Historik Michal Stehlík: Osvětim je vykřičník a memento. Hrozby budoucnosti jsme ale přestali vnímat

Od osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim uplynulo 80 let. V komplexu, který se stal největším symbolem nacistických zvěrstev druhé světové války, zahynulo nejméně 1 100 000 lidí, většinou Židů a Romů. Jsou události roku 1945 stále mementem? Hostem Českého rozhlaasu Dvojka byl historik Michal Stehlík.

Jak to vidí... Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Brána bývalého nacistického koncentračního tábora Osvětim

Brána bývalého nacistického koncentračního tábora Osvětim | Zdroj: ČTK / PAP

„Konec druhé světové války je událost, která dodnes vzbuzuje emoce. Uplynulo sice osm dekád, aktualizací a stahování se zejména k situaci v Evropě mezi léty 1938 a 1945 je ale za poslední léta velké množství. Rok 1945 dodnes do značné míry určuje, jak vypadá svět dnes. Není to zastřená historická událost, ale moment, o kterém se stále diskutuje a který je zároveň mementem,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... ředitel Památníku národního písemnictví Michal Stehlík.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host: ředitel Památníku národního písemnictví, historik a spoluautor podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík. Moderuje Zita Senková

Pietního aktu k 80 letům od osvobození Osvětimi se zúčastnilo kromě státníků a zástupců světových organizací i několik přeživších. Polský historik Marek Jankulovski, bývalý osvětimský vězeň, se na ceremoniálu obrátil na přítomné s apelem, aby se evropské země nezabývaly jen problémy dneška, ale i tím, co bude za několik let, s odpovědností k milionům obětí, které nikdy neřeknou, co cítili.

„Bohužel pro to, aby se historie neopakovala, neděláme mnoho. Lpíme na přítomnosti, chceme se mít lépe, vymezujeme se proti skupinám nepřátel a o budoucnosti neuvažujeme. Chybí nám jakákoli vize. Koncentrujeme se na technologický svět, mluvíme o umělé inteligenci, a trochu se v tom ztrácí člověk,“ přitakává historik a spoluautor podcastu Přepište dějiny.

1:58

Osvětim jako vstup do pekla. Největší vyhlazovací tábor nacistů osvobodila Rudá armáda před 80 lety

Číst článek

Kromě vzývání populismu a přiklánění se k jednoduchým řešením vzrůstá také vlna antisemitismu, kterou ještě umocnil teroristický útok Hamásu proti Izraeli 7. října 2023. „Všechno spolu tak zvláštně souvisí. Vzýváme sílu, jako kdyby participativní demokracie, ve které jsme schopni se dohodnout a uzavřít kompromisy, přestala fungovat. Najednou potřebujeme silné lídry a silné vůdce. Ti, kteří vyhrávají volby, se posléze snaží celý systém obsadit. A najdeme to od Evropy až po Spojené státy.“

Nebezpečí je ale podle Stehlíka v tom, že když někdo chce začít využívat sílu a úspěch, musí také zároveň říkat, kdo je ten slabší a jak se k němu chovat. „Dnešní svět ovládla nervozita. Demokratické systémy budou muset řešit otázku, zda jsou ještě životaschopné, anebo se zaměří na silné lídry, kteří za nás vyřeší všechno.“

Jedni proti druhým

K zodpovědnosti vyzval na ceremoniálu i německý prezident Frank-Walter Steinmeier, který přijel do Osvětimi společně se spolkovým kancléřem Olafem Scholzem, což bylo vůbec poprvé, co na pietní akt vyslal Berlín dva nejvyšší představitele státu.

3:47

‚Pronásleduje mě pláč a nářky.‘ Přeživších holokaustu ubývá, památníky řeší, jak uchovat jejich vzpomínky

Číst článek

„Tady bychom se mohli zamyslet nad stavem uvnitř německé společnosti. Mohli bychom analyzovat situaci AfD, která získává na popularitě,využívá nespokojenosti a frustrace a spíše nemluví o tom, že by Německo bylo za druhou světovou válku vinné. Jsou to jemné krůčky, které ale mohou vést k tomu, že jednoho dne řekneme, že už nemáme žádný problém. To, že se k odkazu Německo přihlásilo přítomností prezidenta i premiéra, ale ukazuje, že je to pořád vykřičník a memento.“

O to víc podle Stehlíka, když se zamyslíme nad tím, jaké technologické možnosti máme dnes k dispozici. „Zatímco Adolf Hitler potřeboval šest let k tomu, aby došel k vyhlazovacímu procesu, můžeme se ptát, jaké nebezpečí skýtá dnešek se všemi svými nástroji. Jsme zahlceni informacemi a emocemi. A je to mnohem silnější, než jsme si mysleli. I politika je emoční, sociální sítě jsou emoční. Vytvářejí se tam tábory jedněch proti druhým. Už nejde o diskusi, ale o potvrzování si postojů. Každý z nás je dnes virtuálně součástí nějaké sítě dalších lidí, a to se může posouvat dál včetně nebezpečí další organizovanosti a umělého posilování frustrace a nespokojenosti,“ uzavírá Michal Stehlík.

Zita Senková, opa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme