Josef Masopust symbolicky dostal od Eusébia znovu po letech Zlatý míč
Velcí přátelé, kteří patří k legendám světového fotbalu, se po necelých dvou letech znovu sešli v Praze. Josef Masopust díky tomu mohl oplatit Eusébiovi jeho blahopřání k osmdesátinám z února 2011. Tentokrát přiletěl do Prahy těsně po svém jubileu slavný Portugalec. Oficiálně jako vyslanec UEFA na oslavy 120 let od založení SK Slavia Praha.
„Ale dal jsem si podmínku, že se budu moci setkat s Josefem Masopustem, jinak bych zůstal se svou rodinou v Lisabonu,“ řekl Eusébio webu www.chilane.cz a Českému rozhlasu 1-Radiožurnálu při soukromém obědě pořádané Klubem přátel Josefa Masopusta.
„Vítejte,“ přichystal si Josef Masopust slovíčko v portugalštině na chvíli, kdy od pátku 71letý nejlepší střelec mistrovství světa 1966 vkročil do salónku dejvického hotelu Diplomat. „Je to pro mě veliké potěšení, že Vás mohu zase vidět,“ oplácí Eusébio zdvořilost po vřelém objetí s dávným protihráčem a dlouholetým kamarádem.
„Já jsem se na něj strašně těšil, vzpomínky na zápasy Dukly s Benfikou jsou pro mě jedny z nejsilnějších,“ říká vzácnému hostu už za pomoci tlumočníka Masopust a zve Eusébia, aby se posadil.
Památné je hlavně setkání z března 1963. Vicemistr světa z Chile Josef Masopust za předešlý rok vyhrál prestižní anketu o Zlatý míč, vítěz Poháru mistrů evropských zemí a pokořitel dlouho neporazitelného Realu Madrid Eusébio v ní skončil druhý.
Slavný moment připomíná dobová fotografie, kterou si oba přátelé po půl století prohlížejí. A památná předávka se po letech symbolicky může odehrát znovu, protože Josef Masopust svůj Zlatý míč přinesl s sebou.
Je to vzácná chvíle, protože tuhle trofej vyňal z vitríny za půl století opravdu výjimečně. „Řekl bych, že je to asi čtvrtá příležitost, při které jsem Zlatý míč vyndal a takto použil,“ říká Masopust Eusébiovi.
Dort Eusébia mile překvapil
„Cítil jsem tehdy velké uspokojení a čest, když jsem před zápasem Dukla - Benfika mohl Zlatý míč předat. Sám jsem ho získal až o tři roky později. Josefa Masopusta už jsem tehdy samozřejmě znal. Jsou to pěkné vzpomínky, když se dívám na tu fotografii,“ pokračuje Portugalec.
„To jsme byli o něco mladší,“ přidává Masopust. „A taky bez břicha,“ podotýká Eusébio při pohledu na štíhlé postavy na fotce. „Já už jsem tak starej, že už ani nevím, že mi někdy bylo třicet let,“ směje se Josef Masopust. Eusébio to má se vzpomínkou na své třicetiny jednodušší, je totiž o jedenáct let mladší, v pátek oslavil jednasedmdesátiny a kuchaři ho překvapují dortem od Klubu přátel Josefa Masopusta.
„Obrigado,“ poděkuje Eusébio, ještě než sfoukne symbolickou svíčku a komorním salónkem se ozve potlesk. „My jsme chtěli na dort napsat 55, ale nějak se nám to nepovedlo,“ laškuje Josef Masopust o šlehačkou vyvedené cifře 71, která odpovídá Eusébiovu věku.
Pak se nejlepší český fotbalista 20. století ještě s účastí pozastavuje nad Eusébiovým zdravím, které dodnes trpí dávnými fotbalovými bitvami. Kdysi mrštný a nedostižný Portugalec je po operaci srdce, ale trápí ho i bolavé koleno a pohybuje se jen za pomoci hole.
„Bohužel, tohle jsou následky toho, co jsme fotbalu obětovali a kolik úsilí jsme do něj vkládali. A teď na stará kolena se to takhle podepisuje na našem zdraví,“ říká Masopust.
„Koleno mě poslední dobou dost bolí a trochu k tomu přispívá i počasí, které tady v Praze máte. Ten mráz, to není nic pro mě. Ale s tím jsem se musel vyrovnat už dávno. Vzpomínám si, že poprvé jsem hrál na sněhu v Amsterdamu proti Ajaxu. Já jsem byl zvyklý na hřišti hodně křičet a udělovat pokyny spoluhráčům. Ale tehdy jsem měl pusu tak zmrzlou, že jsem ze sebe nebyl schopný vypravit skoro nic,“ usmívá se africký rodák Eusébio.
Neloučí se na dlouho
Ambasador Benfiky Lisabon potom zve Josefa Masopusta na finále svého, tedy Eusébiova poháru, kterého se v Lisabonu každoročně účastní věhlasná mužstva jako Real Madrid nebo Inter Milán. A také slibuje, že se zasadí o pozvánku na finále Ligy mistrů, které se v příštím roce odehraje právě na novém stadionu Benfiky. „Už teď se na to moc těším,“ děkuje Josef Masopust.
Eusébio pak ještě dostává k narozeninám svůj oblíbený český křišťál, vyměňuje si Josefem Masopustem podepsané památeční dresy, z nichž jeden od věnovaný Eusébiem vydraží Klub přátel Josefa Masopusta na charitativní účely, a pak už musí Černá perla z Mozambiku, odkud Eusébio pochází, vyrazit na letadlo do Lisabonu.
„Até já! To říkám vždy své ženě, protože se neloučím na dlouho. Taky teď bych od Tebe, svého velkého přítele, nejradši neodjížděl. Věřím, že se zase brzy shledáme, a proto i teď říkám své Até já,“ loučí se dojatý Eusébio.
Podobně vlídným slovem ho vyprovází i Josef Masopust: „Musím se přiznat, že jsem vůbec nepočítal, že to bude až tak krásný. Naše vzájemné porozumění je veliké. Moc děkuju za to, jak se tu s námi Eusébio dělil o své dojmy, a doufám, že se s ním ještě znovu uvidím.“
