Hvězda, kterou uvidíte na vlastní oči jen jednou. Blíží se exploze, která nastává co 80 let, říká astronomka
Podívaná, která nastane jen jednou za život. I tak nazývá americká NASA hvězdnou explozi, takzvanou novu, kterou astronomové v nejbližší době očekávají. Jev, který nastává v souhvězdí Severní koruny, vzniká přesunem hmoty z jedné hvězdy do druhé. „Tuhle hvězdu uvidíte na vlastní oči jenom jednou za 80 let. Je to jediná příležitost za život pro většinu lidí,“ říká astronomka Soňa Ehlerová z Astronomického ústavu Akademie věd.
Astronomové teď každou chvílí očekávají explozi na dvojhvězdě T Coronae Borealis, která se nachází v souhvězdí Severní koruny. Jak takový jev nastane?
Jedná se o takzvanou novu. Nova se projevuje jako náhlé zjasnění hvězdy. Tu hvězdu nejprve ani nevidíte očima, pak se najednou se objeví, chvilku září a pak zase pohasne.
A je to důsledkem toho, že se v případě nov jedná o těsnou dvojhvězdu, to znamená o dvě hvězdy, které kolem sebe obíhají.
Jedna z těchto hvězd je trpaslík, což je hodně hustá, kompaktní hvězda, a ta druhá ji dodává hmotu. Nejčastěji to bývá rudý obr, a v případě T Coronae Borealis to tak také je. Rudí obři jsou hodně naducané hvězdy, takže dochází k přenosu hmoty z červeného obra na bílého trpaslíka.
Skrýš pro mimozemský život i kosmonauty na misích. Jámy na Marsu vzbuzují další otázky
Číst článek
Ta hmota tam pak zůstává na povrchu a stlačuje se, zahřívá se. A když přesáhne nějakou určitou kritickou mez, tak dojde k výbuchu a my vidíme zjasnění. Tím se to zase odfoukne a proces může pokračovat. Ale nemusí.
Těch parametrů, jistě si dokážete představit, je docela dost. A není to úplně jasné. Záleží na daném systému. Některé novy to dělají opakovaně – po nějakém čase se zase nashromáždí dost hmoty, takže dvojhvězda zase bouchne. A k těm právě patří i T Corona Borealis, která má tu explozi asi každých 80 let.
Tady tuhle hvězdu tedy uvidíte na vlastní oči jenom jednou za 80 let. Ona je jinak slaboučká a očima vidět vůbec není. Ale když se zjasní, tak očima vidět bude. Takže je to jediná příležitost za život pro většinu lidí.
Říkáte, že se nova někdy může opakovat, ale nemusí. Co to rozhoduje o tom, jestli ano nebo ne?
To se přesně neví, protože to závisí na tom, jak rychle tam hmota přitéká, jak systém vypadá a tak dále.
My z pozorovatelského hlediska rozdělujeme ty novy na klasické, rekurentní a trpasličí – a ty jsou trošku jiné. A ty klasické, ty se neopakují. Je ale samozřejmě možné, že se třeba opakují, ale po tisíci letech nebo po ještě větší periodě, takže jsme ještě nebyli schopni je zaznamenat a nevíme, jestli se opakují. Ale předpokládá se to takhle.
Čínská sonda přistála po čtyřech týdnech na odvrácené straně Měsíce, informovala státní agentura
Číst článek
Závisí na tom, jak moc to bouchne, jak rychle se dokáže ta hmota nakumulovat. Prostě na vlastnostech toho systému, primárně.
Pro nás je to tedy taková jedna velká neznámá i třeba proto, že vesmír pracuje v úplně jiných časových úsecích než my…
Ano, část toho je, že naše opravdu dobré pozorování obnáší jenom nějaké ne až tak dlouhé období, které na těch škálách tisíců, desetitisíců let už třeba pokrytí tohoto nemáme úplně dobře udělané.
I když zrovna v případě T Corona Borealis se předpokládá, že první záznam o jejím vzplanutí je z roku 1217. Tehdy se to samozřejmě nenazývalo ani nova, ani T Corona Borealis.
Je to v kronice Burcharda z Ursbergu, který napsal, že v roce 1217 se objevilo jako hvězda nějaké úžasné znamení. Není jasné, co to bylo, ale mohla by to být právě tahle nova.
Jakmile už se to ale pravidelně opakuje, znamená to, že se takhle bude exploze opakovat vždy, nebo ne?
Ne, podle mě nemusí. Zaprvé tyto procesy, tím, že jde o nabírání hmoty na nějaký systém, tak to nemusí být úplně pravidelné. Máme dobře zdokumentované poslední dvě vzplanutí, jedna byla v 1866 a druhá byla v 1946. Tak tamto pozorování máme, ale úplně jako nutně, úplně dokonale přesně to není.
A samozřejmě se může stát, že dojde k třeba nějaké větší nebo menší explozi, takže ta perioda pak nemusí být úplně pravidelná.
My známe některé rekurentní novy, které mají kratší periody a taky nejsou stejné po každé, každý ten výbuch není úplně stejný. Podobný s předchozími, to jo, ale není to tak, že by to bylo úplně dokonale předpovídatelé. Sice to jde předpovědět, ale pořád je tam ještě docela velká nejistota a může se stát, že se ten systém změní natolik, že to, co platilo po několik cyklu, třeba příště už nebude.
Ale u T Corony Borealis to vypadá, že by to fungovat mělo. Pozorujeme totiž podobné změny jasnosti, jako to bylo před tím posledním výbuchem.
Kdy výbuch nastane?
A můžeme už blíže specifikovat, kdy ten to jev nastane?
Ne. To si myslím, že bude velké překvapení. Může to nastat zítra a může to nastat za půl roku. Nedá se jednoduše odhadnout, kdy to bude.
Křivka jasnosti této hvězdy je docela dobře popsaná, takže se ví, že právě několik měsíců před tím výbuchem tam byl pokles jasnosti. A ten jsme už pozorovali. Podle toho se odvozuje, že by mělo k tomu výbuchu dojít. Jednak tam sedí ta perioda, jednak jsme pozorovali ten efekt předtím. Ale přesně se to nedá určit.
Jak zhruba dlouho bude nova viditelná?
Několik dní očima a pak ještě nějakou dobu, nějaký ten týden, dva, tři, bude zjasněnější. Ale očima to bude vidět tak asi ten týden, pár dní. Ten jev má rychlý nárůst a i poměrně rychlý pokles.
Kromě toho, že půjde vidět pouhým okem, v čem je tento jev významný? Jak třeba pomůže vědcům?
Tyto věci se většinou pozorují jednak proto, že jsou unikátní, nejsou tak běžné. Vypovídají tak trochu o tom, jaké procesy způsobí ten výbuch. Takže když pak vidíme přesně vidět ty parametry, tak můžeme spočítat mnohem lépe, jaká energie se v tom angažovala a tak podobně, což nám zpětně vypovídá něco o parametrech hvězdného vývoje, o závěrečných fázích, o kritických hmotnostech, o bílém trpaslíkovi a podobně.
Až 300 000 objektů nalezla sonda Euclid v mlhovině Messier, odhalila skryté oblasti vzniku hvězd
Číst článek
A další věc, co je docela zajímavá, když bychom to viděli, tak je se podívat na chemické složení té hmoty, která proudí pryč, nebo která je odhozena, protože ta se potom časem smíchá s mezihvězdným prostorem, jsou z ní pak tvořeny nové hvězdy, nebo třeba planety a tak.
Takže tohle jsou celkem takové dílky do takového obrazu, který máme o chemickém vývoji a o tom, jaké planety můžou vznikat, a případně o věcech, které lidi zajímají obecně, o životě ve vesmíru. Protože samozřejmě všechny těžší prvky se do vesmíru dostávají skrze hvězdy.
Tak tohle je taková zajímavost, řekněme, pro ten všeobecný vývoj vesmíru. A jinak je to zajímavé pro vývoj hvězd, protože zase: je to těsná dvojhvězda, což znamená, že tam se ty dvě hvězdy hodně ovlivňují, že to není jako třeba naše Slunce, které je samostatnou hvězdou a které se vyvíjí samo pro sebe.
V těsných dvojhvězdách se ty hvězdy hodně ovlivňují a jejich vývoj pak může být jiný. Tak to je také docela zajímavé studovat.
