Bubliny ve vesmíru by mohly regulovat sluneční svit a zmírnit globální oteplování, navrhují vědci
Globální oteplování by mohly zmírnit vesmírné bubliny, které by odrážely sluneční paprsky. Na neobvyklém projektu teď pracují vědci z Massachusettského technologického institutu. Sami přitom doufají, že k jeho realizaci lidstvo nebude muset sáhnout. Důležité je ale být připraven, říká vedoucí týmu výzkumníků, italský geoinženýr Umberto Fugiglando.
Musíme to prostudovat a zjistit, jestli je to proveditelné. Zároveň musíme přesně vědět, jaký by měla selekce slunečních paprsků dopad na ekosystém, přírodu a vůbec život na naší planetě. Mnoho lidí si myslí, že toto řešení jednou budeme potřebovat. Jiní zase, že nutné nebude. Jde o to, že teď to nevíme.
Jak by se tedy sluneční paprsky daly odklánět tak, aby jich na Zemi dopadlo méně?
Podle nás je nejzajímavější vytvoření slunečního štítu mimo naši atmosféru, v Lagrangeově bodě L1, což je místo, kde se ruší gravitační síly Země a Slunce. Tam by se umístil štít, který by odklonil jen velmi malou část slunečního záření – asi 1,8 procenta.
Váš projekt se jmenuje Vesmírné bubliny, takže předpokládám, že štít by byl právě z bublin. Jak jste přišli na to, že jsou nejvhodnější?
Byly různé návrhy, od velkého štítu až po menší kosmické lodě, které by tam letěly a otevřely nějaké štíty. Nás napadlo zkusit jinou formu, a to bublinu. Má velice stabilní tvar a velmi tenké stěny, takže stačí málo materiálu, abyste vytvořili něco velikého. Spočítali jsme, že by stačil štít o rozloze Brazílie. Myšlenka je, že do vesmíru dopravíme materiál, a až přímo na místě by se bubliny nafoukly a spojily do štítu.
To by se mělo odehrávat ve vzdálenosti zhruba 1,5 milionu kilometrů od Země. Bubliny by mohly být z taveného křemíku anebo grafenu, tedy supertenkého uhlíku. Jak jste daleko, už jste si něco otestovali?
Začali jsme například vytvářet prototypy bublin, které se nafukují v podmínkách podobných vesmírným, tedy ve vakuu při teplotě bodu mrazu. Teď chceme zkoušet různé materiály a malé vesmírné komponenty. A s využitím cubesatů, tedy malých satelitů, bychom v budoucnu chtěli zkusit nějakou malou, kontrolovanou vesmírnou misi.
Projekt Space Bubble je zatím jen vizí. Zmírnit globální oteplování se ale snažíte i tady na Zemi a ve své laboratoři Senseable City se zaměřujete na města…
Města jsou zodpovědná za více než 75 procent emisí oxidu uhličitého. Digitální technologie a umělá inteligence nám pomáhají lépe rozumět tomu, jak města fungují, a zároveň pro ně navrhovat lepší řešení třeba v dopravě, mobilitě, v monitoringu kvality vody nebo ovzduší. K tomu samozřejmě potřebujeme odborníky mnoha oborů. Nás je asi padesát – od inženýrů přes urbanisty až po sociology nebo biology.
Ale pokud vím, tak vaše aktivity směřují především k samotným obyvatelům velkých měst.
Občané kupují výrobky, dělají životní rozhodnutí. Všichni například víme, že bychom se měli řídit pravidlem 3R – Reduce, Reuse, Recycle – tedy snižovat spotřebu, používat opakovaně a recyklovat, ale je jen na nás, jestli to budeme dodržovat. Je opravdu hodně věcí, které můžeme udělat, abychom snížili naše negativní působení na tuto planetu.
