Mozek se umí chovat jako GPS, říká neurolog
Mozek je vlastně taková GPS lidského těla. Ačkoli schopnost prostorové orientace najdeme i u velmi jednoduchých organismů, v průběhu evoluce se celý systém stal daleko složitějším.
„Pokud to bereme komplexně, podílí se na orientaci v prostoru celý mozek. Jednotlivá centra spolu musí vzájemně komunikovat,“ vysvětluje Jan Laczó, lékař z Neurologické kliniky 2. Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol.
Laczó popisuje dva druhy vnímání: „Jedním je ten typ, kdy se snažíme zorientovat pomocí nějakých záchytných bodů. Druhý typ vychází z polohy těla – když si třeba musíme zapamatovat, jak daleko a jakým směrem se od nás cíl nachází.“
Člověk se ale v prostoru nikdy neorientuje jen jedním nebo druhým způsobem. Většinou dokážeme obě strategie v průběhu pohybu měnit.
Díky výzkumu prostorového vnímání prý můžeme alespoň z části pochopit, jak náš mozek funguje. Vzhledem k tomu, že jde o evolučně velmi starou funkci, zkoumají vědci ty nejstarší mozkové struktury.
„Také se ukazuje, že tato funkce není kulturně nebo jazykově závislá. To znamená, že nám umožňuje srovnávat výkon mozku i u populací, které používají jinou řeč nebo písmo,“ říká Laczó.
Blue Velvet Arena
Lidský mozek lze zkoumat mnoha způsoby. Ze zobrazovacích metod je to nejčastěji magnetická rezonance a Jan Laczó zmiňuje třeba i pozitronovou emisní tomografii.
Testování prostorové orientace lze provádět také prostřednictvím takzvané Blue Velvet Areny, kterou disponuje motolská nemocnice. Toto zařízení napodobuje reálný prostor. „Jde o stan, který má v průměru asi tři metry a simuluje orientaci v místě pomocí bodů na stěně.“
