, ale to byl úplně jiný příběh, předtím nekandidovali sami. Jedině lidovci, kteří vypadli ze sněmovny v roce 2010, se do ní dokázali vrátit. Sociální demokraté teď mají asi jedinou možnost, která z toho vyplývá – zvolit Janu Maláčovou svojí předsedkyní, protože je v tuto chvíli nejviditelnější sociální demokratka, a zkusit to. Ale je to velmi nejistý podnik.

Hlavní otázkou teď je, co se bude dít dál a jak bude vypadat nová vláda. Víme, že obě koalice už podepsaly memorandum o vůli vytvořit většinovou vládu. Požádaly prezidenta Miloše Zemana, aby pověřil předsedu ODS Petra Fialu jednáním o sestavení vlády. Ale zároveň víme, že prezident ještě před volbami opakovaně řekl, že pověří sestavením vlády lídra vítězné strany, tedy nejsilnějšího poslaneckého klubu, a to je Andrej Babiš. Ještě samozřejmě nevíme, s jakým tahem prezident přijde. Navíc byl v neděli převezen do nemocnice. Schyluje se k patu?
Ne vůbec, vůbec. Je to otázka času, nicméně pokud koalice vydrží – a já si myslím, že vydrží –, tak se prostě Petr Fiala stane předsedou vlády, protože nakonec vždy rozhoduje síla sněmovny. Ano, první pokus nikoliv pověřit. To je vlastně jen takový zvyk, ale nic to fakticky neznamená, pověření si vzal už v sobotu večer Petr Fiala, když začal jednat o většině.

Prezident jmenuje předsedu vlády, jmenuje ho dvakrát. Pokud napoprvé neuspěje, jmenuje ho podruhé. Potřetí jmenuje prezident na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Tato koalice koalic, pokud vznikne, a ona asi vznikne, prostě obsadí post předsedy sněmovny a je hotovo. Může to samozřejmě trvat dlouho. Je otázka, jestli na to prezident Zeman má chuť a sílu. Možná, že ještě jmenuje Andreje Babiše napoprvé předsedou vlády. Nemá šanci sehnat většinu. Je skutečně jen otázka času, kdy si Petr Fiala dojde do Strakovy akademie převzít kancelář a sekretariát.

Co se v té době může ale všechno ještě dít?
Vstupujeme do velmi nejisté doby. Mluví se o tom těžce, nicméně je velmi nejisté, jestli bude prezident republiky schopen zastávat svůj úřad.

V neděli odpoledne ho za dramatických okolností odvezli do nemocnice. Je otázka, jak se toto celé může vyvinout.

Kdyby se post prezidenta uvolnil, třeba že by Miloš Zeman rezignoval, v tu chvíli máme další zápletku, a to jsou předčasné prezidentské volby, které musí být podle Ústavy do tří měsíců. Což vychází, počítám, tak někdy na Vánoce, což by bylo taky pěkné zpestření svátků. Ale chci zopakovat, že přeji prezidentu Zemanovi uzdravení. Pak je otázka, nakolik si s tím bude chtít ještě hrát apod. Nicméně se také blíží předsednictví České republiky v Evropské unii, a to je také věc, kterou nelze brát jen tak na lehkou váhu. Takže v tu dobu asi nějakou vládu mít budeme.

Přece jen nás ještě chvíli udržím u toho, jaké možnosti všechny strany rovnice nebo všichni aktéři mají v zásobě, co se týče vyjednávání o příštím premiérovi. Když se na to díváme z perspektivy prezidenta nebo Hradu, může ještě nějakým způsobem tlačit koalice k tomu, aby své memorandum třeba nerespektovaly, aby premiérem mohl být premiér Babiš, kterého prezident deklaroval, že chce pověřit?
Když ho bude chtít jmenovat premiérem, tak ho jmenuje. Ale myslím si, že prezident nemá páku na to, aby změnil rozhodnutí koalic. Proč by to dělaly? ODS si může dojít v klidu pro premiérský post, bude mít v koalicích nejsilnější postavení. Navíc Pirátská strana, vůči níž je řada členů ODS nebo i jejich voličů poměrně kriticky naladěna, bude v koalici – pokud tam bude, protože není nakonec početně potřeba – velmi slabá. Se Starosty se ODS dohodne bez problémů. Takže budoucí vládní koalice nebo sněmovní většina to má takto v rukou. Stačí, když jen vydrží, což nevyžaduje velkou dávku trpělivosti, tak s ní prostě prezident Zeman nehne.

Takže vlastně ani koalice nepotřebují nijak zvlášť tlačit prezidenta k tomu, aby pověřoval Petra Fialu?
Jde jenom o čas. Navíc, skutečně ústavní krok je až jmenování. Používáme slovo pověření, což je takový zvyk, že to prezident po volbách dělá. Ale s Ústavou to nemá nic společného. Prezident musí jmenovat premiéra. A pozor, může to udělat až poté, co bude ustavena sněmovna, po ustavující schůzi. Ta se sejde zhruba za měsíc nebo do měsíce. Zvolí si předsedu, to je pojistka. Teprve poté podá vláda, která ještě vládne, vláda Andreje Babiše, demisi. Pak je teprve jmenován nový předseda vlády. Takže na to ještě nějaký čas je a myslím si, že dvě koalice nemají zas tak kam spěchat.

V povolebních debatách, ať už politologů, tak komentátorů a expertů i samotných politiků se ještě rozběhla debata o možné nebo potenciální aktivaci článku 66 Ústavy, na jehož základě mohou obě parlamentní komory prezidentovi odejmout prezidentské funkce, pakliže by nebyl schopen podle názoru většiny poslanců a senátorů, vykonávat svoji funkci. Jaké politické dopady by toto mohlo mít pro obě koalice, pokud by článek aktivovaly?
Myslím, že na to mají hlasy v obou komorách, aby to udělali. Podle mě by to byl nešťastný krok z hlediska politické kultury a vývoje této země. Samozřejmě mnohem důstojnější by bylo, kdyby prezident usoudil, že už nemá sílu na to dál působit ve funkci, aby abdikoval. Tomáš Garrigue Masaryk také abdikoval, Gustáv Husák abdikoval. Máme spoustu takových příkladů.

Mohou to udělat, ale myslím si, že společnost je už dostatečně rozkmitaná na to, aby byla ještě jednou rozkmitaná tímto způsobem. Navíc si myslím, že by to případně mohlo pomoci některým potenciálním prezidentským kandidátům. Teď mluvím zejména o Andreji Babišovi, který se proti tomu zřejmě postaví, kdyby něco takového bylo. Pak by jaksi přirozeně převzal tuto roli i s voliči. Myslím, že to prostě není rozumné. Mimochodem, vyslovil se proti tomu i Karel Schwarzenberg, první soupeř Miloše Zemana z roku 2013. Já s tím souhlasím.

Takže se dá čekat, že by ten krok opravdu mohl rozhořčit tu část obyvatel, kteří stojí za prezidentem a považovali by jeho odstranění z úřadu třeba za nelegitimní?
Asi tak. Ještě by zhoustla atmosféra, což si myslím, že v tuto chvíli není úplně potřeba.

Jindřichu, jaká je teď situace v samotném hnutí ANO? Ministr Karel Havlíček (za ANO) se účastnil nedělní debaty povolební v Českém rozhlase a naznačil, že premiérem může být Petr Fiala z ODS, což asi připustil politickou realitu, která prostě je. Začíná se ANO smiřovat s rolí strany, která je v opozici?
Když jsem se díval v sobotu na jejich večerní tiskovou konferenci, tak ty výrazy svědčily o zklamání a že to bylo nečekané zklamání.

Nebyl jsem ve štábu ANO, byla tam moje žena, která mi popisovala, že ze začátku z balkonů nahoře, kde stáli politici ANO, byl slyšet hlasitý smích, uvolněnost a že někdy kolem čtvrté hodiny odpoledne to najednou bylo utlumeno. Je to situace, kterou hnutí ANO nezná.

Hnutí ANO se dostalo v roce 2013 poprvé do sněmovny a okamžitě začalo vládnout. Od té doby nechybělo ve vládě ani den, ani den. Po osmi letech je pro ně těžké přijmout realitu, zvláště u strany, která prostě nikdy v opozici nebyla. Nevím, jestli Karel Havlíček a Alena Schillerová, kteří oba byli zvoleni a o nichž si myslím, že mají nějaké politické ambice i vlastně nějaký zápal – to říkám docela s respektem vůči tomu, co dělají –, jestli si dovedou představit, jak z limuzín přesednou do tramvaje.

Mohou jet vlastním autem, ale chci tím vyjádřit, že život řadového poslance, i když je to třeba předseda výboru, je trochu jiný než život ministra, kde máte minutovník a vozí vás – ještě v takových funkcích jako měli tito dva – jak medvěda, při vší úctě. Parlamentní život je úplně jiný. Prohráváte jedno hlasování za druhým, když to tak dopadne, tak se s vámi třeba moc nebaví ministři. Vzpomeňme, co říkala Alena Schillerová v minulosti Pirátům, jak vystupovali vůči poslancům. Takže to může být těžký náraz do reality. Ale šli si pro mandát, chtějí lidi zastupovat. To k politice patří.

Právě jsem přemýšlela nad tím, jestli strana a její představitelé rozumí tomu, co je vůbec institucionální role opozice, k čemu tam je…?
Někteří ano. Třeba Patrik Nacher, pražský lídr ANO, to zná z pražského magistrátu, navíc to zná ze svých předchozích politických působení. Ten myslím ví, o čem je řeč. Andrej Babiš si to nedovede představit podle mě vůbec. Vůbec. A jeho ministři, kteří vlastně bez jakéhokoliv mandátu – protože nebyli nikam nikdy zvoleni, což není podmínka pro ministra –, ale najednou sice mají mandát, ale jsou v menšině.

Mimochodem když se v Česku poprvé střídaly vlády po roce 1990, tak také pro řadu lidí zvyklých být dlouho u moci, ještě jak tehdy ODS vládla dlouho, to bylo najednou úplně šokující. Václav Klaus tehdy vyprávěl, jak si koupil nové auto. Takové překvapení. Zjistil, co se ve světě změnilo. Pro řadu z nich to bude myslím tak. Budou se opoziční roli muset prostě naučit. Není úplně jednoduchá, zvlášť proto, že jste permanentně poraženi.

Z druhé strany, když mluvíme o tom, jak jsou jednotlivé subjekty připraveny, jaké jsou vyhlídky většinové vlády, pakliže by byla složená z pěti stran? Může taková koalice ve zdejších politických poměrech, protože přece jen vycházíme z nějakého kontextu, vůbec fungovat?
Nikdy jsme neměli pětičlennou koalici, je potřeba říct. Otázka znovu je, jestli bude pětičlenná nebo čtyřčlenná. Ale na druhou stranu, myslím, že pro koalici může být výhoda, že přece jen například Petr Fiala už zažil vládní angažmá. Když nastupovalo ANO do vlády, jediný, kdo věděl, jak se vládne, byl Martin Stropnický, který byl kdysi členem vlády. Jsou to lidé, kteří mají s každodenní politikou, s provozem, hlubokou zkušenost. Málokdo z nich má zkušenost přímo vládní, exekutivní.

Na druhou stranu zase – jsou to lidé, kteří už byli v nějakých funkcích. Vít Rakušan, byl dlouholetý – sice starosta Kolína, ale je to politická funkce s rozhodovací pravomocí. Budou to mít velmi těžké, zvlášť objektivně proto, že se Česko zřejmě řítí do docela turbulentních časů, budou muset dělat řadu nepopulárních kroků. Pokud chtějí splnit, co slíbili, že budou vládnout zodpovědně, tak to znamená, že budou dělat nepopulární kroky. To pochopitelně mezi stranami pak vyvolává přirozené konflikty. Takže ano, vydržet mohou. Ale už jsem to také někde říkal, přijde mi, že když Miloš Zeman v roce 1998 označoval svůj první kabinet za vládu sebevrahů, tak toto bude tak trochu vláda sebevrahů.

Pokud by v ní nakonec nebyli Piráti, nebudou to vnímat voliči Pirátů, kteří přišli volit – jak jsi říkal, jen nekroužkovali – jako svým způsobem podraz, protože chtěli stranu mít ve vládě?
Já také neříkám, že se to stane, je to možnost, protože početně 104 nebo 108 je v zásadě už trochu jedno. Je vidět, že Vít Rakušan se snaží vůči Pirátům chovat velmi velkoryse a říká: „Spolu jsme kandidovali, spolu budeme ve vládě nebo spolu budeme v opozici.“ A že se bude snažit vyjednat pro Piráty nějaké důstojné podmínky. Jedna z možností například je, což říkala poslankyně Olga Richterová v Seznam Zprávách, že půjdou do vyjednávání s tím, že by mohla být ministryní práce a sociálních věcí.

Takže bych spíš čekal, že v koalici zůstanou.

Ještě nás povznesu k nějakému obecnějšímu pohledu na sněmovnu, kterým jsme začínali. Jak jsi zmiňoval, ve sněmovně v podstatě chybí klasická levice, přinejmenším taková, jakou za dlouhá léta z České republiky známe. Roli protestní strany bude zřejmě plnit SPD. Co to bude znamenat do dalších čtyř let z hlediska politické reprezentace? Máme tady hlasy – také jsi to zmiňoval – zhruba milionu voličů, kteří hlasovali pro strany, které zůstaly mimo, nejsou v Poslanecké sněmovně. Kdo je bude zastupovat? Neschyluje se k dalšímu prohloubení rozdělené společnosti? Na to jsi také narážel, když jsi mluvil o prezidentu Zemanovi.
Je to možné. Takto velké množství voličů, kteří se necítí demokraticky reprezentováni, jsme tady ještě neměli. Navíc je tady ještě taková drobnost.

Trochu jsme mluvili o možné budoucnosti Andreje Babiše – pokud se Andrej Babiš rozhodne kandidovat na prezidenta, což by muselo nastat nejpozději za rok, protože nejpozději v lednu 2023 volíme prezidenta, tak se ANO ocitne bez svého zakladatele, nezpochybnitelného lídra. Proti němu byl Václav Klaus nejistý, velmi nejistý předseda své strany, protože mu strana prostě nepatřila, zjednodušeně řečeno. Takže může existovat hnutí ANO a v jaké podobě případně bez Andreje Babiše? Andrej Babiš říkal, že nebude sedět v opozici.

V sobotu to trošičku zlehčoval nebo se snažil relativizovat, ale on nemusí tu práci dělat. Podle mě jeho prezidentská kandidatura dává čím dál víc smysl. Najednou tu máte stranu bez lídra, ona si asi předsedu nebo předsedkyni zvolí, ale udrží se to vlastně společně? Takže jestli a kdo po hlasech, které tady budou – a bude jich spousta –, hrábne, v tuto chvíli není jasné.

Je otázka, jestli se někdo nepokusí z těch zbytků vytvořit něco společného apod. Ale myslím, že to je možná jedna z potenciálních výhod vlády, že bude mít opozici v trochu jiném stavu, než jak byla tato končící Babišova vláda konfrontována se sílící, sjednocující se opozicí. To myslím vládě, která nastoupí, v první fázi nehrozí. Je otázka, jak se dokáží dohodnout mezi sebou a jestli nejsou sami pro sebe největším nebezpečím, což je vždy v každé koalici. Ale opozice není extrémně silná, klasicky.

Na druhou stranu je otázka, jak jsi mluvil o možných nepopulárních krocích, které vláda bude muset dělat, jestli se potom neodrazí třeba nejvíce na voličích, kteří si v tu chvíli reprezentování nebudou připadat?
Ano. Myslím, že jestli se někdo může následující roky „těšit“, že se nezastaví, tak je to šéf odborů Středula. Otázka je, jestli třeba nebude účastníkem prezidentské volby. Ale ano, lidí se to může dotknout. První výsledky uvidíme nejpozději za rok. Když nemluvím o předčasných prezidentských volbách, o nichž nevíme, já si je nepřeju, nevíme, jestli budou, tak za rok jsou volby do části Senátu a komunální volby, které jsou také pro strany velmi důležité. Tam se to poprvé odrazí. Otázka je, co do té doby strany budoucí vládní stihnou udělat, protože není jasné, kdy vláda vůbec vznikne.

Ještě poslední otázka, ta právě jde i k tomu, co říkáš o chybějící levicové části spektra parlamentu. Dá se výsledek voleb interpretovat také tak, že do jisté míry odráží, co se děje ve zbytku středoevropského regionu, co se dělo v Polsku, co se dělo v Maďarsku, co jsme možná tady jen tak nepojmenovávali, protože přece jen sociální demokracie nebo komunisté jsou vnímáni jako levice… ale je otázka, jestli doopravdy hájí nějaké moderní levicové ideály. Nejsme svědky směřování k tomu samému, co se stalo ve dvou zmiňovaných zemích, že tam nabývá více a více moci národně konzervativní pravice?
Nevím, jestli to je přímo pravice, ale myslím, že ten popis jinak sedí. Zřejmě jsme si teď mohli znovu uvědomit, že to, co jsme nazývali klasickou levicí, nemá se „západní moderní levicí“, moc společného, protože o to tady prostě voliči nejeví zájem.

Zájmy voličů, kteří v minulosti volili právě klasické levicové strany, komunisty, sociální demokraty, jiným způsobem začalo obsluhovat hnutí ANO, které akorát o sobě neříká, že je levice a na druhou stranu je schopné udělat úplně cokoliv. Je schopné udělat slevy na jízdném, je schopné zvýšit všemožné dávky, důchody a zároveň razantně snížit daně, kde jí v tom pomohla ODS. Což nejde úplně dohromady. Navíc ANO bylo zejména na konci volebního období a v kampani provázeno nacionálně mobilizační rétorikou, na kterou jsme od Andreje Babiše v minulosti nebyli úplně zvyklí. Takže ano, tak to je. Národně konzervativní voliči, to je možná docela dobrý popis. Nejsem expert na polskou politiku, ale jak to slyším, tak je to něco, jak si představuju voličskou základnu PiS. Ale jak říkám, polské politice zas tak moc nerozumím.

Ale je v tom případě možné, že česká politika směřuje k takovému modelu?
K takové straně už dospěla. Je otázka, jestli tady vznikne a má šanci nějaká „moderně levicová strana“, protože to byli v podstatě Piráti. Andrej Babiš měl pravdu, když říkal, že to, co jsou na západě Zelení, jsou tady Piráti, akorát se to jinak jmenuje. Což vám Piráti řeknou taky, když s nimi člověk mluví. Asi řadu liberálních prvků, které bychom si dříve spojovali s levicovými stranami, zejména kulturně, najdeme i v koalici Spolu, koneckonců i u Starostů. Svět se mění. Je jasné, kdo které hodnoty hájí, ale možná před patnácti dvaceti lety bychom se divili, kdo je hájí.