„Netušíme, jak vypadá většina oceánského dna,“ zdůraznil vedoucí autor studie Nathan Angelakis z univerzity v jihoaustralském Adelaide. Spolu s kolegy doufá, že výzkum s pomocí netradičních asistentů pomůže lépe porozumět tomu, jak ohrožení lachtani šedí - druh endemický pro australské pobřeží - využívají různé podmořské ekosystémy.

Angelakis a jeho tým se souhlasem úřadů na ochranu zvířat odchytili na souši osm lachtanů šedých, kterým podali lehké sedativum. Zatímco ploutvonožci klimbali, vědci jim na záda a na hlavu nalepili čtverečky z neoprenu velké asi jako platební karta. Na látku pak připevnili malé kamery a monitory rychlosti a polohy.

Lachtani několik dalších dní strávili ve vodě lovem. Když se potom vrátili zpátky na břeh za mláďaty, výzkumníci si zařízení vzali zpět. Neoprenové náplasti přirozeně odpadnou s tím, jak zvířata línají.

Na pořízených záběrech vědci viděli například první důkaz o tom, že matky lachtanů šedých svá mláďata učí, jak si shánět potravu. „Některé ty momenty jsou opravdu vzrušující,“ uvedl Angelakis.

Kromě poznatků o chování lachtanů poskytla videa vědcům vzácný pohled na dno oceánu v okolí Klokaního ostrova.

Téměř 90 hodin záběrů pořízených lachtany zadali do počítačového modelu spolu s polohovými údaji a informacemi o životním prostředí. Model pak dokáže předpovědět, jaké ekosystémy se mohou pod hladinou skrývat.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít