V roce 1945 projížděla Horní Břízou v transportu smrti. Teď se do města vrátila
Osmašedesátiletá Hana Lomová-Moran dnes navštívila Horní Břízu na Plzeňsku. Přijela po 53 letech, aby tu znovu poděkovala místním za záchranu života a připomněla události z konce 2. světové války. Na jaře 1945 se ocitla na nádraží v Horní Bříze, když tehdy jako novorozeně cestovala v transportu smrti.
Celý příběh začíná na nádraží v Horní Bříze 21. dubna 1945 příjezdem transportu 3 tisíc vězňů z koncentračních táborů Flossenbürg a Freiburg.
„Byly to otevřené vagóny, byla velká zima. Měla jsem tehdy už deset dní nebo možná i víc, protože jsem se narodila 12. dubna,“ vzpomíná šarmantní Hana Lomová-Moran na události, které zná velmi dobře z vyprávění své maminky.
„Maminka říkala, že jsem plakala a že přednosta stanice mě slyšel a zeptal se jednoho esesáka, jestli tam je dítě. Když to esesák potvrdil, tak přednosta stanice, pan Pavlíček, začal pro mě organizovat výbavičku. A pak hlavně pro všechny jídlo,“ líčí Lomová-Moran.
První krok učinil přednosta stanice, Antonín Pavlíček, který zajistil výměnu nekrytých vagónů za kryté. Později zorganizoval potravinovou pomoc pro vězně. A do balíčků kromě jim toho vložili i lístky, kde bylo napsané, že válka co nejdříve skončí. „ Pro jejich psychiku to bylo velmi důležité. Aby se nebáli a byli silní, protože brzy to skončí,“ doplňuje Lomová-Moran.
I přes pomoc hornobřízských občanů přímo na nádraží zemřely na tři desítky vězňů. „Třicet pět transportovaných vězňů zde zemřelo hlady a jsou dnes pochováni na pietním místě na hornobřízském hřbitově. Prvotně byli jen tak poházeni podél trati a zasypáni vápnem,“ upřesňuje ředitel základní školy Ladislav Čása.
Vlak po dvou dnech v Horní Bříze zamířil do koncentračního tábora Mauthausen. „Pravdou je, že z 2500 nebo 3000 vězňů se zachránilo jen 200 lidí. Jen 200 živých lidí dojelo až do Mauthausenu. A když tam 29. dubna dojeli, plyn už nebyl. 28. dubna plynovali poslední lidi,“ říká Lomová-Moran.
Poslední týdny války přežila, s maminkou se vrátily na Slovensko, odkud v roce 1968 emigrovala do Izraele a v roce 1977 do Spojených států. Do Horní Břízy přijela i se svým synem, snachou a dvěma vnoučaty.
„Američané jsou trošku jiní než my. A já nechci, aby moje vnoučata nevěděla, odkud jsem přišla, kde jsem vyrůstala, co je moje vlast. Můj syn to ví moc dobře, takže teď chci pokračovat. Musím ukázat svoji minulost,“ dodává Hana Lomová-Moran.
Na hřbitově v Horní Bříze uctila Hana Lomová-Moran památku těch, kteří transport nepřežili, a u nádraží se pak zúčastnila odhalení informační tabule naučné stezky, která dubnovou událost popisuje.
