Jaký je váš první komentář k volební prohře?
Je to samozřejmě výrazná porážka, já jsem s vítězstvím úplně nepočítal. Ale upřímně řečeno, jsem měl pocit, že nízká účast by mi mohla poněkud nahrávat a snížit ten rozdíl. Rozdíl v počtu hlasů je téměř totožný s rozdílem v prvním kole, takže se nízká účast nijak neprojevila. Je to prohra, ale mně to za ten pokus stálo.

Proč jste podle vás tak drtivě prohrál?
Člověk, když do toho vstoupí, má pocit, že se něco stane, deus ex machina. Ale ono se nic nestalo, byly proti mě čtyři strany a to byla převaha, která se nedala překonat.

Poškodila vás podpora hnutí ANO?
Těžko říct, to bude muset zhodnotit někdo jiný, senátní volby jsou volbami osobností, ale mám pocit, že podpora stran je velmi důležitá a to se tady jednoznačně ukázalo.

Nebyl nešťastný úvod vaší kampaně, kdy jste jako ředitel Českého rozhlasu v Brně prohlásil, že z funkce nemusíte odcházet a postačí, když si na kampaň vezmete neplacené volno?
Já jsem to takto přesně neřekl. Citoval jsem dva významné české právníky, kteří mi řekli, že z právního hlediska není moje kandidatura žádný problém, že bych se dokonce v případě neúspěchu mohl vrátit. Jeden mi dokonce řekl, že z jeho pohledu by nebyl problém mít obě funkce naráz za předpokladu, že bych zrušil všechny pořady a nevystupoval, což jsem taky udělal. Pravda je, že jsem to na tiskovce nechal otevřené, odjel na dovolenou a pak na neplacené volno. A novináři si to přebrali takto.

Vnímáte tedy tento postup jako chybu?
Já si myslím, že chyba spíš spočívala v tom, že můj soupeř oznámil svoji kandidaturu už v únoru letošního roku, kdežto já až na konci července a pak jsem měsíc nebyl k dispozici. Čili čas, aby si to lidi uvědomili, byl příliš krátký. To byla větší chyba.

Vy si skutečně myslíte, že kdybyste se stal senátorem za ANO, zůstat ve veřejnoprávním Českém rozhlase by nebyl problém?
Já jsem již na tuto otázku několikrát odpovídal, podle mého názoru jsem rozhlasový život naplnil po okraj a chtěl jsem zkusit něco jiného. To se nepodařilo a teď uvidíme. Do rozhlasu už se vrátit nemohu a co bude dál, o tom budu teď přemýšlet.

Nelitujete po prohře, že jste rozhlas opustil?
Nelituji, strávil jsem tam krásných 45 let a tohle byla možná poslední příležitost zkusit něco jiného. Že se to nepovedlo, toho hned nemusím litovat. Rozhlas miluji a zůstává mojí láskou i nadále, ale touha pokusit se o něco jiného tam je a doufám, že ji ještě nějak zužitkuji.

Chtěl byste alespoň externě režírovat váš někdejší pořad Toulky českou minulostí?
Je to samozřejmě jedna z variant, ta věc se teď domlouvá, že by mohlo dojít k nějakému „refreshi“ toho pořadu. Od nového roku by měla jít nějaká nová verze, čili toto je jedna z cest, ale může jich být víc.

Je mezi nimi i politická dráha?
Já nevím, zjistil jsem, že rozhlasová práce a politika se do jisté míry potkávají. Celý život jsem komunikoval s lidmi, ať už s hosty ve vysílání, nebo obyčejnými lidmi v reportážích. Do jisté míry je to podobné, takže určitě budu hledat něco, kde je komunikace s lidmi. Troufnu si říct, že to umím a budu v tom pokračovat.

Takže to může být i politická dráha?
To se mě ptáte moc brzy, před několika hodinami jsem prohrál, ale neříkám, že mě to nezaujalo. Byla to velmi zajímavá zkušenost. Odhlédněme od toho, že politika je o vůdci, já jsem takto nikdy nepřemýšlel. Svým způsobem je to prostředí, kde můžete něco změnit, k něčemu hmatatelně přispět, to mě na tom zaujalo.

Ale řekl jsem si, že si dám dva týdny oraz. Pak si sednu a zvážím, co je nebo by mohlo být k dispozici a uvidíme. Na druhou stranu byla ta zkušenost i negativní, protože jsem zjistil, že co vám někdo řekne, nemusí být pravda a přitom to jde do éteru a potom musím přiznat, že řada přátel mi nemůže zapomenout, za jaké hnutí jsem kandidoval a občas dostávám zprávy, ze kterých je mi smutno. Ale tak to prostě je.

Kdybyste v politice zůstal, bylo by to stále v barvách ANO? Cítíte se hnutí zavázán za zaplacení kampaně?
To ne, spíš tam vidím pár lidí, kteří něco dokázali a naplnili si sen. To mě do jisté míry fascinuje. Když jsem jako moderátor mohl točit rozhovor s někým, kdo v životě něco dokázal, někam to dotáhl, něco se mu podařilo, vždycky to pro mě bylo obrovské povzbuzení a tam ty lidi vidím. Ale jestli pokračovat touto cestou, na to je ještě příliš brzy, to zavolejte za 14 dní.

Ondřej Golis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít