Havanský syndrom (díl IV.): Trauma mozku způsobují zřejmě mikrovlny, experimentoval s nimi už SSSR

Matěj Skalický čte longread z webu The Insider o havanském syndromu (díl IV.)

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

25. 7. 2024 | Praha/Havana/Moskva

Záhadné útoky, nové důkazy. Takzvané akustické zbraně a ruská tajná služba GRU. Co mají společného? 10 kapitol pátrání věhlasných zahraničních novinářů z The Insider, Der Spiegel a CBS, exkluzivně v češtině ve Vinohradské 12. Tohle léto se vydáváme po stopách havanského syndromu. Díl čtvrtý – Akustické zbraně. Čte Matěj Skalický.

Sound design: Jaroslav Pokorný
Překlad: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla, Damiana Smetanová, Jaroslav Pokorný

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

K jednomu z útoků akustickými zbraněmi mělo dojít i na summitu NATO ve Vilniusu (2023) | Foto: Jakub Porzycki | Zdroj: NurPhoto / Reuters

Akustické vlnění (ilustrační foto) | Zdroj: Profimedia

Praha/Havana/Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Po stopách havanského syndromu: Nové důkazy spojují záhadné útoky na americké úředníky a jejich rodiny s vražednou jednotkou GRU číslo 29155.

Článek vydaný na serveru The Insider. Napsali Roman Dobrochotov, Christo Grozev a Michael Weiss.

Rok trvající investigace zpravodajského webu The Insider ve spolupráci s publicistickým pořadem televizní stanice CBS 60 Minutes a týdeníkem Der Spiegel přinesla nová zjištění. Tyto důkazy naznačují, že jen těžko vysvětlitelné zdravotní obtíže známé také jako havanský syndrom můžou být způsobeny energetickými zbraněmi, které ovládali členové ruské jednotky GRU s označením 29155. Členové nechvalně známé vojenské a rozvědné sabotážní skupiny řízené Kremlem se pohybovali v místech podezřelých útoků na americké vládní zaměstnance působící v zahraničí a jejich rodiny. To přivádí oběti k otázkám, co Washington o původu havanského syndromu ví a jak by měl Západ s těmito informacemi naložit.

Povýšení a odměna

Plukovník Ivan Terentěv působil deset let jako zástupce velitele. Jeho funkce měla všeobjímající označení – velitel skupiny pro speciální operace v rámci jednotky GRU 29155. V lednu roku 2024 na něj bulharská vláda vydala evropský zatykač. Od roku 2011 se měl totiž osobně účastnit likvidace skladů zbraní a munice v Bulharsku. Když zrovna neměl napilno s ničením zbrojních skladů na Balkáně, vypomáhal tento studovaný inženýr jako výzkumník a vývojář na ruském ministerstvu obrany. Stal se spoluautorem desítek vojensko-vědeckých studií, včetně jedné, která se týká „efektivity střelby pod vodou“. Čas trávil taky bádáním o akustických zbraních.

V polovině roku 2019 Terentěv najednou povýšil, a to přímo do Kremlu. V rámci prověrky musel vysvětlit, proč nepřiznal bankovní účet, na který mu koncem roku 2017 přišly nezaúčtované finanční prostředky. Část těchto peněz Terentěv získal za to, že ruskému ministerstvu obrany přenechal práva vztahující se k jeho výzkumu a vynálezům. Konkrétně poskytl Fondu pokročilého vojenského výzkumu poznatky z vývoje nové zbraně. Tento fond je takovým dítětem Vladimira Putina. Vznikl v roce 2012 a jeho cílem byl podle webových stránek vývoj „inovativních zbraní, včetně takových, které mají fungovat na základě dosud nevyužitých fyzikálních zákonistostí“. Podle webu šlo taky o „dohnání západních partnerů v pokročilém vývoji po dvaceti letech stagnace v ruském vojenství a obranném průmyslu jako takovém“.

Terentěvova oceňovaná studie byla zaměřena na „potenciál neletálních akustických zbraní při boji v zastavěné oblasti“. Tuto informaci získal The Insider z e-mailového účtu Nikolaje Ježova, Terentěvova pobočníka z jednotky 29155 a jeho společníka na cestě do Evropy v roce 2014. K ní došlo těsně před útokem na muže z amerického konzulátu ve Frankfurtu, kterému v tomto příběhu říkáme Taylor.

Ježov poslal zmíněný mail na adresu protikorupčního oddělení Putinovy prezidentské kanceláře, aby vysvětlil, jak se na Terentěvův účet dostalo oněch 100 tisíc rublů (tehdy šlo v přepočtu na koruny bezmála o 40 tisíc). Suma to ale byla jen symbolická, skutečnou odměnou se pro Terentěva stala jeho nová pracovní pozice.

Finanční prověrkou musel Terentěv projít kvůli tomu, že byl povýšen do prestižní politické funkce. Stal se z něj Putinův federální inspektor pro Sachalinskou oblast na Dálném východě. V Rusku má federální inspektor dohled nad regionálním gubernátorem, takže se Terentěvovi nabízela široká škála možností pro braní úplatků a vlastní obohacování. A protože zůstal i v jednotce 29155, měl možnost lépe se informovat o sousedech ruské Sachalinské oblasti, tedy Japonsku, Číně a Jižní Koreji. Ježov byl mezitím jmenován do vysoké pozice v Sachalinské oblasti, než i on získal příležitost stát se federálním inspektorem.

Jen pár ruských zpravodajců dosáhne tak závratných politických výšin bez toho, aby byli mezi obyvateli známí, měli nějakou prokazatelnou minulost ve veřejných funkcích nebo měli blízko k samotnému Putinovi. Co tedy zajistilo Terentěvovi a Ježovovi povýšení?

Operace Reduktor

Novináři ze serveru The Insider, pořadu 60 Minutes na CBS a týdeníku Der Spiegel získali několik zpravodajských dokumentů, které popisují tajný sovětský program s krycím jménem Reduktor neboli „převodovka“. Jeho historie se začala psát v roce 1984 na půdě Výzkumného ústavu radiotechnických měření v Charkově, tedy na území dnešní Ukrajiny. Úkolem bylo zkoumat použití elektromagnetického záření k ovlivňování chování a reakcí biologických objektů, včetně lidíVýzkumný ústav byl podřízený ministerstvu všeobecného strojírenství Sovětského svazu, které mělo dohled například i nad tamním vesmírným programem. (Jeho nástupcem je ruská federální vesmírná agentura Roskosmos.) Šéf této sovětské instituce podle získaných dokumentů létal skoro každý týden do Moskvy, aby podával zprávy o pokroku v testování.

V roce 1988 výzkumný ústav spustil vysoce utajovaný program, pro který bylo vytvořeno samostatné oddělení známé jako Osmá sekce. Pro Osmou sekci pracovalo kolem tří set zaměstnanců a jejich práce byla před zbytkem ústavu držena v utajení. Většina pracovníků byli vědci a aktivní nebo už bývalí příslušníci sovětské armády. Nejčastěji šlo o inženýry a biology, ale pracovali tu mimo jiné i psychiatři. V rámci Osmé sekce fungovalo přísné rozdělení práce. Jeden tým nevěděl, na čem pracuje druhý, a všichni zaměstnanci měli zakázáno nabírat vědce z jiných oddělení.

Výzkumníci z Osmé sekce experimentovali s elektromagnetickou energií na krysách a makacích. Některá zvířata v důsledku působení tepelného záření zemřela, u jiných došlo k poškození mozku. Podle získaných dokumentů bylo hlavním úkolem vytvořit stabilní mechanismus pro ovlivňování objektů (tedy donucení objektu k určitým úkonům působením na jeho mozek a další orgány) pomocí nízkoenergetického záření s hustotou energetického toku maximálně 10 mikrowattů na centimetr čtvereční“.

Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny přemístila ruská KGB všechny materiály z programu Reduktor z Charkova do Moskvy. Výzkum měl pokračovat.

Získané dokumenty naznačují, že původní náčrt modelu elektromagnetického zařízení byl nešikovný a příliš nápadný. Šlo o „obrovský talíř na automobilovém podvozku s generátory, anténami a dalšími komponenty“. Sovětští experti ale byli přesvědčeni, že by mohla vzniknout menší, mobilnější verze takové zbraně s dosahem nejméně 100 metrů.

Nezávisle na tom v roce 2010 jiný výzkumný institut v Rusku vydal práci o „vývoji základních technologií pro vytvoření nové generace sonarových a akustických zbraňových systémů“. Vyplývá to z dalšího z dokumentů, které investigativci získali. V rámci tohoto programu vznikl experimentální prototyp přenosné neletální ultrazvukové zbraně, který bylo možné namontovat na běžné auto. Dosah tohoto zařízení se pohyboval mezi deseti až dvanácti metry. Někdy v únoru nebo březnu roku 2014 se tato studie sonarových a akustických systémů dostala do rukou ruské GRU v Sevastopolu. Tehdy Rusko anektovalo poloostrov Krym. Součástí balíčku byla i technická dokumentace a zmíněný experimentální model.

V září roku 2022 vydala americká zpravodajská komunita tajnou zprávu s názvem Anomální zdravotní potíže: Analýza potenciálních příčin“. Její redigovanou kopii získal na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím Mark Zaid, právník více než dvou desítek obětí havanského syndromu. Zpráva shrnuje základní charakteristiky havanského syndromu: náhlý nástup audiovestibulárních smyslových vjemů, včetně zvuků nebo tlaku, někdy jen v jednom uchu nebo na jedné straně hlavy; … souběžně se objevují i symptomy, jako je závrať, ztráta rovnováhy nebo bolest ucha; … a v rámci těchto a dalších symptomů nejsou přítomny známky známých vlivů prostředí nebo zdravotních problémů, které by tyto příznaky mohly způsobit“.

Jednou z možných příčin symptomů je mikrovlnná energie. Další variantou je ultrazvuk, vysokofrekvenční forma uchem neslyšitelné akustické energie, která do těla prostoupí zvukovodem nebo jinudy v oblasti hlavy, což může potenciálně narušit centrální nervový systém, zejména vnitřní ucho, kde jsou centra pro vnímání zvuků a rovnováhy. Jak mikrovlnná, tak ultrazvuková energie může narušit buňky v mozku a umožnit průnik látek z poškozených buněk do mozkomíšního moku a následně do krevního oběhu. Tyto takzvané biomarkery tělo metabolizuje do několika hodin až dnů. Aby je bylo možné odhalit, musel by jít člověk na odběr krve skoro ihned poté, co byl zasažen akustickou zbraní.

Bývalý důstojník z kyjevské základny CIA, na kterého někdo zaútočil roku 2021 v Hanoji, je jednou ze dvou obětí havanského syndromu, které byly na odběrech ještě před útokem, a tak je u nich možné stanovit základní hodnoty. V případě tohoto důstojníka hladiny biomarkerů hodiny po útoku prudce vzrostly. Jasně ukazovaly na poranění mozku, jak tvrdí zdroje z americké bezpečnostní komunity. Znovu se pak biomarkery vrátily do normálu během několika dní. Lékaři muži diagnostikovali „dysfunkci nervové soustavy a přetrvávající dysautonomii v důsledku traumatického poranění mozku“. 

Nadále však zůstává tajemstvím, jak přesně k útokům došlo nebo jestli pachatelé použili víc druhů zbraní. V případě ultrazvukových zbraní je limitujícím faktorem vzdálenost. Ultrazvukové vlny se totiž vzduchem nebo pevnými předměty špatně šíří. Zařízení by tedy muselo být relativně blízko cíli, ne víc než 10 nebo 12 metrů.

Další zvažovanou formou směrované energie jsou pulzní mikrovlny. Ty se šíří dál a pronikají skrz masivnější hmotu, jako jsou zdi nebo kovové překážky. Elektromagnetický impulz, který by mohl způsobit fyziologické poškození, k jakému dochází u havanského syndromu, by měl tak prudký nárůst energie, že by dosáhl svého maxima během necelé nanosekundy. Odborný panel zpravodajské komunity Spojených států, který měl za úkol posoudit možné příčiny havanského syndromu, dospěl k závěru, že tento typ směrované energie skutečně může roztříštit membrány a kapiláry, poškodit tak myelinové pochvy, které obalují neurony, a tím pádem rozbít bariéru mezi vnitřním prostředím mozku a cévním oběhem.

Dokumenty o operaci Reduktor a Terentěvův výzkum ukázaly na to, že Moskva dlouho experimentovala s oběma typy zbraní se směrovanou energií, jak ultrazvukem, tak pulzními mikrovlnami.

Stanfordský mikrobiolog a spolupředseda odborného panelu doktor David A. Relman novinářům ze serveru The Insider řekl, že některé pasáže z dokumentů k operaci Reduktor odpovídají tomu, co odborníci předpokládali. Právě proto jsou tak znepokojení. Relman prohlásil: „Jak jsme uvedli ve zprávě, zranění, o kterých předpokládáme, že je způsobil speciální typ pulzní mikrovlnné energie, by lékaři pomocí běžných zobrazovacích metod nemuseli odhalit. Podle nás existují technické i praktické důkazy podporující teorii o nějakém skrytém zařízení, které může mít takové účinky. Jednoznačně stojí za to se těmito dokumenty zabývat a pátrat po příčinách.“

Jenže takové pátrání může vést na velmi znepokojivá místa. Třeba na Kirovovu vojenskou lékařskou akademii v ruském Petrohradě, kterou vede už v tomto příběhu zmiňovaný poradce GRU Sergej Čepur, odborník na inhibitory cholinesterázy, jako je novičok. Tím, co budí největší obavy, je Čepurův výzkum. Soudě podle jeho publikací, není jen odborník na biochemii, ale zabývá se taky účinky záření na lidský mozek. Kirovova akademie je přitom jedním z mála pracovišť v Rusku, která studují takzvanou Minorovu nemoc. Jde o  mimořádně vzácný jev, který postihl manželku amerického úředníka na ambasádě v Tbilisi, nám známou zdravotní sestru Joy, po setkání s ruským operativcem Albertem Averjanovem.

Neříkejte věci jako Rusové nám chtějí ublížit“

Mezi stále rostoucí skupinou lidí, které postihl havanským syndrom se rozšířilo přesvědčení, že americká vláda a hlavně CIA tají skutečný rozsah toho, co už o útocích ví. Oběti mají dvě hlavní hypotézy, proč tomu tak je. Podle první z nich by odhalení všech informací ohledně zapojení Ruska mohlo být natolik šokující, že by ho Američané a jejich volení zástupci vyhodnotili jako spáchání válečného zločinu proti USA. To by vyvolalo nepříjemné otázky ohledně toho, jaké odplatě by měla čelit jaderná mocnost, která se tak ráda chlubí svými hypersonickými zbraněmi. Druhá hypotéza je taková, že uznáním toho, že existuje viník, který stojí za havanským syndromem, by mohlo zbrzdit nábor nováčků do CIA a na ministerstvo zahraničí. Vždyť kolik Američanů by chtělo sloužit v zámoří s vědomím, že jejich příští praní prádla nebo ranní cesta do práce může skončit trvalými fyzickými a psychickými následky?

Americké ministerstvo zahraničí se teď pohybuje na tenkém ledě. Investigativní novináři ze serveru The Insider, pořadu 60 Minutes a Der Spiegelu získali materiály, které přišly zaměstnancům diplomatické mise ve Tbilisi 29. prosince roku 2021, tedy dva měsíce po útoku na zdravotní sestru Joy. Ty nejprve odkazují na pracovní skupinu zodpovědnou za koordinovanou reakci na havanský syndrom a na několika stranách informují, jak o těchto událostech mluvit s dětmi různého věku. V případě malých dětí, „které ještě nejsou dost staré na to, aby chápaly všechny složité souvislosti týkající se havanského syndromu“, materiály radí rodičům, aby potlačili vlastní postoje a omezili množství informací, ke kterým děti mají přístup. Zde je pár rad pro rodiče, jak o tom mluvit s dětmi: „Neříkejte věci jako ,Rusové nám chtějí ublížit a zastrašit nás`, říkejte: ,pokud uslyšíte hlasitý zvuk, pravděpodobně se vám brzy udělá špatně, takže utečte pryč`a tak dále.“ 

Z toho vyplývá, že nejenže havanský syndrom skutečně existuje, ale že američtí diplomaté si jsou více než dobře vědomi, že k němu dochází, i toho, kdo za ním stojí.

Stále ale zůstává nejasné, proč představitelům USA trvalo tak dlouho, než nějaký problém vůbec připustili a proč stále nejsou vidět žádné známky toho, že se ho chystají nějak řešit. Právník Mark Zaid k tomu řekl: „Strávil jsem víc než deset let bojem za americké vládní zaměstnance a jejich rodiny, někdy šlo taky o malé děti, a dokonce i o domácí mazlíčky, kteří byli havanským syndromem postiženi. Bylo opravdu znepokojující vidět, kolik úsilí naše vláda vynaložila na utajení podrobností o útocích, které nepochybně spáchal zahraniční protivník.”

Tento protivník se přitom útoky snad dokonce chlubí. Tajemník ruské bezpečnostní rady a bývalý důstojník KGB Nikolaj Patrušev napsal v září 2023 do oběžníku ruské civilní rozvědky SVR následující: „V posledních letech byly identifikovány a neutralizovány stovky zaměstnanců zahraničních tajných služeb a lidí zapojených do fungování rozvědné a podvratné činnosti proti naší zemi a našim strategickým partnerům.“

Pokusy Washingtonu odmítnout nařčení, že neudělal v boji proti havanskému syndromu dost, postrádají bližší podrobnosti. Úřad ředitelky tajných služeb v prohlášení pro pořad 60 Minutes uvedl toto: „Pokračujeme v podrobném zkoumání anomálních zdravotních potíží zejména v oblastech, které jsme vyhodnotili jako nezbytné pro další výzkum a analýzu.“ 

Zatímco poslední zprávy naznačují, že případů havanského syndromu v posledních letech ubývá, několik bývalých i současných amerických důstojníků investigativním novinářům potvrdilo, že jeden vyšší důstojník amerického ministerstva obrany se stal terčem útoku ještě v červenci 2023. Na summitu NATO v litevském Vilniusu. Setkání severoamerických a evropských představitelů, na kterém se objevili i americký prezident Joe Biden a jeho bezpečnostní poradce Lloyd Austin, se zaměřilo hlavně na západní vojenskou pomoc Ukrajině v obranné válce proti Rusku.

Další zprávy pak popisují případy z Vídně ve druhé polovině roku 2021, pouhé měsíce předtím, než Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Do rakouské metropole byli tehdy zrovna vysláni dva veteráni z kyjevské základny CIA.

Toto není poprvé, kdy pracovníky Spojených států v zahraničí postihly rozsáhlé zdravotní potíže. Stovky tisíc západních a iráckých veteránů války v Zálivu z let 1991 až 1992 hlásily podobné soubory příznaků, od únavy po nevyléčitelné nádory. Bývalý vyšetřovatel Obranné zpravodajské agentury Greg Edgreen upozornil, že trvalo 30 let, než někdo prokázal, že příčinou syndromu války v Zálivu jsou nízké hodnoty nervového plynu sarin. I havanský syndrom se podle něj nakonec povede vysvětlit.

Oproti syndromu války v Zálivu, který ale vznikl spíš vlivem prostředí než úmyslnou akcí nějakého státu, má havanský syndrom všechny znaky ruské hybridní války. Pokud se prokáže, že Kreml skutečně stojí za těmito útoky, američtí představitelé nebudou moct celou věc odbýt jen poskytnutím zdravotní péče a finanční náhradou pro oběti. Odstavení tolika schopných amerických agentů a diplomatů z aktivní služby, aniž by bylo nutné je zabít a aniž by váš nepřítel vůbec přiznal, že za to může? Tato deset let trvající operace by mohla být považována za jedno z největších strategických vítězství Vladimira Putina nad Spojenými státy.

Na článcích dále spolupracovali Michael Rey, Oriana Zill de Granados, Kit Ramgopal a Emily Gordon, Kato Kopaleishvili, Giorgi Tsikarishvili, Roman Lehberger, Fidelius Schmid, Steffen Lüdke.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, Havana, Moskva, SSSR, akustický útok, havanský syndrom, technologie