V lucemburském Echternachu tančí procesí polku. Pod ochranou UNESCO

Čínské stínové divadlo, průvod obřích soch v belgickém Aalstu nebo třeba portugalské písně Fado. Tyto a desítky další událostí a lidových tradic neupadnou v zapomnění i díky tomu, že jsou zaspané na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. I tak malá země jako Lucembursko má na seznamu svou perlu – taneční procesí ve městě Echternach.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

průvod na náměstí

průvod na náměstí | Foto: Pavel Novák | Zdroj: Český rozhlas

Kolem románské baziliky svatého Wilibrorda se vždy na začátku června sejde kolem 10 tisíc poutníků, aby vytvořili řady, chytili se za bílé šátky a poskakovali za zvuků dechovek ulicemi Echternachu.

Nikde jinde se nevidí, že by se takto poskakovalo kolem kostela, natož aby se podupávalo a tancovalo přímo v něm. V Lucembursku to ale je možné.

Odkud se vlastně vzalo toto poskakující, roztančené procesí, tak odlišné od obyčejného nošení monstrancí a zpívání táhlých náboženských písní, které k příliš rychlému kroku nevybízejí? Rytmus, kterým se poutníci v Echternachu pohybují, je polka. Sice hodně pomalá, ale je to ona.

Přehrát

00:00 / 00:00

Atmosféru procesí v Echternachu zachytil redaktor Pavel Novák

Podle diecézního historika Alexe Langiniho je možné, že taneční oslavu Boha vymyslel ještě za svého života svatý Willibrord, který mohl takové praktiky vidět v Jižní Anglii a snažil se je na přelomu 7. a 8.století zavést také v klášteře v Echternachu.

Jiná možnost je, že šlo o pohanské tance, které se začlenily do křesťanské liturgie. Přesně podle doporučení papeže Řehoře Velkého, který říkal, že vše, co není neslučitelné s vírou, je dobré zkusit integrovat do křesťanství.

Před 2 lety se taneční procesí dostalo na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Starosta Echternachu Théo Thiry věří, že tato prestižní známka světové organizace přinese městu prospěch a ještě větší zájem turistů.

Město chce však za každou cenu udržet náboženský a komorní charakter akce. Rozhodně nechce, aby se z procesí stala megapodívaná.

To se podařilo za poslední desetiletí dodržet. Ve městě nejsou stánky s lacinými cetkami a lidé vnímají procesí jako náboženský a společenský prožitek. Pečeť UNESCO mu jen dodává punc výjimečnosti. Právě dnes se v Paříži rozhodne, jaké další památky na seznam nehmotného kulturního dědictví přibudou.

Pavel Novák, Kateřina Kozmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme