Dětí se na ztrátu lesa nikdo neptá. Ale roli sucha a člověka si uvědomují, zjistila psycholožka Klocová
Osmý den hoří les v Českém Švýcarsku, loni přišla česká krajina o stromy kvůli kůrovci a suchu. Co se stane s lidskou myslí, když z okolí náhle zmizí les? Jak na to reagují děti a dospívající? Psycholožka Barbora Klocová z univerzity jihovýchodního Norska zkoumala lesní žal, tedy vliv odlesňování krajiny na Vysočině na děti a dospívající. Průměrný věk respondentů byl 12,5 let, roli sucha i lidské činnosti ovšem vnímali zřetelně, říká výzkumnice.
Jak dramatické změny krajiny vlastního dětství prožívají děti a dospívající?
Prožívají je poměrně silně. My jsme se tedy zaměřili na děti, které k lesu mají nějaký vztah, takže spíš jsme hledali ty, které tam chodí nebo tam mají různé aktivity. A je jasné, že ty to postihlo poměrně silně.
Prožívají to smutkem, naštváním, některé beznadějí – některé zmiňovaly skoro až určitý druh deprese – a prožívají to spíš silněji s tím, jak lesy ubývají víc a víc.
Temné, šedé barvy, stíny a smrt. O pocitech moc mluvit neumíme, děti jsme je nechali namalovat, popisuje výzkum lesního žalu Barbora Klocová
A najdou se i tací, kterých se to příliš netkne?
Určitě, protože samozřejmě záleží na tom, jak silný vztah k tomu lesu máme. Pro někoho ten les znamenal víc než pro druhého. A ten, kdo se v něm pohybuje víc, tak trpí tím pádem také víc.
Myslím, že se najdou určité rozdíly v tom, jestli bydlíme ve městě, nebo někde na venkově, jak máme ten les blízko, jestli na něj vidíme přímo z okna. Děti zmiňovaly, že jim chybí výhled do krajiny, do zeleně, že jim chybí život lesa.
Nakolik mají děti pocit, že jde o zásah do jejich dětství, respektive dospívání?
Já úplně nevím, jestli to ony samy takto vnímají, že teď tady něco zasahuje do jejich dětství, ale já z toho ten pocit mám, že je to pro ně určité omezení. Les je důležitý pro rozvoj a pro hru. To najednou vypadlo a teď místo toho, aby šly do lesa, jsou spíše doma na zahradě nebo u obrazovek. To je věc, kterou nemůžeme opomíjet.
Kde nejčastěji nacházejí ti, kteří tím trpí, porozumění pro tu ztrátu, kterou procházejí?
Já si myslím, že problém je právě v tom, že se těch dětí na tohle moc lidí neptá, že si asi moc neuvědomujeme, že to tímto způsobem prožívají. Přišlo mi, že ani samy mezi sebou se o tom moc nebaví. Když už, tak spíše asi v rodině.
Jak je na tom EU s požáry? V posledních patnácti letech nejvíce hořelo v Portugalsku, ukazují data
Číst článek
Obecně ale si myslím, že to s nimi řeší málo lidí a že o tom samy mají chuť mluvit – že o tom mluví velmi hezky, mají potřebu to ze sebe nějakým způsobem dostat a že bychom si toho měli všímat mnohem víc.
Připomenu, že jste s kolegou Janem Krajhanzlem zkoumali takzvaný lesní žal, to, jak na děti a dospívající působí odlesňování krajiny na Vysočině. Bylo něco, co vás vysloveně překvapilo, zaskočilo, anebo byla většina těch zjištění předvídatelná?
Poměrně mě zaskočilo, jak hodně děti rozumí tomu, co se děje, jak o tom přemýšlí a jak si uvědomují některé souvislosti, které bych třeba nečekala.
Průměrný věk respondentů byl asi 12,5 roku. A přitom si uvědomují, jakou roli hraje sucho, nedostatek srážek anebo obecně lidstvo, které se snaží pořád do přírody zasahovat. Hlavně obviňovali člověka a ne třeba kůrovce.
Já jsem třeba čekala, že kůrovec bude hodně nenáviděn, že ten bude to zlo, ale v podstatě z toho vyplynulo, že lidstvo je ten problém, že mu jde jenom o peníze, o to něco stavět a růst.
Zároveň mě ale trochu překvapilo, že děti považují za krásný les takový, který je čistý a uklizený a že když tam někde leží nějaké roští, tak je to v podstatě nepořádek.
Možná by to chtělo se s nimi trošku bavit o tom, jak vlastně vypadá zdravý les: že to není smrková monokultura, kterou se tak krásně procházíme, když jdeme na houby, ale že do lesa třeba mrtvé dřevo patří.
Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu.
