Hrozbou pro média veřejné služby jsou internetoví vysílatelé, říká výkonný ředitel BBC Radio
V Praze na pozvání Českého rozhlasu a České televize zasedá Valné shromáždění Evropské vysílací unie. Do Česka tak přijeli šéfové zahraničních rozhlasů a televizí. Jednat budou například o digitalizaci, budoucnosti médií veřejné služby nebo způsobu, jak zaujmout mladé posluchače. Největší hrozbu pro média veřejné služby představuje příchod nadnárodních internetových vysílatelů, říká Graham Ellis, šéf komise pro rádio Evropské vysílací unie a výkonný ředitel BBC Radio.
Musíme se soustředit na naše silné stránky. Naší slabinou je, že jsme zkrátka malí v porovnání s Googlem, Amazonem, Netlfixem nebo Applem. Ale na rozdíl od nich se zajímáme o kulturu, politiku, lidi. Všimněte si, že všechna média veřejné služby mají v názvu jméno své země, i Český rozhlas. Proto třeba naše stanice pro mladé posluchače Radio One vysílá zdaleka nejvíc britských kapel ze všech rádií.
Na internetu jsou nejen velké komerční firmy, ale i různá nezávislá média, která někdy neposkytují informace, jako spíš dezinformace. Jak si udržet důvěru posluchačů, když si na internetu můžou přečíst úplně jiný obraz světa?
V Praze zasedá Evropské vysílací unie. S výkonným ředitelem BBC Radio Grahamem Ellisem mluvil redaktor Viktor Daněk
Otevřenost a transparentnost by měly být značkou kvality každého média veřejné služby. Jsou to totiž právě ona, kdo se v minulosti postavil za nezávislost. Jsou to ona, kdo říkají pravdu, i když je nepohodlná. Myslím, že nás za to veřejnost uznává. Vnímáme, co se děje. Přichází čas chaosu, kdy se na internet dostává od mnoha lidí leccos. Musíme dělat všechno tak, abychom nikdy nepřišli o důvěru posluchačů. Spoléháme na ni a jen díky ní dostáváme koncesionářské poplatky.
Udržet si důvěru ale znamená poskytovat vyvážené pravdivé zpravodajství. Je nějaký recept, jak se vyhnout předpojatosti?
Jako novinář bych řekl, že je potřeba se vždycky dívat na všechny stránky věci. Musíte naprosto přesně rozumět tomu, kdo vám co říká a proč. Tohle není exaktní věda. Ne vždy se povede udržet si odstup a nesklouznout k předpojatosti. Ale posluchači musí chápat, že se o pravdivé vysílání snažíte. To je nejdůležitější.
Jak se Vám v BBC daří sledovat všechno zajímavé, co se děje v hudbě, divadlu a předávat to posluchačům?
Pokud chcete podporovat takové věci, a to my chceme, musíte do kultury investovat nejen peníze, ale i čas. Proto máme rádio pro mladé, stanici s klasickou hudbou, stanici mluveného slova, kde jsou kromě zpráv i dokumenty a inscenace. Máme pět orchestrů, skupinu zpěváků, v létě po osm týdnů pořádáme sérii koncertů klasické hudby. To všechno vyžaduje peníze, ale jen tak se dá rozvíjet vysílání o umění.
Proč to ale podle vás musí být právě média veřejné služby, kdo má podporovat umění?
Otázka je, kdo jiný by to dělal? Mnoho lidí je ochotných hrát klasickou hudbu, ale jen málo lidí je ochotných orchestry finančně podporovat. V oblasti klasické hudby se soustředíme na velmi široký repertoár. Když to děláte komerčně, tak takový rozsah nepotřebujete. Nestačí dokonce ani investovat do současných umělců, je potřeba hledat nové talenty.
Sledujete nějaké změny ve vkusu publika?
Publikum se vždy zajímalo o umění. Vkus se v čase mění. Důležité ale je, aby média veřejné služby jen slepě nenásledovala vkus ostatních. My musíme vkus také utvářet, vést trendy. Někdy musíme riskovat a posluchače třeba urazíme. Lidé nás za to kritizují, ale myslím, že zároveň uznávají, že nikdo jiný by si takovou práci nedal.
Jaký jste jako posluchač? Jste věrný jedné stanici?
Jsem typický posluchač, takže hodně přelaďuji. Poslouchám naši stanici mluveného slova, ale i klasiku. Dokonce i komerční rádia, člověk se tím hodně naučí. A věřte tomu nebo ne, občas si poslechnu i nelegální pirátská rádia.
