Astronomům mizí vesmírné objekty, jejich archiv trpí zlatou nemocí
Astronomům mizí důkazy o pohybu vesmírných objektů. Důkazy jsou totiž vyfotografované na starých skleněných deskách a tyto desky se chemickou reakcí postupně samovolně rozpadají a obrazy kosmických těles se ztrácí. Astronomové tomu říkají zlatá nemoc a hledají lék. Na skleněné desky fotografují už přes sto let a pro zkoumání vesmíru jsou nenahraditelné.
„Často jsou to velmi významné procesy, třeba velké výbuchy, zjasnění. Mívají periody, může to být i 50 let. A pochopitelně znalost toho, jak se ten objekt choval v minulosti, je extrémně důležitá. Když ta data nebudou, nebudeme to vědět,“ vysvětluje astronom René Hudec s tím, že astronom potřebuje fotografické desky tak, jako historik potřebuje staré kroniky.
Astronomům mizí důkazy o pohybu vesmírných objektů. Staré skleněné desky s fotografiemi vesmíru by potřebovali renovaci. Natáčel o tom Lubomír Smatana
Skleněné fotografie lze naštěstí restaurovat, podobně jako středověké pergameny. Má to ale háček.
„Restaurátor musí každou desku vzít do ruky a chemicky ji vyčistit. U nás jich je asi 300 až 400 tisíc. Na celém světě jich je přes deset milionů. Přitom záchrana jedné skleněné fotografie trvá týden,“ říká Miroslava Novotná z Vysoké školy chemicko-technologické.
Originální skleněné fotografie jsou nenahraditelné a kvůli ceně za restaurování se už astronomové smiřují s jejich ztrátou. Jistým řešení je digitalizace, která je levnější, ale ani na to nelze sehnat peníze, pokračuje Miroslava Novotná:
„Nejhorší na tom je, že by se třeba daly vytipovat ty nejdůležitější desky, které je třeba primárně zachránit, ale problém je v tom, že čím déle čekáme, problém se rozrůstá. Jakýkoliv drobný posun ve vzdálenostech zkreslí informaci, která na desce je.“
Zkázu archivních fotografií lze alespoň oddálit a tedy získat čas. Podle astronoma Pavla Suchana by stačilo skladovat desky ve stejných podmínkách, jako se skladují vzácné knihy. Jde ale o peníze, které astronomové nemají.
